Astropis 1/2012

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial 1/2012

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, nevím jak vy, ale pro mne je začátek roku vždy ve znamení odeznívajících vánoc. Ač ateista, mám tento rituál velmi rád a jen nerad ukládám rodinný Betlém do krabic, vždyť je to tak krásné pouto s minulými generacemi. Proto tedy i stromeček u nás odstrojujeme, až když nám už opravdu nic jiného nezbývá, tj. až ve stádiu holého pahýlku, na kterém stále hrdě visí ozdobičky, ale již pár týdnů bylo zakázáno odebírat z něj vánoční cukrovinky, protože pouhý neopatrný člověčí výdech či poněkud hlasitější mluva v jeho blízkosti způsobuje intenzivní zelené „sněžení“ jehličí. Ale ta krásná vůně, která po měsíc prostupovala bytem, byla určitě nade všechny osvěžovače vzduchu… Nevím, čím to, že mne jako ateistu dojímá ten vánoční příběh z dávných časů a jsem ochoten se oddat podivným činnostem spojeným se závěrem roku (dodejme, že astronomicky poněkud nevhodně načasovaných), které jsou spojeny s „pohádkou“ z dávných časů.

Pět pohledů na Helix

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
2–3
autor:
Ondřej Nývlt

Planetární mlhovina Helix ve Vodnáři (NGC 7293), vzdálená zhruba 650 světelných let od Země, názorně ukazuje, co se stane s hvězdou slunečního typu na sklonku jejího života. Pro svoji krásu je Helix častým cílem pozemských i vesmírných teleskopů, a to nejen ve viditelné oblasti spektra. Exotický vzhled mlhoviny zapříčinil i vznik dvojice snímků porovnávající mlhovinu ve viditelné a infračervené oblasti spektra.

RXTE: Konec rentgenové revoluce

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
6–8
autor:
David Ondřich

RXTE: Konec rentgenové revoluce NASA ( National Aeronautics and Space Administration) 9. ledna letošního roku oznámila, že sonda RXTE (Rossi X-ray Timing Explorer), která na oběžné dráze kolem Země pracovala skoro přesně 16 let, ukončila svoji činnost. Ukončení práce umělé družice přesněji řečeno spočívalo v tom, že operační středisko nejprve družici vypnulo a pak ještě dva dny kontrolovalo, že se žádný ze systémů sondy automaticky nenastartoval. Teprve po ověření, že sonda nejeví známky života, byly ukončeny programy operačního střediska GSFC (Goddard Space Flight Center) v Greenbeltu v americkém státu Maryland. Sonda, která původně odstartovala pod názvem pouze XTE, byla v únoru roku 1996 pojmenována po Bruno Rossim, spoluobjeviteli prvního rentgenového zdroje mimo sluneční soustavu a průkopníkovi rentgenové astronomie.

Georges Lemaître vs. Edwin Hubble

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
9–11
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Jméno Edwina Hubbla není jistě neznámé, vždyť jde o světoznámého amerického astronoma, objevitele rozpínání vesmíru, jeho jméno nese Hubbleova konstanta a též kosmický dalekohled. Kolik čtenářů ale zná skromného monsignora Lemaîtra? Přitom to byl právě on, kdo přišel s myšlenkou velkého třesku a první stanovil Hubbleovu konstantu. Celý příběh je však mnohem zamotanější a má mnoho známých i méně známých aktérů…

Energetické kaskády v rekonexi magnetického pole I

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
12–15
autor:
Miroslav Bárta, Marian Karlický

S blížícím se maximem jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity se do středu zájmu poměrně často dostává i problematika slunečních erupcí a s nimi spojených koronálních výronů hmoty a jejich vlivu na prostředí na Zemi i v jejím blízkém kosmickém okolí. Nezbytným předpokladem pro případné předpovídání těchto jevů je dokonalé porozumění jejich mechanismům. V případě slunečních erupcí se již dlouho předpokládá, že klíčovým mechanismem pro náhlé uvolnění energie v nich je proces přepojování (rekonexe) magnetických siločar. Přímá aplikace teorie magnetické rekonexe na fyziku slunečních erupcí ale dlouhou dobu čelila jedné zásadní výzvě: typická tloušťka proudové vrstvy spojené s předpokládanou strukturou magnetického pole v erupci je o mnoho řádů větší než teorie vyžaduje pro skutečně efektivní proces rekonexe. V tomto článku bychom chtěli populárnější formou formulovat problém a shrnout dosavadní stav znalostí. V druhém díle bychom pak rádi čtenáře seznámili s naším příspěvkem k této problematice publikovaným nedávno v sérii článků v mezinárodním odborném tisku.

