Astropis s/2012

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial Speciál 2012

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
5
autor:
Michael Prouza

Vážení čtenáři, již za několik týdnů nastane jedinečná nebeská podívaná. Po osmi letech se planeta Venuše opět vydá při pohledu ze Země na cestu přes sluneční disk. Letošní speciální číslo Astropisu je plně věnováno této podivuhodné události. Podmínky pro pozorování tentokrát nebudou pro Středoevropany tak příznivé jako v roce 2004, ale alespoň část přechodu snad uvidíme i od nás. Zájemci o dokonalejší podívanou mohou vycestovat buď na samý sever Evropy, nebo třeba do Japonska či Austrálie.

Barevné stránky 2-3

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
2–3
autor:
Ondřej Nývlt

Mapa Venuše ze sondy Magellan. Kompromisní model světové soustavy podle Tychona Brahe v díle Andrease Cellaria „Harmonia macrocosmica“ z roku 1661. Mapa viditelnosti transitu Venuše v roce 2012 vypočtená a nakreslená v roce 1883 Richardem A. Proctorem pro publikaci Transits of Venus.

Minulá pozorování přechodů Venuše

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
6–8
autor:
Jaroslav Soumar

…aneb o tom, že pro naše prarodiče a potomky neplatilo a nebude platit, že Venuše se Sluncem se mohou setkat jen dvakrát za život – ale platí to pro nás! Až vykvetou květy roku 2004 – tak se jmenoval článek o historii přechodů Venuše přes Slunce, který v Astropisu vyšel před osmi roky. Květy z onoho roku už dávno nejen uvadly a zetlely, ale uvolnily živiny, z kterých nasadily pupence a rozvinuly se květy nové. Květy letošní. Ano, historie se opakuje. A my si trochu té historie zopakujeme.

Amatérská pozorování tranzitů Venuše ve 21. století

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
9–11
autor:
Jiří Bok

Již koncem devatenáctého století si astronomové uvědomili, že pozorování přechodů Venuše před Sluncem zřejmě dosáhlo svých mezí a nelze jimi znatelně zpřesnit hodnotu sluneční paralaxy. V šedesátých letech dvacátého století byla použita nesrovnatelně přesnější metoda radarových odrazů od Venuše a některých planetek, paralaxa Slunce byla zpřesněna o několik řádů. Dalšího výrazného zpřesnění bylo dosaženo telemetrií kosmických sond. V současnosti je tedy pozorování tranzitů téměř výhradně vyhrazeno amatérům, kteří si mohou připomenout práci expedic z minulých století a potěšit se vlastním určením vzdálenosti Slunce.

Vážení Přátelé, Ano! Děkujeme!

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
11
autor:
Michael Prouza

Ve Speciálu 2011, který byl posledním číslem loňského ročníku, jsme vás seznámili s novinkou, která umožňuje vyjádřit podporu amatérské astronomii a našemu sdružení Společnosti Astropis velmi jednoduchým a zároveň velmi praktickým způsobem. Přítelem Astropisu se v daném kalendářním roce stane každý, kdo na náš účet zašle jakoukoli částku od 500 Kč. Za tento dar našemu sdružení získáte řadu výhod, počínaje vstupem zdarma na všechny naše akce (Den s Astropisem, astronomické procházky Prahou či výlet na ondřejovskou observatoř, atp.), přes možnost darování jednoho ročního předplatného Astropisu včetně dárkového certifikátu zdarma, až po možnost být uveden v každém čísle Astropisu jako náš sponzor. Darovanou částku si navíc můžete odečíst od svého daňového základu.

Přehled pozorování přechodů Venuše

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
12–17
autor:
Jaroslav Soumar

Astronomové za pozorováním tranzitů Venuše v minulosti podnikali cesty – mnohdy navýsost obtížné – a vraceli se někdy s výsledky převratnými, jindy pak se žádnými. Tyto cesty a výsledky se pokusíme zmapovat. Proč byla pozorování tranzitů Venuše v minulosti důležitá, to je obsahem článku „Minulá pozorování přechodů Venuše“ v tomto čísle. V něm se zároveň dočtete, proč se zabýváme výhradně tranzity po vynálezu dalekohledu.

Pohled na Venuši před 100 lety

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
18–19
autor:
Camille Flammarion, Vladimír Kopecký Jr.

