Astropis 2/2013

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial 2/2013

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
5
autor:
David Ondřich

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, většinu svého času trávím přemýšlením nebo prací na věcech, které s astronomií vůbec nesouvisejí – bohužel. Ale živí mě to a umožňuje mi to se věnovat ve volném čase Astropisu; toho volného času je stále méně, to však dnes nechme stranou. K úvaze mne inspiroval sloupek Petra Bílka v letošních Literárních novinách č. 16, v němž si stěžoval na to, že vlastně nic neumíme prožít – ve všem jen kloužeme po povrchu a místo skutečného prožitku požíváme pouhých náhražek. A zároveň jsme nenasytní a neuvěřitelně rozmazlení – chceme to nejlepší, ale co nejlevněji a pokud možno hned.

Zimní rozloučení s M 42 v Orionu

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
2–3
autor:
Ondřej Nývlt

Zima je definitivněpryč,a tak se s ní rozlučme snímky asi nejfotogeničtějšího objektu tohoto období – Velkou mlhovinou v Orionu (M 42).

Voyagery – nejdelší cesta v historii lidstva

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
6–10
autor:
Jaroslav Vyskočil

Geniální básník a prozaik Edgar Allan Poe napsal velké množství nádherných povídek, mezi nimi i „O šizení jakožto exaktní vědě“, v níž popsal člověka zhruba takto: „Člověk byl stvořen, aby šidil.“ K tomuto bohužel pravdivému úvodu bych rád ještě doplnil: „Člověk byl stvořen, aby zkoumal.“ Astronomové prozkoumali Sluneční soustavu od sklepa po půdu. Následující řádky se věnují jen malé části pavučin v rohu jedné místnosti, ale neměly by zapadnout.

Červený Sírius – omyl nebo astronomická záhada?

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
13–16
autor:
Miroslav Šlechta, Hana Florianová

Už při letmém pohledu na jasnou zimní oblohu nás nad jižním obzorem upoutá velkolepé souhvězdí Orionu. Vlevo pod Orionovýma nohama se nachází souhvězdí Velkého Psa. Bylo by celkem nenápadné, kdyby v něm nezářila nejjasnější hvězda pozemské oblohy, Sírius. Hvězda třpytivě bílá. Název našeho článku však naznačuje něco jiného. Oč tedy jde?

Sluneční aktivita v II. pololetí 2012

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
16–17
autor:
Michal Švanda

Sluneční aktivita se ve druhém pololetí roku 2012 dostala do neobvyklé fáze. Podle empiricky zjištěných trendů měla pomalu narůstat až do maxima, jež bylo předpovězeno na polovinu roku 2013. Místo toho však byly všechny indexy sluneční aktivity nejenom v druhém pololetí 2012, ale vlastně po celý loňský rok neuvěřitelně ploché. Ostatně při ložené grafy denního relativního čísla Ri a rádiového toku na 10,7 cm to demonstrují velmi dobře. Na Slunci byla zjevně dominantní jedna aktivní délka, jež díky rotaci pravidelně s přibližně měsíčním intervalem navyšovala úroveň aktivity a korelovaně modulovala oba sledované indexy úrovně aktivity.

Dračí smyčka

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
18–21
autor:
Alexander Kupčo

Drak je rozsáhlé souhvězdí, které se vine od Herkula a Kefea až někam k souhvězdí Žirafy. V článku se zaměříme na jeho část nacházející se nad hlavou Draka v místech, kde se jeho tělo stáčí o 180 stupňů. Vybrané objekty na tomto malém kousku oblohy nám umožní nahlédnout do kosmologických vzdáleností a udělat si tak aspoň trochu představu o rozlehlosti a struktuře našeho vesmíru.

Obloha od července do září 2013

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
22–24
autor:
Václav Pavlík, David Ondřich

I nadále pokračujeme v pozorování komety C/2011 L4 (PanSTARRS). Už ji nebudeme moci sledovat pouhým okem, ale s menším dalekohledem se můžeme těšit na pěknou podívanou. Jedná se stále o jasnou kometu 8. až 10. velikosti, která bude v letních měsících vysoko nad obzorem. Její dráhu po obloze najdete − jako už tradičně − v mapce, kde jsou spolu s kometou zobrazeny hvězdy do 10 mag. V tabulce, která je dole na této stránce, naleznete podrobnější údaje o její odhadované jasnosti.