Novinky u ISS

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
16
autor:
Michal Polák

Konec letů raketoplánů, ukončení výstavby stanice a diskuze nad plánovaným ukončením provozu – to jsou hlavní témata, o kterých jste v souvislosti s Mezinárodní kosmickou stanicí (dále jen ISS) mohli minulý rok slyšet. Ve skutečnosti však bylo dění podstatně větší a vedle vědeckých projektů bylo nutné zajistit samotný provoz pro aktuální potřeby stanice.

Kráter Albategnius

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
17–19
autor:
Milan Blažek

Kráter Albategnius leží v centrální části přivrácené strany Měsíce a má průměr 136 km. Jeho hloubka je přibližně 4 400 m. Severně od něj nalezneme Sinus Medii – Záliv středu, od něhož se rozbíhají četné trhliny. Do této oblasti zasahují také zlomy a údolí související se vznikem Mare Imbrium – Moře dešťů, které jsme si představili v Astropisu 3/2010. V okolí kráteru Albategnius se nachází množství dalších velkých kráterů. Mezi nejznámější patří západně ležící trojice Ptolemaeus (153 km / 2 400 m), Alphonsus (118 km / 2 730 m) a Arzachel (97 km / 3 610 m).Severně leží kráter Hipparchus (150 km / 3 320 m).

Jak se vyznat na obloze aneb co jsou asterismy

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
20–21
autor:
Václav Pavlík

Snad každý člověk, ať má nějaké astronomické vzdělání či nikoliv, dokáže na obloze najít souhvězdí Velkého vozu. Je dnes takřka lidově známé a patří mezi první souhvězdí, které na obloze rozpoznáváme. Méně je už takových lidí, kteří vědí, že Velký vůz nepatří mezi oficiálně ustanovená souhvězdí, ale je jen součástí většího celku – souhvězdí Velké medvědice. V tomto článku se budeme věnovat neoficiálním souhvězdím a nebeským útvarům – asterismům.

Obloha od dubna do června 2012

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
22–25
autor:
Václav Pavlík, Jan Ebr, David Ondřich

Minule jsme se zaměřili na kometu C / 2009 P1 (Garradd). Jejím pozorováním v tomto čísle pokračujeme, protože bude na jarní obloze jednou z nejjasnějších komet. Její velikost má být na konci února a na začátku března kolem 6,5 mag. Podle informací z webu www.aerith.net se bude její jasnost do konce dubna držet kolem 7. velikosti. V květnu by měla slábnout a od června ji už nebude možné pozorovat.

Kosmické sondy v roce minulém a následujícím

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
26–27
autor:
Michal Polák

Kosmické sondy nám přinášejí obrázky a data z míst, kam se ještě lidská noha nedostala.Dokážou kroužit kolem Merkuru v blízkosti Slunce, ale také zkoumat chladné kouty naší sluneční soustavy až daleko za Plutem. Proto se v dnešním článku zaměříme na shrnutí činnosti aktivních sond v minulém roce 2011 a podíváme se, co můžeme očekávat letos,případně i v dalších letech.

Co jsou meteority zač? Podobnost meteoritů s pozemskými minerály

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
28–29
autor:
Jaroslav Vyskočil

Naše Země je obklopena meziplanetární hmotou. Jedná se o planetky, komety, hojně jsou zastoupeny meteoroidy a kosmický prach. Pokud některá drobná tělesa vletí do naší atmosféry,můžeme sledovat meteory či úchvatné bolidy. Za určitých podmínek může meteoroid přežít průlet zemskou atmosférou a dopadnout na Zem jako meteorit. Můžeme však takový meteorit snadno odlišit od ostatních hornin na Zemi? Jaké mají vlastně meteority složení? Podobají se v něčem pozemským horninám? Či jsou to zcela odlišná mimozemská tělesa?

Metamorfóza brněnské hvězdárny

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
30
autor:
Miroslav Šulc

3. číslo Astropisu 2011 přineslo zajímavý článek Mgr. J. Duška, PhD., s názvem „Brněnská hvězdárna je mrtvá! Ať žije hvězdárna!“ Poněvadž jsem byl mezi roky 1954 až 1986 externím spolupracovníkem hvězdárny, dovoluji si článek komentovat. (Pozn. redakce: Plné znění reakce M. Šulce najdete na www.astropis.cz.)

