Astropis s/2011

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial Speciál 2011

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
6
autor:
Jan Ebr

Vážení čtenáři, přestože Astropis Speciál pro vás připravujeme každý rok, dá se říci, že číslo, které držíte v ruce, je ještě speciálnější, než je zvykem (tedy pomineme-li dětský speciál z roku 2009). Nejde totiž o typické vydání časopisu, ale spíše o jakousi brožurku, mapující současný trh s astronomickou technikou, s důrazem na začínajícího astronoma-amatéra. Myslíme si, že načasování tohoto našeho malého projektu nemohlo být lepší. V posledních letech se astronomický dalekohled z čehosi exkluzivního, co najdete jen na hvězdárnách, stal v podstatě běžným spotřebním zbožím. Zásadní podíl na tom má exponenciálně rostoucí nabídka levné techniky, pocházející z velké části z Číny. Ale zatímco v jiných oborech se Made in China stalo nálepkou pochybné kvality, u astronomické techniky tomu tak zdaleka nemusí být. Naopak, mnoho čínských výrobků (například z produkce firem SkyWatcher nebo GSO) je ve své kategorii zcela na špici v kategorii poměru ceny a výkonu.

Pozorovací a fotografické přístroje českých astronomů-amatérů

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
2–3
autor:
David Kraft, René Sláčal, Jiří Los

Dalekohledy a ukázkové snímky.

Montáže pro vizuální pozorování

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
7–10
autor:
Martin Černický

Lidé věnující se již nějaký ten pátek astronomii a pozorování noční oblohy jsou často novými zájemci o toto neobvyklé trávení volného času dotazováni na téma „jaký koupit dalekohled“. S touto otázkou se setkáváme jak z řad návštěvníků na hvězdárnách či astronomických setkáních, tak při internetových diskuzích na astronomických stránkách. Povědomí o astronomické technice je u začínajících pozorovatelů víceméně obdobné, a to včetně jednoho paradoxu: většina zájemců má jistou představu, co je to dalekohled a jak asi vypadá, ale že existuje něco jako montáž, to téměř nikdo netuší… Přitom montáž je nedílnou součástí pozorovací sestavy a z určitého pohledu dokonce součástí důležitější! Při koupi dalekohledu je možné některé části dokoupit později, ale pokud špatně zvolíme vlastní montáž pro finální dalekohled, pozorování si obvykle hodně znepříjemníme.

Levné dalekohledy

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
11–13
autor:
Martin Gembec

Podle nadpisu by se mohlo zdát, že tato sekce bude určena jen začátečníkům, kteří se potřebují dostat levně k dalekohledu, kterým by šlo dobře pozorovat a nejlépe i fotografovat oblohu. To by bylo ovšem hodně úzké vymezení, protože i zkušený astronom má jako doplňkový nějaký ten dalekohled, který může docela dobře spadat do kategorie levných. Patří sem především triedry a také malé pozorovací dalekohledy

Dobsony do 10 tisíc

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
14–17
autor:
Michal Bareš

Dobsony jsou mezi amatérskými vizuálními pozorovateli patrně nejpopulárnější dalekohledy a těší se velké oblibě. Tento status jim právem náleží, neboť v nepřeberném množství nejrůznějších optických a mechanických konstrukcí vynikají v klíčovém parametru cena/výkon. Vynálezcem tohoto druhu dalekohledu je americký popularizátor astronomie John Dobson (*1915 v Pekingu), po kterém je celý koncept pojmenován. On sám však popírá, že by cokoliv vynalezl a tvrdí, že pouze vzal to, co bylo po ruce a postavil z toho dalekohled. V 50. a 60. letech, kdy začal vyrábět své dalekohledy, byl typickým amatérským přístrojem klasicky vypadající dlouhý achromát či Newton nevelkého průměru na paralaktické montáži. Je nesporné, že jeho nekonvenční výtvory z překližky (ze kterých dělal montáže), lepenkových trubek k odlévání betonu (tubusy) a vyřazených lodních okének (zrcadla) zcela zásadně proměnily amatérskou astronomii a on sám se stal, zejména mezi amatéry v USA, doslova žijící legendou. John vždy zastával myšlenku, že by amatérský dalekohled měl být co nejjednodušší a jeho stavba dostupná každému, kdo o ni bude mít zájem. Velkou část svého života zasvětil popularizaci astronomie a ukazování oblohy (nejen) v ulicích San Francisca kolemjdoucím, je zakladatelem San Francisco Sidewalk Astronomers, organizace zaměřené na propagaci astronomie přímo lidem na ulici.

