Astropis 1/2020

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, letošním rokem vstupujeme do dalšího čtvrtstoletí vydávání našeho časopisu. Pravda, není to nic moc, pokud se budeme srovnávat se staroslavnými popularizačními časopisy jako je Scientific American (založen americkým malířem a vynálezcem Rufusem Porterem v roce 1845) či Sky & Telescope (vznikl na Harvard College Observatory sloučením časopisů v roce 1941 – The Sky z roku 1935 a The Telescope z roku 1931).

Přístroje moderní radioastronomie I. Východiska, radioteleskopy

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
6–11
autor:
Miroslav Bárta

Rádiová astronomie, byť jde o relativně mladý obor, zažívá v posledních letech díky průlomu v technologiích, zejména digitálních, období nového obrovského rozkvětu. Přestože mediální pozornost přitahují především mamutí single-dish projekty, jako např. nedávno zprovozněný čínský radioteleskop FAST, momentálně největší na světě, daleko většího vědeckého průlomu bylo dosaženo v oblasti rádiové interferometrie a aperturní syntézy s pomocí velkých anténních soustav složených z mnohem menších antén. Zejména rozšíření této metody do milimetrového (sub-THz) pásma spolu s postupným prodloužením délky základny až na globální škálu Země stojí za mnoha vědeckými úspěchy včetně toho dosud asi nejvýraznějšího, jímž je prvé zobrazení okolí horizontu černé díry v centru galaxie M87 zveřejněné v dubnu 2019.

Rozhovor s Williamem Phillipsem a Wolfgangem Ketterlem

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
12–14
autor:
Václav Pavlík

Od 15. do 20. 7. 2019 pořádal Fyzikální ústav Akademie věd ČR mezinárodní konferenci „Frontiers of Quantum and Mesoscopic Thermodynamics“, které se zúčastnili též čtyři nositelé Nobelovy ceny za fyziku. Již v předminulém čísle jsme otiskli rozhovor s prof. Rainerem Weissem. V tomto čísle přinášíme zbylé dva (věřím, že cítíte to mrazení). Prvním je prof. William Phillips, který dostal Nobelovu cenu spolu se Stevenem Chu a Claudem Cohen-Tannoudjim v roce 1997 za rozvoj metod ochlazování a záchytu atomů pomocí laserového světla. Druhým je prof. Wolfgang Ketterle, který získal Nobelovu cenu společně s Ericem Cornellem a Carlem Wiemanem za experimentální důkaz existence Boseho–Einsteinova kondenzátu ve zředěných plynech alkalických atomů a za základní výzkum kondenzátů.

Zapomenutá hvězdárna na pražských Hřebenkách

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
15–16
autor:
Pavel Najser

V loňském roce jsme si připomínali 90. výročí otevření Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně pro členy ČASu a v letošním roce pak stejné výročí zpřístupnění hvězdárny veřejnosti. Asi by se našlo dnes už jen velmi málo pamětníků, kteří by věděli, že prakticky ve stejné době vznikla v těsné blízkosti petřínské hvězdárny hvězdárna ještě jedna. Postavil si jí Dr. Rudolf Böhm v rámci výstavby své nové honosné vily v dnešní ulici Na Hřebenkách v Praze 5, vzdušnou čarou asi 700 metrů od hvězdárny petřínské.

Obloha od dubna do června 2020

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
22–25
autor:
Václav Pavlík, David Ondřich

Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) poslední dobou velmi rychle zjasňuje. Na konci února měla sice stále ještě 11,5 mag (změřil Michael Jager), ale pohybuje se po podobné trajektorii jako velká kometa z roku 1844 (C/1844 Y1), takže se s napětím očekává zjasnění až na 1 mag (s jistotou však prozatím můžeme předpovědět jen 5 mag do poloviny května).

„Kočičí uši“ kráteru Bürg

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
26–27
autor:
Milan Blažek

Kráter Bürg situovaný na ploše Jezera smrti (Lacus Mortis) je díky svým výrazným valům, které nevykazují známky pokročilé eroze, nepřehlédnutelným útvarem už při pozorování malými dalekohledy. Středně výkonné přístroje a silnější teleskopy zobrazí v obvodových valech a centrálním masivu další jemnější detaily a podrobnosti. Za velmi klidné atmosféry lze vidět jejich složitou strukturu, která je impozantní a zejména v bočním nasvětlení slunečních paprsků skýtá naprosto úchvatnou podívanou. U kráteru Bürg nastává i jedna pozoruhodná zajímavost. Vržené stíny centrální části horstva za příhodného nasvětlení Sluncem vykreslují tvar připomínající „kočičí uši“.

