editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři, je léto, doba dovolených, kdy většina z nás míří do přírody – ať vědomě či podvědomě hledáme únik do snové krajiny. Vždy jsme to tak dělávali – od dob vzniku civilizace stavíme zahrady, které jsou pro nás ztělesněním zahrady ráje – vždyť i samotné anglické slovo „paradise“ má původ v „pajri deza“ – perském označení pro uzavřenou zahradu.
Vítejte u první části ohlédnutí za loňským rokem v astronomii a astrofyzice. Jako vždy začneme tělesy Sluneční soustavy.
V minulém čísle jsme opustili Johna Herschela uprostřed jeho rozsáhlého astronomického díla. Astronomie byla dle rodinných tradic nepochybně dominantním oborem jeho vědecké činnosti, Herschel však byl člověk neskutečného rozhledu s obrovským fondem znalostí a zájmů, osobnost vpravdě renesanční. Jakmile jej zaujala nějaká nová výzva z jakéhokoliv oboru, vrhnul se do jejího studia a objevování až s fanatickou pílí a veškerou silou svého intelektu. A 19. století bylo skutečně stoletím plným velkých výzev.
Profesionální i amatérští astronomové jsou už na družice zvyklí a za ta léta koexistence vypracovali řadu metod, jak jejich vliv na astronomická pozorování eliminovat. Donedávna se jednalo celkem o asi 2000 objektů většinou umístěných na dost vysokých oběžných drahách, tedy i velmi slabě svítících. To nepředstavovalo vážný dopad na astronomická pozorování, protože jejich průlet zorným polem byl sporadický, přibližně stejně četný jako průlet letadla. Například během pěti let byl průletem letadla poznamenán jen jeden jediný snímek ze statisíců mých expozic (obr. 2).
Málokterá část oblohy se může pochlubit takovou pestrostí objektů, jako právě tato. Buď se totiž díváme kolmo na rovinu Galaxie a vidíme množství jiných galaxií, tak jako třeba v Panně nebo ve Lvu, případně se díváme v rovině Mléčné dráhy a vidíme množství mlhovin a otevřených hvězdokup, ale nevidíme galaxie. Zde však bylo toto pravidlo porušeno.
Dne 12. 5. 2022 projekt Event Horizon Telescope (EHT) oficiálně zveřejnil dlouho očekávaný snímek zdroje Sgr A*, tedy černé díry v centru naší vlastní Galaxie [1]. Pomocí pokročilé „celoplanetární“ rádiové interferometrie, dosahující rozlišení až 20 miliontin úhlové vteřiny, se konečně podařilo zachytit kruhový stín „naší gravitační veledíry“ uprostřed zářícího akrečního disku [2]. Tento další úspěch EHT po třech letech doplnil vůbec první, ikonický snímek obří veledíry v galaxii M87 [3]. O tomto výsledku, který vstoupil do dějin astronomie, fyziky a techniky, jsme v Astropise už referovali [4, 5]. Nyní můžeme obě supermasivní černé díry přímo porovnat.
Ve středu 6. dubna 2022 nastala dlouho plánovaná a očekávaná událost, kdy se za doprovodu novinářů a četných přihlížejících zvědavců z řad odborné veřejnosti i náhodných kolemjdoucích vydal po více než 100 letech zpět do svého rodiště na zasloužený rekondiční pobyt hlavní dalekohled Štefánikovy hvězdárny, dvojitý Zeissův astrograf, všemi zaměstnanci a spolupracovníky po celé generace důvěrně nazývaný jménem původního majitele, König.
Značky APM a Swarovski jsou dnes ve světě astronomů a milovníků přírody velký pojem. Kvalita optiky obou výrobců v nejvyšší třídě dalekohledů je vysoká a u těchto konkrétních výrobků je excelentní. Jaký dalekohled tedy zvolit pro konkrétní použití?
Již téměř sto let se Sekce proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti (SPHE ČAS) zabývá organizací studia a pozorování proměnných hvězd primárně v Česku a Slovensku a sdružuje jak astronomy amatéry, profesionály, tak i studenty astronomie a astrofyziky. V současné době má SPHE ČAS více než sto členů, kteří se zabývají popularizací, vzděláváním veřejnosti i samotným výzkumem. Jednou z nejvýznamnějších činností členů, ať už profesionálů či dokonce amatérů, je publikace dosažených výsledků z pozorování a analýz v renomovaných vědeckých časopisech.
Obrazová publikace z pera zkušených českých autorů je přesně tím, co slibuje – fotografickým pohledem na vesmír počátkem 21. století. Knížka vyšla v edici Fotografické atlasy, kde je jasný důraz kladen na kvalitní obrazový materiál, který v publikaci, vytištěné na křídovém papíře, jasně dominuje nad textem.
Pro fyzika poněkud zvláštní název – „svět je prostě fyzika“ a řídí se jejími zákony, z nichž se vynořují další formy pozorovaných jevů, ať již jde o chemii, biologii nebo lidské chování. Tak o čem to celé vlastně je?
NASA 11. a 12. července (našeho času) zveřejnila prvních 5 výsledků JWST (jeden z nich dokonce za přítomnosti prezidenta USA Joe Bidena). Jedná se o 4 snímky, které si zde představíme, a k tomu spektrum atmosféry exoplanety WASP-96B.
Jedná se o jednu z hvězdokup, které se nacházejí ve výduti Mléčné dráhy. Z toho důvodu je těžké ji pozorovat, protože jejím směrem je jednak husté hvězdné pole, druhak se mezi hvězdami nachází množství prachu, který jednotlivé členky hvězdokupy účinně zakrývá.
S úspěšným vypuštěním Webbova kosmického dalekohledu (JWST) a stále funkčním Hubbleovým kosmickým dalekohledem (HST) se otevřela jedinečná možnost spolupráce unikátních přístrojů. Přestože možnosti JWST jsou větší, HST nelze odepisovat. Jedním z důkazů je nedávno publikovaná přehlídka 3D–DASH.
Druhá čtvrtina roku 2022 byla opět napěchovaná zajímavými kosmonautickými událostmi. Mezi tradičním přehledem startů, nákladů, pilotovaných letů a vědeckého zkoumání kosmického prostoru tentokrát jasně vystupuje zveřejnění prvních vědeckých snímků z dalekohledu Jamese Webba. V tomto přehledu se omezíme pouze na konstatování, že dalekohled funguje lépe, než se očekávalo, a přináší data v lepší kvalitě, než vycházela z předstartovních simulací. Podrobnější rozbor zmíněných snímků vám jistě přinesou odborníci.
Snímek z teleskopu ESO / MPG (primární zrcadlo s průměrem 2,2 metru) umístěného na La Silla v Chile ukazuje krásnou a jasnou otevřenou hvězdokupu Messier 7 (NGC 6475) vzdálenou jen asi 800 světelných let.