ČAS - Amatérská prohlídka oblohy

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
31–32
autor:
Marek Kolasa

Na samém počátku historie Amatérské prohlídky oblohy (APO) stojí jaro roku 1986, kdy se dva přátelé, studenti a astronomové amatéři – Karel Kolomazník a Leoš Ondra – sešli nad sklenkou vína a „poprvé“ si uvědomili podivnost situace, že chybí důkladný a spolehlivý průvodce po několika desítkách nebeských objektů, jež coby demonstrátoři noc co noc ukazují návštěvníkům brněnské hvězdárny.

Česká astrofotografie měsíce

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
40
autor:
Marcel Bělík

Jiří Linet (*1963) Cesta českého amatérského astrofotografa Jiřího Lineta z Havířova k astronomii byla dlouhá a vůbec ne přímočará, nakonec se však stala až překvapivě rychlou. I když se jeho zájem o hvězdy a sny o nekonečných dálkách vesmíru datují již do dob dětství, naplno se rozvinuly až později. Astronomii postupně nahradily jiné záliby – entomologie a sport. Svůj obrovský koníček z dětství však Jiří Linet stále uchovával v srdci. Po splnění povinností typu postav dům, zasaď strom a zploď syna došlo konečně i k pořízení prvního astronomického dalekohledu.

Prach na Marsu

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
41
autor:
Ondřej Nývlt

Od ledna roku 2004 působila na Marsu dvě robotická vozítka – Spirit a Opportunity. Spirit se nadobro odmlčel v roce 2011, přičemž druhý automat aktuálně bojuje s marťanskou zimou. Následující autoportréty robotů ukazují, jak se postupně na jejich solárních panelech usazoval marťanský prach, který jim velmi znepříjemňoval život. Vozítka totiž neobsahují žádný mechanismus, který by prach z panelů odstranil, a proto se musí spoléhat na pomoc marťanských přírodních pochodů, jako například větrných vírů.

Půl století od prvního amerického orbitálního letu

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
42–43
autor:
Michal Polák

20. února 2012 uplynulo již celé půlstoletí od prvního letu Američana na oběžnou dráhu. Dnes již dvaadevadesátiletý John Glenn oblétl při expedici Merkury Atlas 6 celkem třikrát naší planetu a úspěšně se vrátil na zem. Stal se tak teprve třetím člověkem, který dokázal obletět Zemi ve vesmírném prostoru. Před ním se to podařilo prvnímu kosmonautu Juriji Gagarinovi a taktéž sovětskému kosmonautovi Germanu Titovi. Připomeňme si, že první americký astronaut Alan Shepard uskutečnil v kosmické kapsli Mercury v rámci mise Mercury-Redstone 3 pouze 187,5 kilometru vysoký suborbitální skok.

[recenze] Petr Kulhánek: Blýskání

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
33
autor:
Vladimír Libý

Bouřky mě vždycky fascinovaly. V létě jsem se vždy dobře izolován těšil, až se černé mraky přiženou a nastane „čina“. Ve škole jsem se učil cosi o Voltech a Ampérech, ale nikdo mi tam, kromě mnoha jiných věcí, neřekl, že blesk je zástupcem pátého skupenství hmoty – plazmatu. Vzhledem k tomu, že plazma je pro mnohé čtenáře (včetně mě) stále „terra incognita“, přichází prof. Petr Kulhánek s knihou Blýskání.

[recenze] Stephen Hawking, Leonard Mlodinow: Velkolepý plán

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
33
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Obsah knihy odhalují autoři v úvodu prostřednictvím otázek, které si kladou: Proč namísto nicoty existuje něco? Proč existujeme my? Proč právě tento soubor zákonů a ne jiný? V podstatě lze knihu shrnout jako hledání odpovědi na „Základní otázku života, vesmíru a vůbec“, ale jak autoři sami podotýkají, nečekejte tradiční odpověď ze Stopařova průvodce po galaxii – 42 to rozhodně nebude…

[novinka] Ouha, polili jsme dalekohled

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
34
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Maléry se nevyhýbají ani velkým dalekohledům – dokonce ani těm největším. A tak se stalo, že 2. července 2011 postihla nehoda i největší japonský teleskop Subaru (Plejády), umístěný na Havaji na observatoři Mauna Kea. Subaru který je zároveň největším dalekohledem světa s jednolitým primárním zrcadlem, jež má úctyhodný průměr 8,2 metru (a zřejmě je také největším dalekohledem, jakým kdy člověk přímo očima pozoroval, neboť byl v roce 1999 vybaven okulárem aby se japonská princezna Sajako mohla pokochat krásou nočního nebe při slavnostním otevření observatoře).

