Astropis s/2010

editorial – články – receze – novinky

Editorial Speciál 2010

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
5
autor:
Jan Ebr

Vážení čtenáři, když kolegové z redakce přišli s nápadem udělat speciální číslo o velkých přístrojích napříč elektromagnetickým spektrem, netušil jsem, do jaké míry se tento projekt (v tom nejlepším slova smyslu) „vymkne z ruky“. Nakonec totiž nezůstalo zdaleka jen u fotonů nejrůznějších vlnových délek, ale přidaly se k nim i neutrina, gravitační vlny (ač zatím stále nepozorované) a nakonec i s mým skromným přispěním také nabité částice. Při této příležitosti je zajímavé si uvědomit, o jak různorodé vědní obory tu jde, a to i přesto, že pozorují, lapidárně řečeno, tentýž vesmír.

Radioastronomie

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
6–11
autor:
Petr Kulhánek

Radiový obor sousedí v krátkovlnné oblasti s infračerveným zářením, kde začíná extrémně krátkými vlnami s označením EHF ( Extra High Frequency ) s rozsahem vlnových délek od 1 mm do 1 cm (30–300 GHz). Poslední pojmenovaná část radiových vln končí extrémně dlouhými vlnami ELF ( Extra Low Frequency ) s vlnovými délkami od 10 000 km do 100 000 km (3–30 Hz). V přírodě ovšem existují i radiovlny větších vlnových délek. Krátkovlnnou část radiových vln – 1 mm až 15 cm – většinou nazýváme mikrovlny.

Obří radioteleskopy

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
12–15
autor:
Petr Kulhánek

V předchozím článku jsme se již zmínili o průkopnické stavbě radioteleskopu v anglickém Jodrell Bank, který je dnes s průměrem antény 76 metrů třetím největším plně pohyblivým radioteleskopem na světě. Pojďme se v následujícím vyprávění seznámit s dalšími obřími přístroji a jejich soustavami.

Velké infračervené kosmické dalekohledy

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
16–18
autor:
Pavel Machálek

Největším problémem pozemní infračervené astronomie je absorpce infračerveného záření vodními parami v atmosféře, proto jsou infračervené dalekohledy umístěny pokud možno co nejvýše v horách a v nejsušších oblastech: vrchol sopky Mauna Kea na Havaji (4 200 m), plošina Chajnantor na severu Chile (observatoř ALMA, 5 000 m) a také Dome C (3 200 m) v Antarktickém plató. Vzhledem k absorpci infračerveného záření atmosférou se v tomto článku budu věnovat především kosmickým dalekohledům.

Největší dalekohledy světa

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
19–24
autor:
David Ondřich, Michael Prouza

Astronomové jsou posedlí touhou po světlu. Čím více světla, tím slabší, vzdálenější a zajímavější objekty mohou zachytit a přesněji pozorovat. Mnoho z těch nejpozoruhodnějších objevů bylo učiněno některým z gigantů, který byl v té době k dispozici. Od roku 1917 byl největším z pozemských teleskopů 2,5metrový Hookerův dalekohled na Mt. Wilsonu v Kalifornii. S jeho pomocí například Edwin Hubble objevil rozpínání vesmíru. Od roku 1948 pak kraloval mezi dalekohledy 5metrový Haleův teleskop na Mt. Palomaru, opět v Kalifornii. Palomarský dalekohled například objevil vzdálené kvasary. Se značnými obtížemi jej pak v roce 1976 překonal ruský 6metrový dalekohled BTA-6 (Bolšoj těleskop alt-azimutalnyj, Velký alt-azimutální dalekohled) na Kavkaze. Teprve v posledních dvou desetiletích se na Zemi vyrojilo hned celé hejno dalekohledů 8metrových a větších. V tomto článku přinášíme přehled těch největších současných dalekohledů, které pracují v oboru viditelného světla (tedy zhruba na vlnových délkách mezi 400–800 nanometry). V jeho závěru pak ještě krátce nahlédneme do budoucnosti a představíme vám čtyři dalekohledy, z nichž pravděpodobně tři vzniknou během příštího desetiletí.

Ultrafialová astronomie

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
25–27
autor:
Pavel Mayer

Že záření s vlnovou délkou kratší než 300 nm zemskou atmosférou neprochází, se zjistilo před téměř sto lety, a byl nalezen i důvod: absorpce ozonem ve vysoké zemské atmosféře. Balonové výstupy ukázaly, že až v nejvyšších tehdy dostupných výškách se 300 nm hrana posouvá o několik desítek nanometrů.

