Astropis 2/2012

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial 2/2012

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, pevně věřím, že se vám poštěstilo spatřit přechod Venuše před Sluncem – téměř zaručeně poslední ve vašem životě. Jde vlastně o výjimečné štěstí, že mnozí z nás měli tu příležitost spatřit tento jev hned po dvakráte. Náš dlouholetý spolupracovník pan Ladislav Schmied se druhé příležitosti bohužel nedožil, zemřel 29. března… Dlouhé roky pro náš časopis připravoval rubriku o sluneční aktivitě, a tak nám v jeho osobě odešel nejen spolupracovník, ale pro mne i osobní přítel. Jeho odchodem jakoby se uzavírala jedna éra pozorovací astronomie – éra systematických pozorovatelů a kreslířů.

Přechod Venuše přes Slunce 6. 6. 2012

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
2–3
autor:
Jan Ebr

Fotografická dvoustrana.

Poutníci mezi ohněm a ledem - Výstřední planety na výstředných drahách

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
6–11
autor:
Tomáš Petrásek

Naše sluneční soustava působí dojmem velké harmonické rodiny, kde všechny velké planety spořádaně obíhají po víceméně kruhových orbitách. Na těch, které mají skloněnou osu rotace, se pravidelně střídají roční období podle momentálního úhlu dopadajícího světla, vzdálenost od Slunce ovšem zůstává téměř konstantní. Tato situace zdaleka není pravidlem. Planety jiných hvězd nezřídka obíhají po drahách ve tvaru silně protáhlých elips, což způsobuje extrémní výkyvy v množství dopadajícího světla i tepla. Co způsobuje eliptičnost jejich orbit? Co znamenají plynní obři na výstředných drahách pro osud terestrických planet? Mohla by Zemi podobná planeta, každoročně se sklánějící k planoucí výhni svého slunce, a zase znovu vymršťovaná do mrazivých dálek, hostit na svém povrchu nějakou formu života?

Jak se stát Přítelem Astropisu?

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
11
autor:
Michael Prouza

Od Speciálu 2011 nabízíme všem našim čtenářům možnost stát se zároveň našimi Přáteli. Je to velice jednoduché. Stačí jen poukázat na náš účet v daném kalendářním roce částku převyšující 500 Kč a napsat nám například na e-mailovou adresu pritel@astropis.cz.

Energetické kaskády v rekonexi magnetického pole II

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
12–15
autor:
Miroslav Bárta, Marian Karlický

V minulém díle jsme se seznámili s procesem přepojování magnetických siločar známým jako rekonexe magnetického pole, který je podle většiny odborníků nejnadějnějším kandidátem na hledaný mechanismus explozivního uvolnění energie ve slunečních erupcích i v jiných velkorozměrových jevech v kosmickém a astrofyzikálním plazmatu. Teorie slunečních erupcí založená na magnetické rekonexi ale dlouhodobě stála před zásadním problémem naprosté nekompatibility měřítek (tloušťky proudové vrstvy), která pro svoje efektivní fungování proces rekonexe v (téměř) bezesrážkovém plazmatu sluneční atmosféry vyžaduje a která skutečně ve slunečních erupcích pozorujeme. V minulých letech byly navrženy určité teoretické koncepce postupné fragmentace (rozdrobení) proudové vrstvy na malé a patřičně tenké úseky, v nichž může rekonexe efektivně probíhat, ale jejich prověření nebo vyvrácení a nalezení jiných mechanismů je v současné době možné jedině metodou numerického experimentu. S novými výsledky našeho počítačového modelování těchto procesů bychom chtěli čtenáře populárnější formou seznámit v tomto článku.

Novinky u ISS

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
16
autor:
Michal Polák

Po ukončení letů raketoplánů bylo nutné dostatečně zajistit zásobování Mezinárodní kosmické stanice (ISS) s šestičlennou posádkou. Stanice si prozatím na nedostatek zásobování stěžovat nemůže, z celkem pěti letošních letů k ní se totiž ve čtyřech případech jednalo o lodě nákladní. Vedle ruských Progressů M se k ní vydala další evropská nákladní loď ATV Edoardo Amaldi a v květnu také první ryze soukromá kosmická loď Dragon od společnosti SpaceX.

