Astropis 1/2014

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial 1/2014

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
5
autor:
Jiří Grygar

Vážení čtenáři, v rozmezí 17 dnů letošního ledna zemřeli dva čeští astronomové, doc. Josip Kleczek (22. února 1923 – 5. ledna 2014) a doc. Jiří Bouška (14. října 1925 – 22. ledna 2014), kteří patřili k silné astronomické generaci, která přišla na svět brzy po vzniku svobodného Československa.

Tajemná Krabí mlhovina pětkrát jinak

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
2–3
autor:
Ondřej Nývlt

Krabí mlhovina v souhvězdí Býka drží s označením M1 čestné první místo v Messierově katalogu mlhavých objektů noční oblohy. Jde o pozůstatek po spektakulárním výbuchu supernovy v roce 1054, který zaznamenali nejen čínští astronomové, ale i Japonci, Arabové nebo severoameričtí indiáni. Po 23 dní byla supernova viditelná za plného denního světla. Své jméno M1 dostala podle nákresu W. Parsonse, kde některé části připomínaly nohy kraba.

Letošní pohled na vesmír vloni

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
6–11
autor:
Jiří Grygar, David Ondřich

Druhý díl nekončícího seriálu o zajímavých novinkách ze světa astronomie a astrofyziky se přehoupl přes hranici nového roku, správně by tedy titul měl končit slovem „předloni“ a podíváme se v něm na zbylých 99,99… % vesmíru (místo tří teček si představte ještě minimálně 12 devítek a teprve potom číslici 8), na která se v prvním dílu nedostalo. Začneme ještě ve Sluneční soustavě a podíváme se na její malá tělesa, tedy meziplanetární látku.

Kartografie těles Sluneční soustavy

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
12–14
autor:
Martin Pauer

Zdá se, že jednou z přirozených potřeb člověka je zmapovat svět kolem sebe. Po zmapování většiny povrchu naší planety, která nám byla přístupná, a s rozvojem astronomie se vědci pustili do mapování také dalších planet v našem okolí. Naneštěstí až do počátku letů meziplanetárních sond do vesmíru šlo až na jedinou výjimku o práci dosti marnou – okolnosti nám jednoduše neumožňují na dálku prozkoumat pravou tvář ostatních těles Sluneční soustavy. V tomto článku nicméně zhodnotíme tyto snahy a v jeho pokračování v příštím čísle se pak již budeme věnovat mapování těles Sluneční soustavy v současnosti.

ČAS - Letní škola astronomie nebo také Expedice Úpice se představuje

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
15–16
autor:
Petr Skala, Vendula Brožková

Expedice je pro matematické, fyzikální, a především astronomické nadšence Mekkou, kam by se alespoň jednou měl vypravit každý z nich. Nezřídka se na této akci započala kariéra význačného vědce. Expedice si klade za cíl co nejpoutavější formou uvést své členy do tajů vesmíru. Organizátoři navazují na 55 let zkušeností, a tak lze říci, že je expedice vypiplána do posledního detailu. Pojďme se podívat, jak to celé začalo, jakými změnami tato akce prošla a na co se mohou těšit ti, kteří se rozhodnou expedice účastnit.

Jak se hledá a měří tma

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
17–19
autor:
Milada Moudrá

Snad každý astronom či astrofotograf, který je nucen jezdit pozorovat noční oblohu mimo bydliště, hledá tu nejvhodnější a prostě nejlepší lokalitu na pozorování. Často se pak se svými kolegy trumfuje a srovnává, která lokalita je celkově lepší, přístupem, ve výhledu na tu či onu světovou stranu… Jedním z nejdůležitějších parametrů pozorovací lokality ale bývá co nejmenší přítomnost světelného znečištění. Východiskem pro pátrání se stává mapa světelného znečištění nebo aktuální noční snímky z družic. Ty ale nemají příliš vysoké rozlišení a pro posouzení lokalit je nutné na místo vyrazit osobně. Následující článek ve stručnosti popisuje možnosti „měření tmy“ na pozorovací lokalitě.

Havraní tykadla

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
20–21
autor:
Michal Bareš

Souhvězdí Havrana bychom asi nezařadili mezi nejznámější – není divu, patří k těm nejmenším, která můžeme na obloze najít a nikdy nevystupuje příliš vysoko nad obzor. Presto je čtveřice jeho hlavních hvězd na chudé jarní obloze dobře rozpoznatelná i z města. Na rozdíl od sousední Panny neoplývá hojností jasných galaxií ani jiných deep-sky objektu. Jsou zde vlastně jenom dva, které stojí za zvláštní pozornost. Je to jednak poměrně velká a především ve velkém dalekohledu zajímavá planetární mlhovina NGC 4361 a pak dvojice galaxií NGC 4038 / 4039, známá spíše jako Tykadla nebo též Antény. A právě o Tykadlech bude dnešní díl pozorovatelského koutku.