Na lovu letních hvězdokup

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
26–27
autor:
Vladimír Libý

V druhém pokračování seriálu o nejznámějších deep sky objektech se podíváme na letní hvězdokupy. Dodejme, že ty kulové se nacházejí především v galaktickém halu, jsou tvořeny až miliony starých hvězd. Naopak hvězdokupy otevřené obsahují desítky až tisíce převážně mladých hvězd. Pokud se na obloze nacházejí v Mléčné dráze, tak jako hvězdokupa M 29 v Labuti, a mají li úžasných 20 členů, je poněkud obtížnější je odlišit od hvězdného pozadí.

Schröterovo údolí

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
28–29
autor:
Pavel Gabzdyl, Milan Blažek

Krátery zná každý pozorovatel Měsíce, ovšem o měsíčních údolích a brázdách ví jen hrstka těch, kteří povrch našeho souputníka znají opravdu dobře. Není divu. Prohlídka brázd vyžaduje velmi klidný vzduch a zpravidla i dobrý atlas, bez kterého není vůbec snadné některé „zářezy“ v měsíčním povrchu nalézt. Jedna výjimka však na Měsíci je. Jde o Schröterovo údolí, které lze ze Země sledovat už s pomocí docela malých dalekohledů.

Mobilní astrofotografie neznamená jen AstroTrac

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
30–33
autor:
Ondřej Nývlt

Opět se blíží období léta a jasných teplých nocí, kdy mnozí z nás odjíždějí na dovolenou nejen do jižních krajin. Často bychom si na cesty s sebou rádi vzali i nějakou tu astrofotografickou techniku, ale na montáže, pohony a stativy bychom potřebovali minimálně další dva kufry. Nejde jen o skladnost zařízení při cestách letadlem, ale i při pěších výpravách s batohem na zádech na místa, kde ještě pravděpodobně budou zbytky temné oblohy nebo zajímavé kompozice. S tím pak souvisí i potřeba nezávislosti transportovatelné montáže na síťovém napájení. To vše byly příklady pravděpodobné motivace vzniku dnes velmi populární mobilní astrofotografické montáže známé jako AstroTrac, která jistě není dokonalá, ale poskytuje dobré výsledky. Tuto malou revoluci v mobilní astrofotografii vám v Astropisu Speciál 2011 [str. 50-51] detailně představil kolega Pavel Vabroušek. V té době se jednalo o jednu z mála komerčně i cenově dostupných možností pro mobilní astrofotografii. Dnes je ovšem situace odlišná a po celém světě (zejména pak v Japonsku) vznikají nové koncepce pro lehce transportovatelné astrofotografické vybavení – některé z nich jsou dostupné v EU nebo i v ČR. Dokonce můžeme začít mluvit o dělení mobilních fotografických montáží do několika subkategorií.

ČAS - Beskydská oblast tmavé oblohy

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
37–38
autor:
Martin Mašek, Míla Moudrá

Česká republika je unikátní přinejmenším v jednom ohledu. Od března máme dvě mezinárodní oblasti tmavé oblohy, což nemá žádný stát na světě. K první mezinárodní oblasti tmavé oblohy, kterou je česko-polská Jizerská oblast tmavé oblohy, založená v roce 2009, se letos, 4. března 2013, přidala česko-slovenská Beskydská oblast tmavé oblohy.

Česká astrofotografie měsíce

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
39
autor:
Marcel Bělík

Jindřich Zeman (1894–1978) Jindřich Zeman byl amatérským astronomem z Hradce Králové, profesí bankovní úředník. Zabýval se pozorováním Slunce a meteorických rojů, známým se však stal zejména jako vynikající a vytrvalý astrofotograf, který se vždy rád podělil o své zkušenosti. Zemanovy překrásné fotografie noční oblohy byly publikovány v mnoha populárních astronomických knihách a časopisech. Jindřich Zeman byl členem České astronomické společnosti, která mu v roce 1942 udělila prestižní Cenu Františka Nušla. V roce 2002 byla po Jindřichu Zemanovi pojmenována planetka hlavního pásu 33528 Jinzeman. Od roku 2012 je jméno Jindřicha Zemana spojeno s novou cenou České astrono mické společnosti, která navazuje na ocenění Astrofotograf roku a je udělována výrazným českým a slovenským astrofotografům. Prvním nositelem této ceny je Libor Richter.

