Astropis 1/2024

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, se začátkem nového roku očekáváme v životě většinou něco nového a zajímavého – nové zážitky, nové věci, nové lásky, ba i nové přátele, které potkáme na nových místech. Jako kdyby se zajímavé věci pojily jen s něčím novým. Vždy tomu ale tak být nemusí…

Jekyll a Hyde české astronomie I

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
6–9
autor:
Jaroslav Pavlousek

V článcích a studiích připomínajících nám osoby ať už dávno nebo nedávno zemřelé bývá zvykem, že jsou vyzdvihovány přednosti i klady dotčené osoby a případné nedostatky nebo dokonce jejich velmi temné stránky jsou buď zcela potlačeny, nebo jen okrajově a stydlivě zmíněny. Je to buď ze slušnosti – „o mrtvých jen dobře“ – nebo i z obav, že by se negativní hodnocení mohlo stát terčem nežádoucí kritiky či velkých potíží.

Nová metoda výpočtu čísla slunečních skvrn

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
12–15
autor:
Michal Švanda, Martina Pavelková, Vlastislav Feik, Božena Solarová

V současné době je za nejlepší dlouhodobý popis úrovně sluneční aktivity považováno relativní číslo slunečních skvrn. Tato hodnota je určována celou řadou pozorovatelů. Protože jeden pozorovatel i z důvodu změn počasí nikdy nemůže poskytnout nepřerušenou datovou řadu, sdružují se pozorovatelé do sítí, v nichž své údaje sdílejí. Výstupem pozorovací sítě je obvykle nějaká forma agregovaného relativního čísla.

Vodík, základ galaxií

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
16–17
autor:
Soňa Ehlerová

Největší část vodíku ve vesmíru se nachází ve formě ionizovaného plazmatu, které vyplňuje prostor mezi galaxiemi v kupách galaxiích. Množství vodíku (a plynu obecně) uvnitř galaxií je proti tomu malé, na druhou stranu se tento vodík nachází v mnoha fázích od horké ionizované složky přes teplou atomární až po chladnou molekulární. Tento složitý galaktický ekosystém má na svědomí síť interakcí mezi plynem a hvězdami.

Obloha na jaře a v létě 2024

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
18–21
autor:
Martin Mašek, Václav Pavlík

Izar - hvězda Izar (ε Boötis) v souhvězdí Pastýře je též nazývána Pulcherrima, což v latině znamená „nejkrásnější“. Toto latinské pojmenování dostala od známého pozorovatele dvojhvězd Friedricha Struveho, když v roce 1829 zjistil, že se jedná o dvojhvězdu.

Umělec s duší astronoma - Rozhovor s Martinem Myšičkou

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
22–25
autor:
Jana Žďárská

Může se umění přátelit s vědou? Anebo věda s uměním? Lze spojit tyto dva odlišné břehy a zbudovat mezi nimi pomyslný most? Na jednom z břehů půvab děl uměleckých, na straně druhé pak elegance základních „kamenů“ hmoty. Zkusme tedy posoudit prolínání vědy s uměním optikou životního příběhu člověka, jenž z oblasti vědy přestoupil do světa „hereckého“, aby namísto událostí vědeckých vyprávěl příběhy filmových a divadelních postav. Pozvání k rozhovoru přijal absolvent Matematicko-fyzikální fakulty, herec (a pro nás astronomy také nepřekonatelný prof. František Nušl, jehož ztvárnil v rámci oslav 100. výročí založení ČAS) a rovněž umělecký ředitel Dejvického divadla Mgr. Martin Myšička.

Sluneční sekce

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
27–28
autor:
Martina Pavelková

Pozorování Slunce se sebou zajisté nenese stejný punc romantiky jako jiné části astronomie, odehrávající se pod noční oblohou. Finančně dostupná technika, která by umožňovala snímky dynamických jevů na naší nejbližší hvězdě, je celkem novou záležitostí. I proto Sluneční sekce České astronomické společnosti (ČAS) patřila zřídka kdy ve své historii k větším sekcím. Přesto se nám podařilo v letošním roce dosáhnout krásného jubilea. Slavíme celých 100 let.

Kopalova přednáška pro Miroslava Brože

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
29
autor:
Jana Žďárská

V úterý 30. ledna 2024 byla v Planetum Praha předána Kopalova přednáška docentu Miroslavu Brožovi z Astronomického ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, vynikajícímu pedagogovi a odborníkovi v oboru planetární i stelární astronomie. Cena byla udělena za práce v oblasti původu a dynamiky těles Sluneční soustavy a komplexního popisu hvězdných soustav, a při slavnostním aktu ji předal předseda České astronomické společnosti prof. Petr Heinzel.

