Astropis 1/2018

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
5
autor:
David Ondřich

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, psát úvodník prvního čísla ročníku 2018 by mělo být velmi jednoduché. V říjnu oslavíme významné výročí vzniku samostatného státu (byť jiného, než je ten současný), v srpnu si připomeneme půlstoletí od okupace spojenými armádami vojsk Varšavské smlouvy, ve dnech, kdy píšu tyto řádky, se všude kolem připomíná 40 let od startu Vladimíra Remka a na podzim si připomeneme start družice Magion. Tolik významných výročí, stačí všechna připomenout a je to.

Cassiopeia A, NGC 1097 a jiné...

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
2–3
autor:
Ondřej Nývlt

Cassiopeia A (Cas A) je jedním z nejvíce studovaných pozůstatků po výbuchu supernovy a je vzdálená asi 11000 světelných let od Země. Tyto pozůstatky jsou velmi horké (miliony stupňů Celsia) a silně vyzařují na rentgenových vlnových délkách. Vesmírný teleskop Chandra je citlivý právě v této části spektra, a tak vědcům umožňuje určit nejen rozložení vybraných prvků v prostoru, ale i jejich vyvrhnuté množství.

Netradiční způsoby detekce gravitačních vln

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
6–9
autor:
Petr Kulhánek

Fenomenální úspěch interferometrických detektorů gravitačních vln započal dne 14. září 2015, kdy detektory LIGO zachytily první signál ze dvou slučujících se černých děr. Bylo tomu právě 100 roků po zveřejnění myšlenek Einsteinovy obecné relativity. Vznešeně se říká, že jsme otevřeli gravitační okno do vesmíru. Vznešenost stranou, strohá fakta jsou jasná. Máme k dispozici zcela nový zdroj informací o vesmíru, který umožňuje pozorovat jevy, jež jsou v elektromagnetickém spektru neviditelné. Nelze vyloučit ani nástup nových technologií, které naši vratkou civilizaci opět posunou vpřed. V dnešním vyprávění se zaměříme na alternativní cesty detekce pohupování časoprostoru, které v posledních letech tolik uchvátilo nejen fyziky, ale i všechny zvídavé lidi.

‘Oumuamua – první interstelární asteroid

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
10–15
autor:
Petr Scheirich

Katalog známých malých těles (komet a asteroidů) čítá zhruba 750 000 objektů. Všechny pocházejí z naší Sluneční soustavy, až na jednu výjimku. Po mnoha letech teoretických spekulací a očekávání se v říjnu 2017 podařil objev, který můžeme právem zařadit mezi nejdůležitější astronomické události loňského roku. Tento článek si klade za cíl shrnout nejen to, co o objektu ‘Oumuamua – prvním známém interstelárním asteroidu – víme, ale zdůraznit také to, co nevíme, a vyvrátit některé dezinterpretace zjištěných údajů, které se objevily (nejen) v médiích.

Tichá voda, břehy mele aneb hvězdný odkaz Henrietty Swan Leavittové

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
16–18
autor:
Pavel Pecháček

Ještě před necelými sto lety se četní astronomové domnívali, že Mléčná dráha představuje celý vesmír a všelijaké mlhoviny jsou jen její součástí. Jiní naopak věřili, že mlhoviny jsou galaxie, které se leží vně Mléčné dráhy a jsou s ní v základních rysech zhruba srovnatelné. Jedním ze zastánců druhého pohledu byl například americký astronom Heber Curtis (1872–1942), jenž tyto mlhoviny po vzoru Imanuela Kanta (1724–1804) nazýval „ostrovními vesmíry“. Stoupencem názoru, že Mléčná dráha a vesmír jsou v podstatě synonyma, byl jiný americký astronom, Harlow Shapley (1885–1972).