Sopky v měsíčním kráteru Alphonsus

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
17–19
autor:
Pavel Gabzdyl, Milan Blažek

Až bude večerní oblohu zdobit dorůstající půlměsíc v první čtvrti, zamiřte dalekohled přímo na rozhraní světla a stínu nedaleko středu měsíčního disku. I malým astronomickým přístrojem zde rozeznáte hezkou trojici kruhových kráterů seřazených v řadě od severu k jihu: Ptolemaeus s průměrem 153 km, Alphonsus (118 km) a Arzachel (97 km). I když vaši pozornost asi nejvíce upoutá hladké dno kráteru Ptolemaeus, tím nejzajímavějším členem celé trojice je bezesporu kráter Alphonsus. Právě tady totiž můžete zahlédnout stopy po sopkách, které zasypávaly vulkanickým materiálem povrch našeho kosmického souseda.

„Letní párečky“ aneb základní deep-sky objekty prázdninových nocí

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
20–21
autor:
Ondřej Nývlt

Nastává léto, období teplých večerů, krátkých světlých nocí, grilované uzeniny, ale i ideálních podmínek pro pozorování deep-sky objektů. Tentokrát se zaměříme na deep-sky objekty jižního obzoru, které je velmi jednoduché najít, pozorovat i fotografovat, protože se jedná o plošně rozsáhlé objekty a většina z nich je na obloze i poměrně výrazných (často „zahlédnutelných“ i pouhým okem). Nejlépe však vyniknou v triedru nebo ve velkém binokuláru (například legendárním SOMETu BINAR 25 × 100). Zároveň představují ideální objekty vhodné pro začínající astrofotografy s klasickými širokoúhlými objektivy, protože jsou nenáročné na fototechniku a na výsledných snímcích vynikají svou barevností.

Obloha od července do září 2012

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
22–25
autor:
Václav Pavlík, Jan Ebr, David Ondřich

Nenechte si ujít • 15. 7. − zákryt Jupiteru a jeho měsíců • 24. 7. a 25. 7. − Měsíc v konjunkci s Marsem a Saturnem na západě a jihozápadě • 11. 8. až 14. 8. − ráno nad východním obzorem seskupení Měsíce, Venuše, Jupiteru, Aldebaranu a hvězdokupy Plejády

Hitparáda kráterů

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
26–27
autor:
Radek Mašata

Většina kráterů ve sluneční soustavě vznikla dopadem těles z kosmického prostoru. Takovým kráterům říkáme impaktní a najdeme je v podstatě na všech tělesech s pevným povrchem včetně Země. V mnohem menší míře se setkáváme s krátery vzniklými jiným způsobem, například vulkanickými procesy. K impaktním kráterům patří – kromě klasických několikametrových až kilometrových kruhových depresí se zvýšeným okrajem a často i středovým vrcholem – také rozsáhlé pánve o průměrech několik stovek kilometrů. Právě mezi nimi je třeba hledat kráterové rekordmany. Jeden z největších impaktních kráterů ve sluneční soustavě se tak dlouho skrýval vlastně „nedaleko“, na našem nejbližším vesmírném sousedovi.

Komu patří Měsíc?

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
28–29
autor:
Miloslav Machoň

Pravděpodobně každý ze čtenářů Astropisu se nejednou setkal s problematikou tzv. „měsíčních pozemků“, ať již k tomu došlo při čtení novin, astronomického internetového fóra, zhlédnutí internetové reklamy či ve formě dotazu od veřejnosti při prohlídce hvězdárny. Někteří přitom považují certifikáty opravňující k vlastnictví měsíčních parcel za bezcenné papíry, jiní v nich spatřují originální dárek pro své příbuzné či skvělou investici. Chcete-li se dozvědět více informací o právních aspektech měsíčních pozemků, pak je tento článek určen právě vám.