100 let zobecňování obecné relativity

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
28–33
autor:
Jiří Podolský

Koncem roku 2015 si vědecký svět připomínal sté výročí vzniku Einsteinovy obecné relativity, jedné z nejpozoruhodnějších fyzikálních teorií vůbec. Oslava to nakonec byla velkolepá – přesně v té době byly observatořemi LIGO poprvé přímo zachyceny gravitačních vlny. Jak se ukázalo, zdrojem GW150914 byla srážka a splynutí dvou velkých černých děr v hlubokém vesmíru. Šlo tedy o dynamické rozvlnění prostoročasu, způsobené kolizí páru gravitačně zcela zhroucených objektů, šířící se rozpínajícím vesmírem. Všechny velké předpovědi Einsteinovy teorie obsažené v jediném pozorování! Obecná teorie relativity opět triumfovala! Ale každý vládce musí být stále konfrontován a vyzýván na souboj, aby jeho legitimita byla průběžně potvrzována. Platí to v politice, sportu i vědě. Už před sto lety v roce 1919 podobně vyzvali Einsteina jeho kolegové Kaluza a Weyl. Nebyla to však žádná nelítostná bitva, ale naopak kolegiální snaha Einsteinovu teorii dále rozvinout a zobecnit. Na jejich myšlenkách se dodnes intenzívně pracuje.

Sluneční aktivita nejen v II. pololetí 2019

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
34
autor:
Martina Exnerová

Extrémně nízká aktivita ve druhém pololetí roku 2019 se projevila ve všech zde běžně uváděných hodnotách. Na Slunci bylo celkem 164 nulových dní, 174 dní na severní a 169 na jižní polokouli. Nejdelší souvislé období beze skvrny dosáhlo 40 dnů, a to v období 14. 11. 2019–23. 12. 2019.

Sluneční sekce České astronomické společnosti

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
35–36
autor:
Martina Exnerová, Božena Solarová

Sluneční sekce se řadí mezi nejstarší sekce České astronomické společnosti založené v roce 1924, tehdy s názvem Sekce pro pozorování Slunce. Hlavní náplní byla kresba sluneční fotosféry, nicméně s postupem času se náplň sekce dále rozvíjela a měnila, až po téměř sto letech dospěla do současné podoby, kterou bychom Vám rádi představili.

[recenze] Petr Kulhánek: Jak vznikal svět

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Knížku bych si dovolil charakterizovat jako „vlídný průvodce po minulosti a budoucnosti vesmíru“. Známý popularizátor vědy prof. Kulhánek (*1959) z Elektrotechnické fakulty ČVUT (viz např. jeho předchozí knihy z nakladatelství AGA – Astronomie a fyzika na přelomu tisíciletí, Blýskání či společně s J. Rozehnalem v Mladé frontě vydané Hvězdy, planety, magnety), líčí ve 13 kapitolách vývoj vesmíru od velkého třesku až po neslavné konce, popsané v poslední kapitole s příznačným názvem „Osudová“.

[recenze] Mark Brake: Teorie velkého třesku a věda

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Název knížky by mohl evokovat, že jde o knihu pojednávající o skutečné kosmologické teorii velkého třesku, nicméně podtitul knihy „aneb co nás populární americký seriál může naučit o fyzice, vlajkách a idiosynkrazii vědců“ uvede vše na pravou míru. Základem názvu je tedy televizní seriál Teorie velkého třesku.

[novinka] Obrázková koláž

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
2–3
autor:
Ondřej Nývlt

V pátek 10. ledna 2020 večer jsme mohli pozorovat polostínové zatmění Měsíce, který během úkazu na svém jižním okraji ztmavl.

[novinka] Další důkaz vulkanismu na Venuši

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
17–18
autor:
David Ondřich

Že má Venuše aktivní vulkanismus, máme podezření již dlouho. Především kvůli neprůhledné a husté atmosféře a drsným podmínkám na povrchu však dosud neexistuje přímý důkaz.