Dva světy gravitují mezi Zemí a Sluncem: první jest Merkur, druhý jest Venuše – Krasopaní – Hvězda jitřní, kam právě spějeme. Když Venuše přichází do svých největších elongací od Slunce, svítí večer na západě, pak ráno na východě s nádherným leskem, který zastiňuje lesk hvězd. Jest bez odporu nejkrásnější hvězdou našeho nebe. Její světlo je tak jasné, že tvoří stín. Někdy proniká azurem nebes i přes přítomnost Slunce na obzoru svítí za bílého dne.

Jsou fáze Venuše důkazem Koperníkova heliocentrismu?

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
20–21
autor:
Pavel Najser

Když na přelomu let 1609 a 1610 obrátil Galileo svůj první dalekohled k obloze, byly planety nepochybně prvním objektem jeho zájmu. O objevu Jupiterovy soustavy v prvních dnech roku 1610 jsme podrobně referovali již dříve (Astropis č. 4/2008). Venuše byla počátkem roku 1610 v nevýhodné pozorovací pozici, blížila se k horní konjunkci se Sluncem, která nastala počátkem května. Skutečná systematická pozorování Venuše tak Galileo zahájil až na sklonku léta téhož roku. V září skutečně objevil, že Venuše vykazuje fázi.

Tranzity ve sluneční soustavě

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
22–23
autor:
Michal Švanda

Přechody Venuše přes sluneční disk jsou jedním z těch mála úkazů, za nimiž se vyplatí cestovat přes půl světa. Vždyť k nim dochází z hlediska délky lidského života vcelku vzácně! Tranzity Merkuru jsou sice častější, dva následující pozorovatelné z některého místa na Zemi dělí vždy nejdéle třináct let, ale i tak má jeden pozorovatel jen omezený počet příležitostí ke spatření takového jevu, a to je ještě třeba vzít v úvahu rozmary počasí. Přenesme se však do budoucnosti a vžijme se do kůže budoucích kosmických cestovatelů. Uvidí z jiných světů přechody planet přes sluneční disk?

Jak to bylo… Vzpomínka na přechod Venuše přes sluneční disk v roce 2004

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
24–26
autor:
Eva Marková

Letos 6. června se po osmi letech opět dočkáme vzácného úkazu na obloze. Bude jím přechod Venuše přes sluneční disk. Naposledy jsme jej mohli pozorovat 8. června 2004. Tento úkaz lze přirovnat k zatmění Slunce, neboť nastává rovněž v okamžiku, kdy se tři tělesa dostanou do přímky, místo Měsíce se však mezi Sluncem a Zemí nachází Venuše. Venuše má ale podstatně menší úhlový průměr, přibližně 30×, a tak zakrývá z povrchu Slunce jen nepatrnou část. Vidíme ji proto pouze jako malou tečku, která se pomalu, po dobu několika hodin, posunuje přes sluneční kotouč.

Jména na Venuši - Tisíce žen a jediný muž

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
27
autor:
Václav Laifr

V souvislosti s tématem tohoto speciálu se nelze nezmínit také o nomenklatuře útvarů na planetě Venuši, zejména pro její specifičnost. Mezinárodní astronomická unie (IAU) ve druhé polovině 70. let 20. století rozhodla, že veškeré povrchové útvary na planetě Venuši, která sama nese jméno po římské bohyni lásky a krásy, se budou pojmenovávat po ženách, ať již po mytologických postavách, nebo po významných historických osobnostech.

Kdy a odkud pozorovat přechod Venuše

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
28–33
autor:
Václav Pavlík, Michael Prouza, David Ondřich

Mezi velmi vzácné úkazy na obloze patří bez pochyby přechody planet (Merkur a Venuše) přes sluneční disk. Přechod Venuše je o to vzácnější, že ho člověk za svůj život může spatřit nejvýše dvakrát. Od vynalezení dalekohledu bylo možné těchto úkazů pozorovat pouze sedm, přičemž minulý nastal v roce 2004. V tomto století poslední z nich budeme moci sledovat z 5. na 6. června tohoto roku.

Zahalená tajemství Venušina povrchu

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
34–35
autor:
Radek Mašata

Hustá atmosféra Venuše, složená především z oxidu uhličitého, a silné vrstvy mraků, tvořených oxidem siřičitým a kapičkami kyseliny sírové, zcela zahalují planetu a brání přímému vizuálnímu pozorování povrchu. Odhalování jeho tajemství se tak postupně zúčastnilo několik desítek automatických sond, především v programech Veněra, Mariner, Pioneer Venus, Vega, Magellan nebo Venus Express. Fotografie pořízené z povrchu a především radarová pozorování postupně odkrývaly geologické útvary známé i na Zemi nebo jiných tělesech – pohoří, náhorní plošiny, impaktní krátery, kaňony, hory, lávová pole. Venuše ovšem za svým tajemným závojem skrývá i geologické útvary, které nikde jinde ve sluneční soustavě nemají obdoby.