Topografická mapa Venuše

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
40–41
autor:
David Ondřich, Daniel Macháček

Mercatorova projekce střední části povrchu Venuše (mezi 66,513° jižní a severní šířky), založená na datech ze sond Magellan, Pioneer Venus Orbiter, Veněra 15 a 16 a pozemských dat z radioteleskopu v Arecibu na podkladu topografických map MGN-V-RDRS-5-GDR-TO POGRAPHIC-V1.0 a radarových map z měření se syntetickou aperturou z aplikace Map-a-Planet.

Kometa PanSTARRS na obou polokoulích i z vesmíru

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
42–44
autor:
Ondřej Nývlt

Rok 2013 budeme moci, doufejme, označit na severní polokouli za rok jasných komet. Na jeho počátku se totiž po delší době mohli pozorovatelé a fotografové naší polokoule těšit na zajímavý jasný objekt, který sliboval fotogenická uskupení na večerní obloze – kometu C / 2011 L4 PanSTARRS. Po prvních velmi optimistických odhadech jasnosti v maximu nakonec nebyla kometa pouhým okem příliš jednoduše pozorovatelná (zahlédnutelná však byla). Již v malých triedrech byla však jasně patrná. Nešlo tedy o žádnou novou Hyakutake nebo Hale-Bopp. Čeští nadšenci měli navíc díky nevlídnému počasí i poměrně málo příležitostí k jejímu pozorování. Když už u nás podmínky pro pozorování nebyly ideální, ukažme si několik povedených obrázků komety PanSTARRS z celého světa.

[novinka] Světlo nejvzdálenější galaxie

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
11
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Kombinovaná síla Hubbleova a Spitzerova kosmického dalekohledu spolu se šťastným seřazením objektů ve vesmíru, kde masivní kupa galaxií MACS J0647+7015 posloužila jako gravitační čočka, vedla k objevu dosud nejvzdálenější galaxie ve vesmíru (Astrophys. J. 762 (2013) 32). Galaxie MACS0647-JD pravděpodobně vykazuje fotometrický červený posuv z = 10,7, což znamená, že galaxie již existovala, když byl vesmír starý pouhých 420 miliónů let. Její světlo k nám tedy putoval o celých 13,3 miliardy roků.

[novinka] Kosmický pořádek v Andromedě

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
11–12
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Velká galaxie v Andromedě, známá také pod katalogovým číslem Messier 31, je nejbližší obří galaxií k Mléčné dráze. Její blízkost umožnila mezinárodnímu týmu vědců PAndAS (Pan - Andromeda Archaeological Survey) zmapovat pomocí 3,58m kanadsko-francouzko-havajského teleskopu na Mauna Kea vůbec poprvé u obří galaxie všechny trpasličí souputníky, nejen včetně poloh, ale i vektorů rychlostí (Nature 493 (2013) 62–65). To není na příklad u Mléčné dráhy možné, protože kandidáti na trpasličí satelitní galaxie se mohou ukrývat kdekoli na obloze, dokonce i v rovině Galaxie. Ostatní obří galaxie jsou pak příliš daleko pro detailní studii.

[novinka] Nejvýkonnější kvasar

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
11
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Pomocí teleskopu VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři na Cerro Paranal v Chile se astronomům podařilo spatřit kvasar SDSS J1106+1939, který svým výkonem rozhodně nešetří (Astrophys. J. 762 (2013) 49). Kvasar je až 10 × aktivnější než jakýkoliv, který vědci doposud pozorovali.

[novinka] Temná hmota na obzoru?

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
12
autor:
Michael Prouza

První vědecké výsledky experimentu AMS (Alpha Magnetic Spectrometer), který je umístěn na Mezinárodní vesmírné stanici a funguje od května 2011, byly oznámeny vedoucím experimentálního týmu, nositelem Nobelovy ceny profesorem Samuelem Tingem 3. dubna 2013 při přednášce, přenášené přes internet z evropského centra částicové fyziky CERN. AMS je unikátní částicový detektor, jediný svého druhu, který je umístěn na oběžné dráze. AMS dokáže měřit nejen energii přicházejících částic, ale i jejich náboj – pomocí měření zakřivení jejich trajektorií v magnetickém poli.