[novinka] Pozor na černodírovou mezeru

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
34
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Jaká malá může být černá díra? Většina astronomů by vám odpověděla, že černé díry zformované z hvězd by měly co do hmotnosti plynule navázat na neutronové hvězdy, které pravděpodobně vznikají až do hmotnosti tří hmotností Slunce. Ne tak Will Farr s kolegy z university v Evanstonu v Illinois, kteří prozkoumali data týkající se 20 černých děr v binárních systémech, ve kterých černé díry vysávají plyn ze svého partnera (Astrophysical Journal 741 (2011) 103–122).

[novinka] Naše galaktické karamboly

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
34–35
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Ačkoli se zdá, že žijeme v poklidné končině vesmíru, a že naše Galaxie představuje jakousi oázu klidu, která poklidně proplouvá vesmírem, poslední počítačové simulace vývoje Mléčné dráhy svědčí o naprostém opaku (Nature 477 (2011) 301–303). Naše Galaxie má občas nezvané hosty, a i když by se mohlo zdát, že je příliš velká, než aby ji z klidu vyrušily případné srážky s trpasličími galaxiemi, simulace ukazuje opak.

[novinka] Oxid uhelnatý v atmosféře Pluta

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
35
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

I když byl Pluto degradován z pozice právoplatné planety, rozhodně neztratil na zajímavosti. Již roku 1985 si při zákrytu hvězdy Plutem vědci povšimli pozvolnějšího pohasnutí hvězdy, které upozorňovalo na přítomnost atmosféry. Další výzkum během zákrytů hvězd ukázal, že atmosférický tlak může být až 0,3 Pascalu, přičemž dominantní složkou atmosféry je dusík, který se pravděpodobně uvolňuje z jižní polární čepičky, která po 120 letech vystoupila v roce 1987 ze stínu, a navíc se v roce 1989 Pluto nejvíce přiblížil Slunci, což vedlo k vzestupu povrchové teploty na –218 °C (kterýžto „ďábelský ohřev“ povrchu byl vzápětí zchlazen sublimačními procesy, čímž se povrch Pluta ochladil na přijatelných –230 °C).

[novinka] Probouzející se Europa

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
35
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Jupiterův měsíc Europa nepřestává vědce udivovat ani po ukončení mise Galileo v roce 2003. I když bylo z prvních analýz dat jasné, že podivuhodný ledový povrch Europy, plný prasklin a zlomů, musí být relativně mladý, soudilo se, že se jeho stáří pohybuje od 30 do 70 milionů let. Nezdálo se, že by na Europě v současnosti probíhaly jakékoli „horotvorné“ procesy. Z analýzy kráterů a prasklin se zdá velmi pravděpodobné, že Europa má globální oceán o přibližně dvojnásobném objemu než najdeme u nás na Zemi, ale nepanuje příliš velká shoda v tom, jak hluboko pod ledovou krustou měsíce se oceán nachází – většina vědců se shodne, že je to 20 ± 10 km, ale najdou se i tací, kteří odhadují vrstvu ledu na pouhých pár kilometrů.

[novinka] Komety čeří hladinu prstenců

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
36
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Hned dva články publikované v časopise Science poukazují na pozorování vlnek v prstencích Saturnu a Jupiteru vlivem srážek s fragmenty komet. Analýza snímků z roku 2009 ze sondy Cassini ukázala zčeření jednoho ze Saturnových prstenců. Protože vlnová délka zčeření prstenců souvisí s dobou, kdy vlnky vznikly, je možné spočítat, kdy k události došlo.

[novinka] LOFAR naslouchá zrození prvních hvězd

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
36
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Začátkem letošního roku byly prezentovány první úspěšné výsledky z obřího pole radioteleskopů LOFAR (Low-Frequency Array, tedy česky Nízkofrekvenční pole). Tento přístroj se z větší části podařilo dobudovat konsorciu pěti zemí v loňském roce, dodejme, že bez valného zájmu médií. Detailní dokončení je však plánování až na začátek letošního. Obří pole rádiových anténa vyšlo na 150 milionů eur. Kompletní pole rádiových antén bude sestávat z 2 700 útlých dipólových antén vyladěných na frekvence 30–80 MHz a 43 000 antén složených do plochých dlaždic o rozměrech několika čtverečních metrů, citlivých na frekvence 120–240 MHz.

[novinka] Planety jsou pravidlem nikoli výjimkou

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
36
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Většina exoplanet byla doposud odhalena technikou měření radiálních rychlostí nebo sledováním přechodů exoplanet. Pozorování oběma těmito technikami je zkreslené ve prospěch exoplanet, které jsou blízko své mateřské hvězdy. I tak je množství odhalených exoplanetárních systémů celkem uspokojivé a z těchto měření se odhaduje, že 17–30 % hvězd podobných Slunci hostí planety.