[novinka] Konec Spitzeru

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
17
autor:
David Ondřich

Předposlední lednový den t.r. NASA ukončila 16,5 roku trvající činnost Spitzerova vesmírného dalekohledu (SST, který zahájil provoz pod původním názvem Space InfraRed Telescope Facility).

[novinka] Voyager 2

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
17
autor:
David Ondřich

Dne 20. srpna 1977, čtyři dny po smrti Elvise Presleyho a 16 dní před svým dvojčetem, odstartovala do vesmíru sonda Voyager 2 na cestu k Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Primární mise skončila v říjnu 1989, ale sonda od té doby putuje pryč od Slunce a i po víc než 42 letech stále poskytuje cenné a překvapivé informace.

[novinka] Magnetická píseň Země

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
18–19
autor:
David Ondřich

Data z evropské kosmické mise Cluster II – čtveřice stejných družic ve vrcholech čtyřstěnu na zemské eliptické dráze od r. 2011 měří vlastnosti zemského magnetického pole – poskytla vloni poprvé v historii záznam průběhu vln, které vznikají na rozhraní magnetického pole Země s přicházejícím slunečním větrem a slunečními bouřemi.

[novinka] Záhada mezihvězdných fullerenů

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
18
autor:
David Ondřich

Molekuly C60, nazývané fullereny (či plným názvem buckminsterfullereny), jsou velké molekuly vypadající jako fotbalové míče. Název dostaly podle architektonických děl Richarda Buckminstera Fullera, který navrhoval dómy s podobnou strukturou, jakou mají tyto molekuly.

[novinka] Soumrak pozemní astronomie

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
19
autor:
David Ondřich

Evropská jižní observatoř (ESO) zpracovala podrobnou analýzu, jak ovlivní chystané velké satelitní soustavy možnosti pozemních pozorování zejména na velkých přístrojích v optické a IR oblasti spektra.

[novinka] Novinky z kosmonautiky

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
20–21
autor:
Lukáš Houška

V aktuálním souhrnu událostí, které přinesla kosmonautika, se můžete těšit na pěknou porci zajímavých informací. Prosinec je již tradičně měsícem, kdy se zvyšuje četnost startů a nejinak tomu bylo tentokrát. Startovalo také několik zajímavých vědeckých misí, přičemž jedna z nich nese i výraznou českou stopu.

[novinka] Nejstarší impaktní kráter na Zemi

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Země jako geologicky aktivní těleso nedává příliš mnoho možností nahlédnout do své dávné geologické minulosti. Jeden z mála nedotčených kusů staré zemské kůry se nachází v západní Austrálii, kde se již v roce 2003 podařilo najít rozsáhlý impaktní kráter Yarrabubba, pojmenovaný podle nedaleké dobytčí farmy.

[novinka] Binární systém s masivní černou dírou odhalen?

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
38–39
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Všechny černé díry hvězdných hmotností byly doposud vždy odhaleny prostřednictvím rentgenové emise z akrečního disku, jímž černá díra vysává svého hvězdného průvodce. Takto nalezené černé díry mají hmotnosti mnohem menší než 30 hmotností Slunce (MS).

[novinka] První „druhá Země“ od TESS

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
39
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Kosmický teleskop Transiting Exoplanet Survey Satellite (TESS), který vypustila v dubnu 2018 na dvouletou misi za vyhledáváním transitních exoplanet americká NASA, úspěšně 6. ledna 2020 oznámil ústy Emily Gilbertové z University of Chicago na 235. kongresu Americké astronomické společnosti v Honolulu na Havaji nález své první exoplanety co do velikosti blízké Zemi a obíhající v obyvatelné zóně mateřské hvězdy (oblast, v níž může na exoplanetě teoreticky existovat kapalná voda).

[novinka] Polární záře ve Sluneční soustavě

ročník:
2020
číslo:
1
stránka:
40–43
autor:
Ondřej Nývlt

Polární záře nejsou doménou jen naší rodné planety, jak už nějakou dobu víme. Analogické úkazy byly pozorovány na Jupiteru, Saturnu, Uranu i Neptunu. Dokonce i na Marsu, ačkoli ten nemá vlastní magnetické pole, sondy detekovaly hned tři druhy úkazů, které můžeme považovat za aurory (ovšem bez vazby na polární oblasti).