Záření gama – okno do nejenergetičtějších částí vesmíru

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
28–33
autor:
Vladimír Wagner

V tomto článku se budeme věnovat zkoumání záření gama, tedy té nejenergetičtější části elektromagnetického spektra. Jeho vznik je spojen s procesy ve vesmíru, při kterých se uvolňují obrovská množství energie. Záření gama tak může být skvělým zdrojem jejich studia. Erupce na Slunci, výbuchy supernov, aktivní jádra galaxií, procesy v blízkosti neutronových hvězd či horizontu černých děr (hvězdných i supermasivních v nitrech galaxií) můžeme zkoumat právě pomocí jejich záření gama. Stejnou službu nám toto záření může poskytnout při určování množství a rozložení antihmoty ve vesmíru a řešení řady dalších velmi exotických otázek struktury a vývoje našeho světa.

Gravitační vlny a jejich detektory

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
34–37
autor:
Jiří Podolský

Téměř všechny informace, které dnes máme o vzdáleném vesmíru, jsme získali pečlivou analýzou elektromagnetických vln, jež vyzařují různé kosmické objekty. Rozsah i hloubka takto získaných poznatků je vskutku impozantní. Většina jich přitom byla získána v posledním půlstoletí, kdy jsme pozorování kosmu rozšířili z optického oboru na celé spektrum – od rádiových vln po záření gama. Díky vynikajícím observatořím jsme spatřili fascinující vesmír plný roztodivných objektů a dynamických procesů. Podaří se nám nyní otevřít zcela nové gravitační pozorovací okno?

Neutrinové okno do vesmíru

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
38–43
autor:
Vladimír Wagner

Neutrina jsou částicemi, které jen velice slabě interagují s hmotou. To jednak skrývá velký potenciál pro naše poznání vesmírných objektů a dějů, zároveň však přináší problémy při jejich detekci. Efektivní detekce neutrin by nám mohla pomoci nahlédnout do nitra hvězd i supernov. Vznik neutrin velmi často doprovází ty vesmírné děje, při kterých se uvolňuje velké množství energie, a jejich schopnost proniknout i velmi hustým prostředím nám dává možnost studovat hmotu v extrémně hustém a horkém stavu. Umožnila by nám nahlédnout dokonce i do nitra naší rodné planety, což je úkol velice náročný.

Tak trochu jiná astronomie

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
44–47
autor:
Jan Ebr

Představte si, že se setkáte s velmi neobvyklým astronomem. Bude vám tvrdit, že pozoruje ty nejpodivuhodnější objekty ve vesmíru, ale neřekne vám, jaké objekty to jsou. Vlastně vám ani neukáže, kde na obloze se nacházejí, protože sám neví, jestli to někdy bude moci zjistit. Když z něj o chvíli později vypadne, že pořád ještě nemá tak úplně jasno v otázce, co přesně jeho detektor zachycuje, začnete mít vážné pochybnosti o jeho soudnosti. Záhy ale zjistíte, že pro svoje pozorování získal od renomovaných agentur peníze na stavbu největších přístrojů pro pozorování vesmíru, které lidstvo kdy postavilo, takže na tom přece něco musí být!

Observatoř Pierra Augera

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
48–49
autor:
Jan Ebr

Letos je tomu 10 let, co byla v Argentinské pampě zahájena stavba testovacích prototypů pro největší detektor kosmického záření současnosti, observatoř Pierra Augera. V roce 2004 začalo ještě s nekompletním detektorem první pozorování a o čtyři roky a 50 milionů dolarů později byla observatoř oficiálně dokončena, aby mohla v následujících 20 letech pokračovat ve sběru dat o nejenergetičtějších částicích ve vesmíru. Neznamená to ale, že členové sdružení ze 17 zemí světa (včetně České republiky) budou jen nečinně přihlížet, jak detektor pracuje. Průběžně dochází k instalaci nových zařízení a vývoje nových metod pozorování atmosférických spršek. Stále před nimi také stojí úkol vybudovat druhou polovinu observatoře na severní polokouli.

Elektromagnetické spektrum

ročník:
2010
číslo:
s
stránka:
50–51
autor:
Jan Ebr

Nejdelší radiové vlny nacházejí uplatnění jen zřídka, protože jejich produkce je velmi obtížná (obvykle je velikost vysílací antény srovnatelná s velikostí vlny, takže je zřejmé, že u vln s délkou 1000 km nastává problém). Zajímavou apliakcí je komunikace s ponorkami, neboť voda je pro běžnou komunikaci neprostupná.