Obloha od dubna do června 2014

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
22–25
autor:
Václav Pavlík, David Ondřich

Jarní pozorování věnujeme kometě s označením C/2012 K1 (PanSTARRS). Kromě dobré viditelnosti se může toto těleso pyšnit i pozorovatelsky přívětivou výškou nad obzorem (viz tabulka níže). V době objevu měla 18. magnitudu, vloni zjasnila na 15 až 14 mag a do příštích měsíců se předpokládá, že by mohla mít kolem 7 magnitud.

Na lovu jarních hvězdokup a mlhovin

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
26–28
autor:
Vladimír Libý

Jarní obloha je zcela jistě doménou galaxií. Díváme se přece směrem od středu té naší. V Panně a Vlasech Bereniky jsou jich rozsáhlé kupy. Nicméně, budete-li už galaxií nasyceni, ani o hvězdokupy a mlhoviny zde není nouze. Vydejme se za těmi nejznámějšími a nejlépe pozorovatelnými.

Kráter Ptolemaeus

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
30–31
autor:
Milan Blažek

Kráter Ptolemaeus (153 km / 2 400 m) je dominantním útvarem centrální části přivrácené strany Měsíce. Severně leží menší, avšak zachovalejší kráter Herschel (41 km / 3 770 m), který řadíme mezi tzv. komplexní krátery. Ty se od tzv. jednoduchých kráterů odlišují především přítomností vyzdviženého středového pahorku. Jižně od kráteru Ptolemaeus se rozprostírá kráter Alphonsus (118 km / 2 730 m), pyšnící se 1 160 m vysokým středovým kopcem. Valy těchto dvou kráterů se navzájem prolínají. Na jihojihovýchodě dotváří pozoruhodnou trojici velkých kráterů, vhodnou pro pozorování i malými dalekohledy, velmi výrazný kráter Arzachel (97 km / 3 610 m), obehnaný mohutnými terasovými valy. Zejména po první čtvrti nebo krátce před poslední čtvrtí, kdy zde vržené stíny vykreslují poutavé scenérie, doporučuji uskutečnit důkladnější prohlídku této oblasti.

Když je v posádce žena, chlapi se krotí

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
32–34
autor:
Neznámý

Ruský kosmonaut Fjodor Nikolajevič Jurčichin je historicky 423. člověkem, který měl to štěstí vidět naší planetu z oběžné dráhy. Po své kosmické premiéře v roce 2002, kdy s americkými kolegy krátkodobě navštívil při misi raketoplánu Atlantis tehdy vznikající Mezinárodní kosmickou stanici ISS, se potom třikrát na orbitální stanici vrátil při dlouhodobých pobytech v letech 2007, 2010 a 2013. Při dvou posledních pobytech stanici velel a celkem osmkrát z ní vystoupil do volného vesmíru. Celkem ve vesmíru prožil 537 dní, což ho řadí na 12. místo v historických tabulkách času stráveného mimo Zemi. A na pátém místě je v tabulce sčítající časy pobytu ve volném kosmu, ve kterém při práci na výstavbě ISS prožil téměř 52 hodin. Kosmonaut, který v listopadu loňského roku přivezl z vesmíru zpět na Zem i olympijskou pochodeň, zavítal do Karlových Varů na poletovou lázeňskou léčbu. Rozhovor s ním vznikl mezi lázeňskými procedurami, den před jeho pětapadesátými narozeninami.

Přežil Nefritový zajíc druhou lunární noc?

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
40–41
autor:
Václav Laifr

14. prosince 2013 z čínské sondy Chang’e 3 (čti Čchang-e 3) na měsíční povrch úspěšně sjel lunochod Yutu (Jü-tchu, Nefritový zajíc). Přistání se uskutečnilo asi 100 km východně od Zálivu duhy (Sinus Iridum), podle mediálních vyjádření původně plánovaného. Jednalo se o první měkké přistání na Měsíci po více než 37 letech. Naposledy se to podařilo sovětské sondě Luna 24 v roce 1976, která dopravila zpět na Zemi téměř dvě stě gramů měsíční půdy. Zároveň se jedná o teprve třetí robotické vozítko na Měsíci, když samozřejmě pomineme člověkem na místě řízená vozidla výprav Apollo. Nefritovému zajíci předcházely pouze dva sovětské Lunochody, z nichž poslední přistál na Měsíci v roce 1973.