[novinka] Poslední boj exoplanet

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Mnohé asi podvědomě trápí otázka, co bude s naší Zemí, až se Slunce změní v rudého obra (jisté je, že nás z toho ale hlava bolet už nebude). Jisté vodítko nám v tomto směru může poskytnout pozorování exoplanet. Už jsme „viděli“ planety u pulsaru a dokonce jsme „zahlédli“ obří exoplanety, které obíhají kolem pozůstatků rudých obrů ve vzdálenosti až 0,116 AU. Co však zůstávalo nejasné bylo, zda by planety přežily ponoření do husté atmosféry rudého obra.

[novinka] Den na Venuši se prodlužuje

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Venuše je téměř rodná sestra Země, tedy pravda až na některé detaily, jako je pekelná teplota na povrchu a také poněkud zvláštní vztah dne a roku na Venuši. Nejen že Venuše rotuje retrográdně, ale jeden den na ní trvá 243 dní, zatímco Venuše oběhne Slunce za 224 dní. Teď se navíc zdá, že se perioda rotace prodlužuje. V jednom z posledních čísel časopisu Icarus (No. 2/2012), věnovaném speciálně Venuši, to oznámila skupina vědců na základě porovnání dat ze sond Magellan a Venus Express.

[novinka] Vzdálené trpasličí galaxie

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Trpasličí galaxie představují problém. Známe jich něco přes 50 v Místní skupině galaxií, ale číslo to jistě není úplné. Jsou špatně pozorovatelné, protože obsahují převahu temné hmoty. Temná hmota přitom představuje klíčový problém při porozumění tvorbě galaxií. Pozorování trpasličích galaxií je proto velmi důležité.

[novinka] Odhalená tajemství Eris

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Když se v roce 1992 podařilo objevit první transneptunické těleso, obíhající přibližně v končinách, kde se nachází Pluto, jistě nikdo nečekal, že se záhy podaří v této oblasti najít podobných těles více než 1 000, a že celá kauza vyústí v sesazení Pluta z pozice planety v roce 2006. Jedno z těchto těles však přitahuje pozornost od svého objevení v roce 2005 – je to Eris, trpasličí planeta pojmenovaná po řecké bohyni sváru a nesvornosti, která se jeví jako dvojče Pluta.

[novinka] Ledové protoplanetární disky

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Analýza dat z evropského satelitu Herschel Space Observatory, určeného pro pozorování v infračervené oblasti spektra, ukázala, že v protoplanetárním disku okolo blízké (176 světelných let vzdálené) velmi mladé hvězdy TW Hydrae (její stáří se odhaduje na 10 milionů let) se vyskytuje vodní led (Science 334 (2011) 338–340). Přesněji, šlo o detekci vodních par, která je nesmírně obtížná v blízkosti hvězd a je zcela nemožná pomocí pozemských dalekohledů díky výskytu vodních par v atmosféře Země.

[novinka] Planeta dvou sluncí

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
39
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Kosmický dalekohled NASA Kepler, který pátrá po přechodech exoplanet před mateřskými hvězdami v souhvězdí Labutě, nalezl první exoplanetu, která obíhá kolem dvojhvězdy (viz Science 333 (2011) 1602–1606). S trochou nadsázky lze říci, že tak připomíná domovskou planetu Luka Skywalkera z Hvězdných válek – Tatooine. I když se jí tak neformálně přezdívá, oficiální název zní mnohem prozaičtěji – Kepler 16b.

[novinka] Krmení černé díry v centru Mléčné dráhy

ročník:
2012
číslo:
1
stránka:
39
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Do centra naší Galaxie dokážeme nahlížet prostřednictvím pozorování na rádiových, infračervených nebo rentgenových vlnách. Dnes již s jistotou víme, že v centru Mléčné dráhy (ležící v souhvězdí Střelce) – v oblasti zvané Sagittarius A* se nachází gigantická černá díra o hmotnosti větší než 4 miliony Sluncí. Úspěšně se nám daří pozorovat i oběhy blízkých hvězd kolem ní. Někdy jsou to opravdu těsná přiblížení, od roku 1992, od kdy je tato oblast trvale monitorována, se hvězda S2 prosmýkla ve vzdálenosti pouhých 17 světelných hodin a hvězda S14 dokonce jen ve vzdálenosti 11 světelných hodin od černé díry.