Jak pozorovat přechod Venuše?

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
36–38
autor:
Marcel Bělík

6. června tohoto roku nás čeká opět jedno ze vzácných nebeských představení – přechod planety Venuše přes sluneční disk. Ten poslední se udál téměř přesně před osmi lety, 8. června 2004. A další dvojice přechodů nastane až v letech 2117 a 2125. Přechod roku 2004 byl prodchnut nostalgickým nadšením zopakovat prvotní pokusy a využít tohoto jevu k určení základního „metru“ sluneční soustavy, vzdálenosti Země od Slunce. Podařilo se a do mohutné kampaně se zapojily tisíce pozorovatelů. Zjistili, že Země je od Slunce opravdu vzdálena nějakých sto padesát miliónů kilometrů a že to naši předchůdci naměřili a spočetli v osmnáctém a devatenáctém století docela správně.

Historie výzkumu Venuše sondami

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
39–41
autor:
Michal Polák

Venuše je Zemi nejbližší planeta, a proto se není třeba divit, že právě k ní se vydala vůbec první meziplanetární sonda. Oproti dalším dvěma nejnavštěvovanějším objektům Sluneční soustavy, Měsíci a Marsu, jsou však podmínky v atmosféře a zejména pak u povrchu velmi nepřátelské – vysoká teplota a tlak. Přesto se právě k Venuši vydala celá řada sond a přistávacích modulů, které nám o této planetě prozradily skutečně hodně.

Venušin závoj - Chemický pohled na atmosféru Venuše

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
42–43
autor:
Jaroslav Vyskočil

Venuše. Planeta, jež dlouhou dobu skrývala svá tajemství pod hustým závojem. Planeta pojmenovaná po římské bohyni krásy a lásky. Jediná planeta pojmenovaná po ženě. Původní význam slova Venus můžeme také přeložit jako „krása“, „půvab“, či „vnady“. Venuši se velmi dlouho dařilo být tajemnou planetou, avšak trpělivou a astronomicky „něžnou“ prací se nám podařilo alespoň nahlédnout do podstaty její krásy. V tomto článku se zaměříme na samotný závoj Venuše, planetologicky řečeno, na její atmosféru.

Snímanie planét

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
44–49
autor:
Roman Vaňúr

V poslednej dobe prichádza od amatérskych astronómov čoraz viac neuveriteľne detailných snímok planét, ktoré ešte v relatívne nedávnej minulosti bolo možné získať len pomocou veľkých profesionálnych ďalekohľadov. Stáva sa tak najmä vďaka výraznému zlacneniu kvalitnej CCD techniky, ktorá bola v minulosti amatérom nedostupná. Kvalitné senzory s vysokou kvantovou účinnosťou a nízkym šumom v spojení so správnym spracovaním dokážu z ďalekohľadu vyťažiť maximum a nasnímať detaily, dovolím si tvrdiť, často prekonávajúce aj cvičené oko pozorovateľa.

Venuše: setkání po letech

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
50–55
autor:
Martin Pauer

Před osmi lety nastal první ze současné dvojice přechodů Venuše přes sluneční disk a v Astropise 2/2004 vyšel článek Fyzika Venuše, ve kterém jsme se snažili přiblížit naši tehdejší znalost druhé planety Sluneční soustavy. Nyní, po osmi letech, se blíží druhý z dvojice úkazů a je tedy vhodná doba si naše poznatky aktualizovat a ty, které zůstaly nezměněné, alespoň připomenout. Díky stále probíhajícímu výzkumu planet naší sluneční soustavy je zároveň naděje, že ani tento stav poznání není konečný a doufejme, že už v této dekádě se o Venuši dozvíme opět o něco více.

Venuše z pohledu robotických sond

ročník:
2012
číslo:
s
stránka:
56–59
autor:
Ondřej Nývlt

Sondy k Venuši se zasloužily o řadu primátů v historii robotického průzkumu vesmíru – Veněra 1 byla vůbec první meziplanetární sondou v historii kosmonautiky (rok 1961); Veněra 9 se pak stala první umělou družicí Venuše a její přistávací modul vyslal k Zemi první fotografie z povrchu jiné planety než Země. Historie sond k Venuši je velmi rozsáhlá a poskytuje nám množství zajímavých fotografií, ať černobílých nebo barevných (většinou uměle dobarvených).