Astropis 1/2023

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, zřejmě jste zaznamenali, že 14. dubna 2023 z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně úspěšně odstartovala na palubě rakety Ariane 5 sonda JUICE (Jupiter Icy Moons Explorer), kterou postavila Evropská kosmická agentura (ESA).

Kvantový vesmír

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
6–11
autor:
Petr Kulhánek

Vesmír je složený z elementárních částic a polí. Jsou skutečnou podstatou všeho, co kolem sebe vidíme. Ve světě malých rozměrů platí kvantové zákony. Našimi smysly vnímáme jen obří makroskopické struktury, které jsou výsledkem mikroskopických dějů. Nemůžeme se proto divit, že téměř vše, co pozorujeme, je výsledkem kvantového chování mikrosvěta.

Proč má Slunce svoji periodu?

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
12–17
autor:
Michal Švanda, Martina Pavelková

Na počátku 17. století se lidé museli vzdát myšlenky, že Slunce je stálé a neměnné. Nebylo to vůbec jednoduché, ale pozorování dalekohledy v tomto směru nebylo možné ignorovat. Na Slunci se nacházejí tmavé skvrny, jejich počty i místa výskytu se mění. Na počátek 17. století klademe začátek nejdéle probíhající registrace nějakého fyzikálního jevu.

Sluneční aktivita ve II. polovině 2022

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
18–19
autor:
Martina Pavelková

Sluneční aktivita se zvedá nahoru a pomalu míří k maximu cyklu. Už teď je z grafu průběhu relativního čísla jasné, že většina předpovědí současný cyklus značně podcenila. Rychlejší vzrůst aktivity lze vidět i z monitorování kosmického záření a průběhu hodnot rádiového signálu 10,7 cm. O maximu slunečního cyklu se dozvíme obvykle až zpětně. Proto není právě teď jisté, zda se již blížíme k vrcholu, nebo zda bude tento cyklus vyšší, než se předpokládalo. Nicméně stále platí, že podle většiny předpovědí by k maximu mělo dojít až za dva roky, tedy v roce 2025.

Obloha v létě 2023

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
22–25
autor:
Vladimír Libý, Václav Pavlík

Víte že ... … v létě je noční obloha světlejší než v zimě? Díky sklonu zemské osy, který činí přibližně 23,5° od kolmice na rovinu oběhu, se Slunce v letních měsících nedostává tak nízko pod obzor jako v zimě a nenastává „astronomická noc“. … v létě se v noci na severní polokouli díváme směrem do středu Galaxie, který se nachází v souhvězdí Střelce? ... centrální objekt Mléčné dráhy je černá veledíra s hmotností odpovídající asi 4 milionům Sluncí a lze jej pozorovat např. pomocí radioteleskopů?

Skrytá měsíční moře

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
26–28
autor:
Pavel Gabzdyl

Předpona „krypto“ odvozená z řeckého slova kryptos (skrytý, tajný) se nám poslední dobou pojí především s kryptoměnami. Geologové studující měsíční povrch si ale tuto předponu spojují s jiným termínem: s lunárními kryptomoři (cryptomaria). Pojďme si proto tyto zvláštní plochy blíže představit.

Nebojte se temných mlhovin

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
29–30
autor:
Petr Langr

Temné mlhoviny – tzv. „Barnardovy oblouky“ jsou jedny z nejtěžších objektů na pozorování. To ovšem neznamená, že je musíme opomíjet. Znám spoustu lidí, kteří mají velký astronomický dalekohled a pozorují s ním pouze Messierovy objekty a jasnější objekty Nového všeobecného katalogu (NGC). Nevyužívají tak možnosti, které jim jejich technika a jejich oči nabízejí. Podobné je to s pozorováním temných mlhovin. Stačí temnější obloha, menší až středně velký dalekohled a spousta trpělivosti.

Carlo Rovelli: Helgoland (O vzniku a smyslu kvantové teorie)

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
30
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Poněkud záhadný název knihy – Helgoland – odkazuje na pustý německý ostrov v Severním moři (v překladu Svatý ostrov), na který se vydal mladý Werner Heisenberg (1901–1976) v touze uniknout alergii, která jej sužovala a promyslet přitom některé z fyzikálních idejí, které získal při Kodaňském pobytu u Nielse Bohra (1885–1962).

Thalétova hra stínů

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
31–33
autor:
Jan Švábenický

Tři majestátní pyramidy v Gíze jsou jediným ze sedmi divů světa, který se zachoval do současnosti. Tyto pyramidy jsou stále předmětem mnoha diskuzí. Egyptologové, vědci ale i laici se přou o jejich stáří, o způsobu stavby i o jejich účelu. Největší z nich je Velká pyramida v Gíze (Cheopsova či Chufuova pyramida). Dnes její rozměry známe s přesností na centimetry. Kdo ale první a jakým způsobem změřil či vypočítal její výšku? Podle legendy to byl slavný řecký učenec Thalés z Mílétu. V tomto článku, s využitím dnešních matematických a fyzikálních poznatků a metod, podrobíme tuto legendu trochu hlubší analýze a pokusíme se představit si, jak asi Thalés mohl při svém měření postupovat.