Falcon Heavy

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
19–21
autor:
Lukáš Houška

Určitě znáte to ohrané konstatování, že nemožné věci existují jen do té doby, než se najde někdo, kdo neví, že jsou nemožné. Podobně by se toto konstatování dalo použít pro raketu Falcon Heavy. Nejsilnější raketa současnosti, která byla vyvinuta čistě ze soukromých zdrojů a která navíc disponuje znuvupoužitelností – technologií, kterou nyní ovládá pouze společnost SpaceX. První start této rakety přišel po mnoha odkladech, ale rozhodně stál za to. Pojďme si nyní připomenout, co je na Falconu Heavy tak výjimečného, proč se tolik zdržel jeho vývoj a jak ekonomický může být jeho provoz.

Obloha od dubna do června 2018

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
22–25
autor:
Václav Pavlík, David Ondřich

Na jaře budou i ty nejjasnější komety dosahovat nejvýše 9. až 10. hvězdné velikosti. K pozorování však nebudou vhodné, neboť se budou v našich zeměpisných šířkách nacházet příliš nízko nad obzorem a do pozorovatelných podmínek se dostanou jen na krátko až ve druhé polovině noci. Další vlasatice, které budou na jaře na severní obloze, jsou již slabší, a proto je přenecháme zkušeným lovcům komet. V tomto čísle se vydáme za jinými tělesy Sluneční soustavy, planetkami.

Kráter Aristoteles

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
26–27
autor:
Milan Blažek

Záměrem napsat historicky laděné vyprávění o osobnosti, jakou je Aristotelés, bychom zcela určitě přesáhli standardní rozsah vyčleněný pro naše povídání o Měsíci. Bude o čem psát a tak pro tentokrát do obrazového materiálu nezařadíme překreslenou fotografii, abychom získali více prostoru pro textovou složku. Zmiňme tedy jen okrajově pár nejpodstatnějších údajů z Aristotelova života a díla a zaměřme se hlavně na kráter jako takový.

Enceladus tajemství zbavený – rozhovor s prof. Ondřejem Čadkem

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
28–31
autor:
Jana Žďárská

Enceladus – neobyčejné jméno pro vskutku neobyčejný měsíc planety Saturn. Až do 80. let 20. století, kdy okolo Enceladu proletěla dvojice amerických planetárních sond Voyager, bylo o vzhledu tohoto výjimečného měsíce známo skutečně jen velice málo. Nyní již víme více, ale ještě více otázek postupem doby vyvstává. Pozoruhodné nebeské těleso mající v „pase“ téměř 500 kilometrů je z velké většiny svého povrchu pokryto mladým čistým ledem. Jeho vysoké albedo zapříčiňuje odraz většiny dopadajícího slunečního světla. Vznik Enceladu zaměstnává vědce již dlouhou dobu. Těleso o podobné velikosti by bylo zcela po právu už dávno považováno za vychladlé a „mrtvé“. Ale Enceladus se našim představám úspěšně vymyká – třeba už jenom tím, že vyzařuje do okolního prostoru množství tepla. Ale jakým způsobem tak malé těleso teplo generuje?

Kosmologická sekce

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
33–34
autor:
Vladimír Novotný

Letos v říjnu oslaví Kosmologická sekce České astronomické společnosti (ČAS) třicáté výročí své existence. Sekce byla založena díky iniciativě Ing. Jaroslava Součka, CSc., který se stal jejím prvním předsedou. Impulsem k jejímu založení byl záměr soustředit zájemce o kosmologii a extragalaktickou astronomii, případně astrofyziku vůbec. Zpočátku nebylo jasné, v rámci které organizace ji založit, ale brzy převládl názor, že nejvhodnějším bude prostředí ČAS. Někteří budoucí členové připravované sekce totiž již byli členy ČAS.

Reflexní mlhoviny NGC 1999 a jiné snímky

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
42–44
autor:
Ondřej Nývlt

Sekvence snímků ořízených 27.10.2017 ukazuje Slunce od jeho povrchu až do vrchní vrstvy atmosféry. První z nich ukazuje povrch Slunce ve filtrovaném bílém světle, dalších sedm je pořízeno na různých vlnových délkách v oblasti extrémního ultrafialového záření.