Česká astrofotografie měsíce

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
42
autor:
Marcel Bělík

Ing. Pavel Štarha Ph.D. (*1974) Pavel Štarha se od mládí věnoval elektronice. Programování legendárních počítačů s procesory Z80 bylo jeho vášní již při studiu středního odborného učiliště elektrotechnického v Brně. Stejně tak radioamatérské vysílání pod volací značkou OK2UUA a samozřejmě stavba nejrůznějších elektronických zařízení. Životním zlomem se stalo studium matematického inženýrství na VUT v Brně, zlomem astronomickým pak setkání s profesorem Druckmüllerem. Tím se tedy objevil další koníček v podobě astrofotografie spolu s numerickými metodami zpracování obrazu.

Úplněk nad Evropskou jižní observatoří

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
43
autor:
Ondřej Nývlt

Ne, nejedná se o fotomontáž, ale jde o skutečnou scenérii západu Měsíce v úplňku nad Evropskou jižní observatoří (ESO) na Cerro Paranal v Chile. Čtveřice dalekohledů VLT byla zachycena na prahu nového dne Gordonem Gilletem ze vzdálenosti 14 kilometrů – z cesty blízko vrcholu Cerro Armazones, což je místo, které bylo vybráno pro výstavbu nového dalekohledu ESA European Extremely Large Telescope (E-ELT) s plánovaným průměrem segmentového zrcadla 40 metrů.

[recenze] Donald E. Scott: Elektrický vesmír

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
29
autor:
Jan Šlégr

Tato pozoruhodná kniha již na obálce slibuje „Vesmír bez hypotetických a neprokázaných černých děr, temné hmoty, velkého třesku, termojaderné reakce na Slunci…“. Autor zastává názor, že dominující silou, která formuje vesmír, není síla gravitační, ale elektrická. Jako autorita je zmiňován nositel Nobelovy ceny Hannes Alfvén, který vypracoval teorii tzv. elektrické kosmologie, extrapolující použití plazmové fyziky na úroveň celého vesmíru. Tato teorie však byla vyvrácena měřeními kosmických sond WMAP a COBE, což však autor Elektrického vesmíru pravděpodobně neví.

[recenze] Peter Ward: Život, jak ho neznáme

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
29
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Kniha s tímto názvem rozhodně nenapovídá, že by byla vhodným doplňkem knihovničky amatérského astronoma, avšak její podtitul „Pátrání NASA po jiném životě a úsilí o jeho vytvoření v laboratoři“ již prozradí, že opak je pravdou. Autorem knihy, jejíž první vydání se objevilo na anglickém knižním trhu v roce 2005, je renomovaný americký profesor paleontologie na University of Washington, autor řady populárně naučných knih – Peter D. Ward (*1949). Jeho jméno není českému čtenáři zcela neznámé, neboť již v roce 2004 vyšla kniha, kterou napsal společně s Donaldem Brownleem – Život a smrt planety Země.

[novinka] Jak se měnil sluneční vítr v historii Slunce

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
35–36
autor:
Jaroslav Pavlousek

Výzkumná skupina v US Naval Research Laboratory ve Washingtonu dospěla při studiu hvězdy podobné Slunci k zajímavému výsledku, který – pokud se potvrdí – by mohl ovlivnit i pohled na historii naší vlastní Sluneční soustavy (New Scientist 1. 2. 2014). Mladé hvězdy, podobné Slunci, bývají podstatně aktivnější než naše mateřská hvězda. Z pozorování Slunce víme, že vzrůst jeho aktivity je obvykle spojen i s růstem intenzity slunečního větru. Tento vztah se potvrzuje i u mladých hvězd slunečního typu; logický závěr pak je, že když bylo Slunce mladé, proudil z něj i podstatně silnější tok částic.

[novinka] Exoměsíce – nová říše možných nositelů života

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
35
autor:
Jaroslav Pavlousek

Pojem exoplaneta již zcela zdomácněl a asi nikdo nepochybuje o tom, že v příštích letech a desetiletích budou počty i kategorie nově objevených exoplanet rychle růst. A v rámci tohoto vývoje poroste i počet planet, které by podle dnešních měřítek mohly být i nositelkami života. Většina doposud objevených exoplanet však jsou plynní obři, srovnatelní s Jupiterem či Neptunem, a zcela nevhodní pro život. Ale velké planety mají s pravděpodobností hraničící s jistotou i velké měsíce a právě ty by mohly být výbornými místy pro vývoj různých životních forem.