Sluneční aktivita v II. pololetí 2011

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
30
autor:
Michal Švanda

Čtyřiadvacátý cyklus sluneční aktivity pokračuje ve vzestupném trendu. S výjimkou prosince měla sluneční aktivita v druhé polovině roku 2011 vzestupnou tendenci s oscilacemi souvisejícími s nerovnoměrným rozložením aktivity ve fotosféře. V sedmém až dvanáctém měsíci 2012 bylo pozorováno 149 nových oblastí (ve srovnatelném období loňského roku 55 nových oblastí) s průměrnou plochou 720 miliontin viditelné hemisféry (ve druhém pololetí 2010 to bylo 100 miliontin viditelné hemisféry, tedy posun k plošně větším oblastem je zřejmý).

ČAS - Hvězdárna a planetárium České Budějovice s pobočkou na Kleti

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
31–32
autor:
Jana Tichá

Hvězdárna a planetárium České Budějovice s pobočkou na Kleti je jediným profesionálním astronomickým pracovištěm v Jihočeském kraji. Seznamuje širokou veřejnost s poznatky z oboru astronomie a příbuzných přírodních věd, podílí se na mimoškolním vzdělávání dětí, mládeže i dospělých a věnuje se výzkumu v oblasti malých těles sluneční soustavy. Českobudějovická hvězdárna byla pro veřejnost otevřena 1937. Rozsáhlá rekonstrukce byla realizována v roce 2009. Hvězdárna je zřizována Jihočeským krajem.

Úvod do problematiky drahých triedrů a zalomených binokulárů

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
34–35
autor:
Boris Glos

S kvalitními triedry, od kterých čekáme hodnotnou kresbu i na kraji širokoúhlého zorného pole je to podobné jako u špičkových okulárů s velkým polem – za kvalitu musíme sáhnout hlouběji do kapsy. I zde platí pravidlo, že výjimky se hledají jen těžko a v případě opravdu vysokých nároků ani nemohou existovat. Za takovouto výjimku můžeme považovat triedry, kdy s „přimhouřením“ oka dostaneme velmi slušnou kresbu ve středové třetině pole a ještě akceptovatelnou kresbu ve druhé třetině pole. Je nutno si uvědomit, že takový triedr se bude zdát jako velmi dobře použitelný při denním terestrickém pozorování.

Česká astrofotografie měsíce

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
40
autor:
Marcel Bělík

Luděk Hamr (*1959) je jedním z mála astrofotografů, který propadl kráse sluneční soustavy. Jeho astronomická cesta začala již na základní škole, ovšem pozorování vesmíru dalekohledem muselo počkat až na střední školu.

Saturnova měsíční ZOO

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
41–43
autor:
Ondřej Nývlt

Poslední z generace velkých a nákladných meziplanetárních sond, Cassini-Huygens (společný projekt NASA a ESA), od roku 2004 po manévrech přes půl sluneční soustavy neúnavně krouží na orbitě druhé největší planety – Saturnu. Za tuto dobu přístroje sondy poskytly pozemským vědcům i nadšencům tisíce poznatků a překrásných snímků – jak samotné planety, tak i jejích mnohdy bizarních měsíců. Některé z více než 60 objevených měsíců byly dokonce odhaleny jen díky datům ze sondy.

[recenze] Paul Davies: Podivné ticho

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
33
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Už jste si někdy položili otázku, zdali jsme ve vesmíru sami? Známý spisovatel sci-fi Artur C. Clarke na to měl zajímavou odpověď: „Někdy si myslím, že jsme ve vesmíru sami, a někdy si myslím, že ne. V obou případech mě ta představa docela vyvádí z míry.“ Pokud vás znepokojují stejnou měrou obě odpovědi, tak si tuhle knížku prostě musíte přečíst!

[recenze] Brian Clegg: Před velkým třeskem

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
33
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Také jste měli tendenci se ptát, co bylo dříve, až jste si nakonec položili otázku, co bylo před velkým třeskem? Není se čemu divit – je to hluboce filozofická otázka, v duchu toho „co vlastně dělal Bůh, když neměl co na práci“. Knížka Briana Clegga (*1955) nabízí alespoň částečné odpovědi – mimo samozřejmě obligátní, že žádné „před“ nebylo, protože nebyl čas (nevím sice, zdali z toho plyne, že se Pánbů nudil nebo naopak měl napilno, ale přiznám se, že by mne to docela zajímalo).