[recenze] Matthew Watkins: Nepostradatelné mate­ma­tické a fyzikální vzorce

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
26
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Útlá knížečka plná matematických a fyzikálních vzorců se těší nepochybně oblibě, protože poprvé vyšla již roku 2016 a nyní vychází její 1. dotisk. Autor je stejně neotřelý a zřejmě i hravý jako lexikon sám – Matthew Watkins (*1970) vystudoval University of Kent (1994), po dokončení doktorátu, kdy se věnoval Riemannově geometrii, se vydal na roční stáž na Gentské univerzitě. Rozčarování z vědecké praxe jej však přimělo vědu opustit a po pět let se věnovat hře na tradiční turecký sedmistrunný nástroj saz.

[recenze] Petr Kulhánek: Proklaté skoky

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
26
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Název knížky evokuje příručku pro začínající skokany či tyčkaře a obě předsádky knihy ilustrované chronofotografiemi Eadweard Muybridge (1830–1904) by nás mohly v tomto pohledu jen utvrdit, nicméně podtitul vše uvede na pravou míru –„třináctero kvantových příběhů a jeden navíc“.

[novinka] U Slunce se během zatmění vypařila kometa

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
2–3
autor:
David Ondřich

Jen několik hodin před zatměním sluneční družice SOHO objevila druhou kometu (SOHO–5008), která se vprůběhu zatmění během přibližování ke Slunci zcela vypařila. Petrovi se podařilo kometu zachytit (viz snímek na obálce) stejně jako již zmiňovanou 12P aplanety (detail vrámečku).

[novinka] Extrémní zrcadlo

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
10–11
autor:
David Ondřich

Stavba ELT (Extremely Large Telescope, Cerro Armazones, Chile; 3 km n. m.) pokračuje, a to jak na staveništi, tak na dalších místech. Jedním z důležitých milníků dosažených letos na jaře je pokovení prvního (a druhého a třetího) šestiúhelníkového segmentu primárního zrcadla dalekohledu (M1). Segmentů bude celkem 798, přičemž první výrobní série dopravená z Evropy do Chile čítá dohromady 18 kusů.

[novinka] První nejhmotnější galaxie ve vesmíru

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
10
autor:
David Ondřich

Cílem nadpisu není čtenáře mást – úplně první galaxie ve vesmíru pochopitelně musela být nejhmotnější, ať už byla její hmotnost jakákoli; stejně tak byla největší, nejhustší, ale i nejjasnější a jakékoli další nej kohokoli napadne.

[novinka] Spolupráce NuSTAR a NICER

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
11
autor:
David Ondřich

Magnetary jsou neutronové hvězdy (NH) s velmi silnými magnetickými poli (≥ 10 GT), které se projevují jako zřídkavé rádiové záblesky, dlouhodobé kvazipravidelné opakující se zdroje nebo pulsary s nepravidelnou periodou. Rychlé rádiové záblesky (FRB, fast radio bursts) jsou záhadné (sub)milisekundové jevy, o jejichž podstatě ani po téměř dvou dekádách výzkumů mnoho nevíme – pro čtenáře nicméně asi není novinkou, že od objevu opakujících se záblesků FRB předpokládáme jejich souvislost s magnetary anebo NH obecně.

[novinka] Novinky z kosmonautiky

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
30–32
autor:
Lukáš Houška

Již několik let se aktivity kolem kosmonautiky postupně zvyšují tím, jak do kosmického prostoru pronikají stále častěji komerční firmy. Akcelerátorem je také nový lunární program Spojených států, který se snaží vybudovat zázemí pro trvalé setrvání lidí na Měsíci a v cislunárním prostoru. Tyto snahy dále napomáhají rozvoji komerčních aktivit v této oblasti. Významnou roli hraje také vytrvalý a dlouhodobý lunární program Číny, která se netají rozsáhlými zájmy na tomto tělese. Vše pak doplňují japonské, indické a další komerční aktivity směřující do širšího kosmického prostoru kolem Země.

[novinka] Webbův kosmický dalekohled odhalil nové útvary v centru Mléčné dráhy

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
33
autor:
Radek Mašata

Jeden z posledních snímků JWST se zaměřil na centrální oblast naší Galaxie – oblast s intenzivní tvorbou hvězd nazvanou Sagittarius C – vzdálenou pouhých 300 světelných let od supermasivní černé díry Sagittarius A, která leží ve středu Mléčné dráhy, zhruba 25 000 světelných let od Země. To je dostatečně blízko na to, aby mohl Webbův dalekohled studovat jednotlivé hvězdy a získat tak jedinečné informace o jejich vzniku v tomto extrémním prostředí a o tom, jak se tento proces může lišit v závislosti na kosmickém prostředí, zvláště pak ve srovnání s jinými oblastmi Galaxie.

[novinka] Webbovo okénko

ročník:
2024
číslo:
1
stránka:
34–35
autor:
David Ondřich

Hvězdná porodnice NGC 604 v galaxii M33 („Trojúhelník“, d ~850 kpc) se stala cílem JWST pro pozorování rychlosti tvorby hvězd aformování bublin vmezihvězdné látce.