[novinka] Počasí na hnědých trpaslících

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
36–37
autor:
Jaroslav Pavlousek

Hnědí trpaslíci jsou kosmická tělesa příliš málo hmotná na to, aby se v jejich nitru zažehla termonukleární reakce a staly se z nich regulérní hvězdy. Zatímco hvězdy a planety studují astronomové již celá staletí, průzkum hnědých trpaslíků – přechodných těles mezi hvězdami a planetami – má zatím jen velmi krátkou historii. Podle dosavadních předpokladů jsou hnědí trpaslíci z větší části kapalná tělesa, tvořená převážně vodíkem. Jejich studium však může mít velký význam pro teorii formování hvězd i planet, pro poznatky o struktuře nitra vesmírných těles a konečně i pro chování atmosfér v exotických podmínkách.

[novinka] Nové organické látky v meteoritu

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vědcům z Arizonské Univerzity se podařilo detailně analyzovat chemické složení meteoritu Sutter‘s Mill (pojmenovaného podle místa, kde byly některé jeho části nalezeny a kde též v roce 1848 vypukla Kalifornská zlatá horečka), který explodoval nad Kalifornií 22. dubna 2012 a přinejmenším 75 fragmentů o celkové váze 950 gramů (největší úlomek vážil 205 g) se podařilo posléze nalézt (Proc. Natl. Acad. Sci. USA 110 (2013) 15614–15619).

[novinka] Výtrysky spouští tvorbu hvězd

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Hvězdy mohou vznikat skutečně roztodivnými pochody, jak to ukazuje studie astronomů využívajících soustavu radioteleskopů MERLIN (Multi-Element Radio Linked Interferometer Network) ve Velké Británii ke studiu gigantických galaktických výtrysků (Astron. Astrophys. 558 (2013) A5).

[novinka] Ahoj asteroide!

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

1. ledna se přehlídce oblohy Catalina Sky Survey v Arizonském Tucsonu podařilo v ranních hodinách objevit asteroid 2014 AA. Šlo o 2 až 3metrové těleso, které zaniklo v zemské atmosféře 2. ledna nad Atlantickým oceánem.

[novinka] Vzdálená růžová exoplaneta

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
38–39
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Astronomům se pomocí 8,2metrového japonského teleskopu Subaru na Mauna Kea (na Havajských ostrovech) podařilo přímo zachytit u hvězdy 59 Virginis (vzdálené 57 světelných roků) pomocí adaptivní optiky v blízké infračervené oblasti exoplanetu GJ 504b. I když má exoplaneta hmotnost čtyřnásobně větší než Jupiter, jde doposud o nejmenší exoplanetu, kterou se zdařilo přímo vyfotografovat (Astrophys. J. 774 (2013) 11).

[novinka] Asteroid s pěti chvosty?

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Při přehlídce oblohy dalekohledem Pan-STARRS se podařilo 27. srpna 2013 objevit mlhavý obláček P/2013 P5 – zdálo se, že půjde o kometu. Zářijová pozorování pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu však odhalila, že je to poněkud podivná kometa, která má šest chvostů (Astrophys. J. Lett. 778 (2013) L21).

[novinka] Průzkum temné energie

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

V září 2012 byl spuštěn další projekt mapující rozložení temné energie ve vesmíru. Jde o Dark Energy Survey (DES), který zaštiťuje americký Fermilab pomocí 4metrového dalekohledu Blanco na observatoři Cerro Tololo v Chile. Během následujících 5 let by měl DES zmapovat 300 milionů galaxií rozprostřených na jedné osmině oblohy.

[novinka] Blízký souputník Uranu

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vědcům se podařilo pomocí Kanadsko-Francouzsko-Havajského teleskopu (o průměru 3,6 metru) odhalit první těleso, které sdílí orbitální dráhu společně s planetou Uran a je tak tzv. „trojanem“ Uranu (Science 341 (2013) 994–997).

[novinka] NASA našla domov pro InSight

ročník:
2014
číslo:
1
stránka:
39
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Další expedice na Mars má již vybráno své „ubytování“. Kosmická sonda InSight (Interior Exploration Using Seismic Investigations Geodesy and Heat Transport), která by měla k Marsu odstartovat v březnu 2016, má již finalistu na místo přistání vybraného z 22 lokalit.