[novinka] Vědecká diskuse o vynořujících se slunečních skvrnách na nejvyšší úrovni

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
36–37
autor:
Michal Švanda

Jde spíše o kuriozitu z vědeckého světa než o skutečnou novinku z astronomie. V průběhu loňského roku prošel náročným recenzním řízením v prestižním časopise Science článek, pojednávající o měření helioseismické odezvy vynořujících se magnetických polí (Ilonidis a kol., Science 333 [2011] 993). Autoři článku tvrdí, že s pomocí své neuvěřitelně chytré metodiky (mimochodem v článku popsané velmi vágně, zlí jazykové říkají, že úmyslně proto, aby nebylo jednoduché analýzu přesně zreprodukovat) dokáží měřit poruchy šíření seismických vln svrchní vrstvou sluneční konvektivní zóny způsobené magnetickým polem, stoupajícím vnější obálkou nitra do fotosféry.

[novinka] Překrmené černé díry

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
36
autor:
David Ondřich

Černé veledíry, které se nacházejí v jádrech tzv. aktivních galaxií a mají hmotnosti miliónů až stovek miliónů sluncí, jsou svého druhu gigantické mixéry, které promíchávají hmotu v jádru dané aktivní galaxie. Už dlouho víme, že rozpad hvězd v blízkosti těchto veleděr, způsobený slapovými silami i srážkami hvězd mezi sebou, drolí hvězdy na obrovská oblaka zahřátého plynu, který se pádem do černé díry ještě více zahřívá.

[novinka] Joviseismologie v praxi

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
37–38
autor:
Michal Švanda

Studování vlastních oscilací, otřesů, chcete-li, se stává standardním nástrojem ve výzkumu astrofyzikálních objektů, přinejmenším těch, které jsou ve stavu hydrostatické rovnováhy. Geoseismologie je s námi již více než sto let. Analýza zemětřesných vln vybuzených vzdáleným zemětřesením a zachycených na více seismických stanicích na zeměkouli byla použita již na počátku 20. století k sondáži zemského tělesa.

[novinka] Hola, je tam život?

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Množství exoplanet nám utěšeně narůstá, ale je celkem jasné, že se detailního pohledu na povrch exoplanety hned tak nedočkáme, a to ani při plánovaném nárůstu výkonu astronomických teleskopů. To nejlepší, čeho můžeme zatím při výjimečných konfiguracích oběžných drah dosáhnout, je pozorování hlavních složek atmosféry.

[novinka] NuSTAR – nové rentgenové okno do vesmíru

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
39
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

V červenci by se měl (po několikerých odkladech) vydat na oběžnou dráhu nový rentgenový dalekohled NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array). Teleskop by měl zkoumat rentgenové záření s energií 5–80 keV, a posunout tak výzkum rentgenového záření vesmíru do „tvrdší“ oblasti, ve které doposud žádný dalekohled nepracoval, protože kosmický dalekohled Chandra „dohlédne“ jen k energiím 10 keV a teleskopy detekující gama záření, jako např. Fermiho dalekohled, otevírají svá pozorovací okna až u energií MeV.

[novinka] Nová třída exoplanet

ročník:
2012
číslo:
2
stránka:
39
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

O objevu cirkumbinární exoplanety, tedy planety která obíhá dvojhvězdu, Kepler-16b jsme vás informovali již v předchozím čísle Astropisu. Kosmický dalekohled Kepler však nezahálí a počátkem roku byl ohlášen v časopise Nature (481 [2012] 475–479) objev dvou dalších exoplanet obíhajících dvě slunce – Kepler-34b a Kepler-35b. Samozřejmě, že exoplanety byly objeveny metodou tranzitu, zde opět komplikovala pozorování skutečnost, že exoplanety přecházejí před každou z obou hvězd a přitom se ještě vzájemně zakrývají i obě hvězdné složky systému.