[novinka] Slunce mezi hvězdami

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
17
autor:
Michal Švanda

Podle v současnosti platné teorie se ve všech hvězdách uplatňují stejné principy a tudíž hvězdy podobné hmotnosti by si měly být podobné i v dalších parametrech. To je jistě pravda, mluvíme-li o vnitřní stratifikaci nebo o fundamentálních parametrech těchto hvězd. Avšak Slunce je hvězdou proměnnou – tato proměnnost je spojena se sluneční aktivitou. Můžeme si tedy klást otázku, zda hvězdy Sluncipodobné vykazují úroveň hvězdné aktivity podobnou sluneční.

[novinka] Ještě k záhadě kosmických paprsků

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
34
autor:
Michal Švanda

V rubrice novinek v Astropisu 3/2012 jsme informovali o zajímavé vědecké diskusi nad kosmickou událostí proběhlou v roce 775 našeho letopočtu. Připomeňme, že japonští vědci vyšetřovali zastoupení kosmogenních prvků v letokruzích japonských cedrů a povšimli si výrazného vybočení koncentrace radioaktivního uhlíku v letokruhu odpovídajícím roku 775. Ten byl způsobem mohutnou sprškou kosmického záření, jež na Zemi dorazilo buď od velmi silné sluneční erupce nebo od výbuchu blízké supernovy.

[novinka] Zatím žádný přeživší po supernově SN1006

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
35
autor:
Michal Švanda

Na přelomu dubna a května roku 1006 si pozorovatelé napříč světem povšimli nové hvězdy, jež se náhle objevila v souhvězdí Vlka. „Nová hvězda“, podle současné klasifikace supernova, byla čínskými astronomy sledována po dlouhé tři roky. Nejpřesnější odhady jasnosti pocházejí od egyptských astronomů, na základě jejichž rekonstrukce se zdá, že supernova dosáhla vrcholné jasnosti -7,5 magnitud. Z moderních pozorování vyplývá, že k události došlo ve vzdálenosti 2,2 kpc. Popis jevu odpovídá supernově typu Ia, tedy binárnímu systému bílého trpaslíka a jeho průvodce s přetokem hmoty.

[novinka] Shoemaker-Levy 9 po deseti letech

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
35
autor:
Michal Švanda

V červenci roku 1994 dopadla na Jupiter kometa Shoemaker-Levy 9. Těleso objevené 24. března 1993 se stalo první kometou, centrem jejíhož oběhu byl vlastně spíše Jupiter a naopak Slunce zde působilo jako rušivé těleso. Kometa byla rozdrobena na řetízek jednadvaceti fragmentů. Zpětné výpočty ukázaly, že vlasatice prošla v červenci 1992 Rocheovou mezí Jupiteru, kde slapové síly způsobily rozpad kometárního jádra na pozorované fragmenty. V červenci 1994 prošly postupně všechny fragmenty perijoviem (nacházejícím se uvnitř planety) a postupně tedy napadaly do atmosféry, přičemž dopady vytvářely v atmosféře tmavé skvrny, které byly po několik týdnů pozorovatelné i v amatérských dalekohledech. V roce 1997 se sonda ISO (Infrared Space Observatory) zaměřila na studium Jupiterovy stratosféry a zaznamenala velké množství přítomné vodní páry.

[novinka] Vesmír podle sondy Planck

ročník:
2013
číslo:
2
stránka:
36
autor:
Michael Prouza

Nejstarší světlo ve vesmíru, reliktní záření, které vesmír vyplňuje od okamžiku, kdy přestalo intenzivně interagovat s hmotou 380 tisíc let po velkém třesku, v sobě ukrývá neobyčejné bohatství in formací o kosmologických parametrech našeho vesmíru. Raný vesmír totiž do reliktního záření „obtiskl“ svoji podobu – velikost tehdejších hustotních fluktuací se přenesla do teplotních fluktuací reliktního záření (v hustších oblastech bylo reliktní záření o něco teplejší než v těch řidších) a pečlivým studiem úhlového rozložení těchto teplotních nehomogenit dokážeme zjistit o našem vesmíru opravdu mnoho. Tuto kosmologickou pokladnici vytěžili již předchůdci sondy Planck – nejprve družice COBE a pak zejména družice WMAP. Sonda Planck je tak již třetí generací vesmírných přístrojů pro zkoumání reliktního záření a výsledky zveřejněné vědeckým týmem 21. března byly proto s napětím očekávány nejen vědeckou veřejností.