Ne až zas tak malé Dobsony

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
18–22
autor:
Jan Ebr

Pokud jste četli úvodník tohoto čísla (což by mi udělalo radost, neboť tento Speciál je koncipován tak, že je nejlepší ho číst od začátku do konce), tak víte, že jsme dali našim autorům prostor, aby do svých doporučení zahrnuli i svoje subjektivní názory, které považujeme za stejně důležité jako strohá technická hodnocení. Dovolte mi tedy, abych se na následujících několik stránek překlasifikoval z role redaktora do role autora a řekl vám takříkajíc z plných plic, co si myslím o výběru dalekohledu pro začínajícího astronoma amatéra. Jak sami uvidíte, z tohoto krátkého úvodu se do problematiky větších (nikoliv však velkých) Dobsonů přesuneme zcela hladce a přirozeně. Pokud jste úvodník naopak nečetli, tak připomínám, že vizuální pozorování a astrofotografii doporučuji brát jako dvě zcela odlišné disciplíny, z nichž každá si vyžaduje vlastní investici – v dalším se tedy zabývám jen technikou pro vizuální pozorování (ačkoliv se o fotografování nakonec přece jen trochu otřu).

Mlhovinové filtry

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
23–25
autor:
Jan Ebr

O filtrech k pozorování deep-sky objektů panuje řada mýtů. Ten asi nejhorší je, že mlhovinové filtry slouží především k pozorování mlhovin na přesvětlené obloze ve městě. Tím nechci říct, že vám v takovýchto podmínkách nepomohou, ba naopak, pro pozorování několika nejjasnějších (především planetárních) mlhovin z města bude skoro jakýkoliv filtr velkým přínosem. V žádném případě si je ale nemůžete představovat jako náhražku za cestování za tmavou oblohu a očekávat, že s použitím vhodného filtru uvidíte za špatných podmínek nějaké výrazně slabší mlhoviny. S tímto mýtem úzce souvisí hned ten další: že za vynikajících podmínek nejsou filtry potřeba. Je tomu právě naopak – za skvělých podmínek se teprve ukáže, jak obrovským přínosem mlhovinový filtr může být. Právě díky jejich rozšíření v posledních desetiletích nyní amatérští pozorovatelé vidí některé věci, které byly dříve špatně patrné i na fotografiích!

Refraktory pro vizuální pozorování

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
26–29
autor:
Alexander Kupčo

Profesionálnímu i amatérskému nebi dnes kralují reflektory. Právem, jsou levnější než čočkové dalekohledy a lze je postavit s větším průměrem objektivu. Pro vizuální pozorování je z hlediska poměru výkonu a ceny nedostižný Newtonův dalekohled na Dobsonově montáži. Přesto jsou refraktory mezi astronomy amatéry stále oblíbeny, o čemž svědčí vzkvétající trh s těmito dalekohledy. Je k dispozici nepřeberné množství typů od supermarketových hraček až po velké apochromáty, jejichž cena se pohybuje v milionových částkách.

Velké katadioptry v amatérské praxi

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
30–33
autor:
Martin Černický

Výběr vhodné techniky k pozorování a její občasná obměna je nedílnou součástí úvah amatérského astronoma. Získávání nových zkušeností při pozorování a souvisejících činnostech často vede k obměně techniky za mírně nebo i zcela jinou… Ani mne tento vývoj neminul, a tak se s vámi v tomto článku podělím o svoje zkušenosti a důvody, které mne nakonec přivedly k současnému řešení. Dále si povíme o zkušenostech z reálného provozu velkého (i když pojem velký je relativní) automatizovaného katadioptrického dalekohledu, jeho výhodách a nevýhodách, tak jak jsem je poznal za těch několik let vzájemného soužití. Závěrem se zmíním o vylepšení své sestavy, která jsem si postupně pořizoval.

Levné okuláry

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
34–36
autor:
Zdeněk Řehoř

Okuláry jsou vyráběny v celé řadě konstrukčních provedení i cenových hladinách. V bohaté nabídce si lze vybrat okuláry od několika stokorun až po okuláry za více než deset tisíc korun. V této části se budeme věnovat těm nejlevnějším – okulárům v ceně asi do 2 tisíc korun.

Okuláry střední třídy

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
37–38
autor:
Zdeněk Řehoř

V případě tohoto označení máme na mysli okuláry v cenovém rozpětí asi 2 500–6 000 Kč. Podobně jako v případě levných okulárů není tato hranice nijak pevně stanovena, ale spíše odráží jednoduché pravidlo – základní set okulárů (tj. 2–3 ks) by měl být cenově srovnatelný s dalekohledem, ke kterému je určen. V této cenové relaci je výběr okulárů asi nejširší (nabízí se příměr nižší střední třídě automobilů). Proto jsem do tohoto srovnání vybral alespoň ty nejtypičtější zástupce.