Nušlova cena třikrát v roce 2022

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
34–36
autor:
Jana Žďárská, Petr Heinzel

Název tohoto příspěvku se může zdáti poněkud podivným, neboť čtenáři – a zejména členové České astronomické společnosti (ČAS) – jistě vědí, že tato prestižní cena ČAS je udělována pouze jednou ročně. Ano, je to tak – ale covid nám v minulých dvou letech značně zkomplikoval její předávání, a tak se v roce 2022 nikoliv udělovala – ale předávala – skutečně třikrát. Konečně se to podařilo.

Zákrytová a astrometrická sekce

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
37–38
autor:
Michal Rottenborn

První doložená pozorování zákrytů pocházejí z první poloviny 17. století. Jednalo se výhradně o zákryty hvězd Měsícem a o něco později také planetami. Astronomové tenkrát ještě nevěděli, že Sluneční soustavou se potloukají další tělesa, kterým dnes říkáme planetky. Historie naší sekce sice nesahá tak daleko, přesto se na ni na začátku pojďme na chvíli podívat.

[novinka] Pozdravy od Perseverance

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
2–3
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Snímek (složený ze 152 individuálních záběrů) ukazuje vnitřek kráteru Belva, tak jak jej pořídilo vozítko Perseverance 22. dubna 2023 na Marsu. Impaktní kráter Belva má průměr 0,9 km a nabízí pohled na geologicky významné skalní podloží.

[novinka] Organický materiál z Ryugu

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
19
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

5. prosince 2020 přivezla na Zemi japonská sonda Hayabusa 2 celkem 5,4 g materiálu z blízkozemního uhlíkatého asteroidu Ryugu (162173). (K odběru prvních vzorků in situ došlo již 21. února 2019.)

[novinka] Novinky z kosmonautiky

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
20–21
autor:
Lukáš Houška

Roztáčející se program Artemis, vývoj těžkého systému Super Heavy Starship, první pokusy komerčních firem o přistání na Měsíci či komerční pilotované lety. To jsou témata kosmonautiky druhého čtvrtletí roku 2023. Pojďme si společně připomenout nejzajímavější okamžiky.

[novinka] Vzácné extragalaktické supercivilizace

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
28
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

V roce 2016 započal projekt Breakthrough Listen zaměřený na pátrání po signálech mimozemských civilizací. Částkou 100 milónů dolarů jej subvencoval ruský miliardář a filantrop Jurij Milner.

[novinka] Vznik a historie kráterů na Titanu

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
39–40
autor:
Jaroslav Pavlousek

Jeden z problémů dnešní astronomie spočívá v tom, že příliv nových informací je větší, než jaký dokážou analytici a teoretici zvládnout. A tak k vyhodnocování a získávání nových poznatků dochází někdy s velkým zpožděním.

[novinka] Únik tepla z nitra Venuše

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
39
autor:
Jaroslav Pavlousek

Země a Venuše jsou kamenné planety s velmi podobnými rozměry a s velmi podobným chemismem hornin, takže by měly ztrácet teplo podobnou rychlostí. Jak ztrácí teplo naše Země víme, ale u Venuše je zatím mechanismus toku tepla neznámý.

[novinka] Voda na Uranových měsících

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
40–41
autor:
Jaroslav Pavlousek

Astronomové z Jet Propulsion Laboratory (JPL) v Kalifornii se vrátili k výsledkům měření sondy Voyager a znovu je prozkoumali. Zaměřili se – snad jako jedni z prvních – na vnitřní strukturu a vývoj pěti velkých měsíců Uranu, tedy na měsíce Ariel, Umbriel, Titanii, Oberon a Mirandu.

[novinka] Sníh na vrcholcích na Plutu

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
41
autor:
Jaroslav Pavlousek

Vrcholky hor objevených na Plutu při průletu sondy New Horizons v roce 2015 jsou podle posledních analýz pokryty metanovým „sněhem“ podobně jako vrcholky pozemských horských hřebenů – zde ovšem jde o vodní led.

[novinka] Hubbleovo okénko

ročník:
2023
číslo:
1
stránka:
42–43
autor:
David Ondřich

Soustava kup galaxií eMACS J1353.7+4329 se nachází asi 2,5 Gpc od nás v souhvězdí Honicích psů. Jedná se o nejméně dvě kupy splývající dohromady, čímž vzniká mohutná gravitační čočka, jak prozrazuje přítomnost protáhlých světelných oblouků.