Sortiment drahých okulárů

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
39–41
autor:
Boris Glos

Zatímco se i u levnějších zrcadel a čočkových objektivů stále častěji setkáváme s jejich velmi dobrou až výbornou kvalitou (např. produkce Synty nebo GSO), s kvalitou okulárů je to spíše obráceně, především u širokoúhlých. Praxe je taková, že se sice najdou levné a přitom nadprůměrně kvalitní okuláry, ale narazíme na ně téměř výhradně v sortimentu jednodušších okulárů typu Plössl, Super Plössl, případně jejich vícečočkových odvozenin typu HR Planetary. Jedná se tedy o okuláry s polem asi 50° plus nějaký ten stupeň navíc. U širokoúhlých okulárů se zorným polem od asi 70° zkušenosti naznačují, že platí neúprosné pravidlo – kvalita je přímo úměrná ceně. Levné širokoúhlé okuláry uspokojí kresbou ve středu pole, tedy zhruba v jedné třetině celkového zorného pole, zástupci střední třídy v 1/2 až 2/3, a pouze špičkové širokoúhlé okuláry snesou přísná měřítka i na kraji pole.

Binohlavy

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
42–43
autor:
Boris Glos

Nikdo nepochybuje o tom, že pro člověka je přirozené pozorování oběma očima současně. Kromě triedrů se ale u většiny dalekohledů setkáváme s pozorováním jedním okem. Kdo však jednou v astronomii vyzkouší přednosti binokulárního vidění, těžko se té myšlenky vzdává. Ideálním pozorovacím přístrojem jsou dva opticky stejné tubusy, jejichž osy jsou dokonale rovnoběžné. Tyto „bikukry“ s sebou přinášejí řadu omezení a technických problémů při realizaci, zvláště u větších průměrů objektivů. Ovšem odměnou jsou dvě obrovské výhody, které u jednoduššího systému, tedy jediného tubusu s binonástavcem, musíme oželet.

Jak na astrofotografii „levně“

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
44–49
autor:
Martin Myslivec

Je známým faktem, že mnoho z pozorovatelů noční oblohy časem zatouží po tom, zvěčnit si krásu nad námi na své vlastní snímky. Po prvních pokusech ve stylu focení star-trails ze stativu či širokoúhlých záběrech Mléčné dráhy a nabytí prvních zkušeností začne fotograf postupně vytahovat delší a delší teleobjektivy, až nakonec zjistí, že už by to opravdu chtělo tu paralaktickou montáž a dalekohled vhodný k fotografování. V ten okamžik se dostává do problému, kterou montáž a jaký dalekohled z celkem široké nabídky zvolit, obzvláště pokud nechce zruinovat rodinný rozpočet. Můj článek se pokusí dát návod k pořízení astrofotografické sestavy střední třídy, použitelné k fotografování vesmírných objektů dlouhými pointovanými expozicemi. Součástí článku jsou i orientační ceny jednotlivých komponent, platné v době vydání článku, které je však nutno brát s rezervou, protože se mohou u jednotlivých prodejců lišit a podléhat změnám.

Fotíme na cestách za tmou, fotíme na Astrotracu

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
50–51
autor:
Pavel Vabroušek

Téměř každý amatérský astrofotograf dříve či později dospěje k poznání, že jej focení v domácích středoevropských podmínkách dosti omezuje v jeho koníčku. Většinou nás trápí nepřízeň počasí či světelné znečištění a někdy i zvědavost, jak vypadá Jižní kříž, Omega Kentaura anebo Eta Kariny…

CCD v astronomii

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
52–59
autor:
Pavel Cagaš

V roce 1969 vytvořili kanadský fyzik Willard S. Boyle a jeho americký kolega George E. Smith (toho času zaměstnanci Bell Laboratories) první CCD čip – křemíkový obvod schopný měnit světlo na elektrický signál. Řada ocenění, kterých se oběma vědcům za tento objev dostalo, vyvrcholila Nobelovou cenou za fyziku, udělenou v roce 2009.

Současné CCD kamery pro fotografování DSO - stručný přehled

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
60–65
autor:
Pavel Pech

Většina fotografů noční oblohy dříve či později dospěje k názoru, že nastal ten pravý čas pro výměnu digitálního fotoaparátu (obvykle DSLR značky Canon) za nějakou CCD kameru speciálně určenou pro astronomické použití. V tomto článku bych rád zmínil dnes nejběžnější CCD kamery s ohledem na CCD čip, který používají, neboť ten je „srdcem“ vybrané kamery (v našem kontextu ekvivalent fotoaparátu) a určuje základní charakteristiku a parametry daného výrobku. Zbytek „těla“ CCD kamery je tvořen zejména elektronikou a mechanikou, jejíž kvalita a spolehlivost určuje další významné parametry (přičemž ty základní, dané použitým CCD čipem, může v principu jen zhoršit) a má vliv na konečnou spokojenost zákazníka.

Nákladné přístroje

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
66–69
autor:
Zdeněk Bardon

Článek pojednává o nákladném vybavení určeném pro cílovou skupinu profesionálů nebo vážných amatérů, jehož pořizovací hodnota je skutečně „astronomická“.

Stránky 71-75

ročník:
2011
číslo:
s
stránka:
71–75
autor:
Pavel Böhm, Jan Ebr, Petr Skala

Astrofotografie