[recenze] Stuart Clark: Hledání druhé Země

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
32
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Je to již deset let, co nás, české čtenáře, spoluobjevitel první exoplanety 51 Pegasi b Michel Mayor seznámil s dobrodružnou výpravou za planetami cizích sluncí. Budiž řečeno, že francouzský originál vyšel již roku 2001… a od té doby se toho přihodilo velmi mnoho! Tuto mezeru se pokouší předkládanou knihou zaplnit Dr. Stuart Clark, britský astrofyzik a publicista, jehož blog Across the Universe na webových stránkách britského listu Guardian sledují ročně zhruba tři miliony čtenářů.

[recenze] Zdeněk Řehoř: Praktická astronomická optika

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
32
autor:
Ladislav Hejna

Astronomie je vědním oborem založeným na pozorování a je také jedním z mála vědních oborů, kde mohou být i amatérská pozorování vědecky zajímavá a v některých oblastech astronomie dokonce nepostradatelná. To je dáno, mimo jiné, značným pokrokem v oblasti moderní astronomické optiky, která se i u nás stala bez větších problémů dostupnou a vybavení některých amatérských astronomů lze bez uzardění označit za skutečně profesionální.

[novinka] Prstenec kolem trpasličí planety Haumea

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
9
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Prstence planet jistě přitahují naši představivost, ale donedávna jsme se domnívali, že jsou vyhrazeny pouze čtyřem největším planetám. V roce 2014 a 2015 se je však podařilo zaznamenat okolo dvou Kentaurů (o průměrech 200–250 km) – Chariclo a Chiron – patřících do skupiny planetek obíhajících mezi Jupiterem a Neptunem. Nedávno se však díky rozsáhlé síti pozorování zákrytu hvězdy trpasličí planetou Haumea podařilo odhalit první prstenec kolem trpasličí planety.

[novinka] Novinky z kosmonautiky

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
35–36
autor:
Lukáš Houška

Pojďme se tedy v následujících řádcích podívat na to, co nejzajímavějšího a nejvýznamnějšího se stalo do konce roku 2017. V říjnu se díky ruské nosné raketě Rokot dostala do vesmíru evropská environmentální družice Sentinel 5P, která je součástí evropského programu Copernicus.

[novinka] Chybějící voda na Marsu

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
37
autor:
Jaroslav Pavlousek

Sondy – ať už z oběžné dráhy nebo přímo z povrchu planety – přinášejí stále více informací o tom, že objem a koloběh vody na Marsu byl kdysi velmi podobný tomu, jaký známe ze Země, a to včetně toho, že zde byla velká jezera a oceány. Dnešní stav je ale zcela odlišný a povrch Marsu je chladný a suchý. Co se tedy stalo s povrchovou vodou na Marsu?

[novinka] Atmosféra Marsu vs. sluneční vítr

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
38–39
autor:
David Ondřich

Evropská sonda Mars Express, která obíhá kolem našeho souseda od prosince 2003 na protáhlé polární dráze, nese na palubě mimo jiné také přístroj ASPERA-3, hmotnostní spektrometr měřící zastoupení jednotlivých iontů v horních vrstvách atmosféry.

[novinka] Otevřená hvězdokupa Gaia-1

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
38
autor:
David Ondřich

Jasné hvězdy jsou pro astronomy odedávna požehnáním. V současnosti však často představují i problém, protože je pro spoustu přístrojů nemožné zobrazovat oblohu v jejich těsné blízkosti. Může se tak stát, že se tam promítá zajímavý objekt, o jehož existenci nemáme ponětí. To je případ otevřené hvězdokupy Gaia-1, která se nachází v těsné blízkosti Síria, nejjasnější hvězdy na obloze.

[novinka] Scholzova hvězda

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
39
autor:
David Ondřich

Před asi 70 000 lety mohli naši předkové spolu s neandrtálci a děnisovany pozorovat na noční obloze slabou načervenalou hvězdu, která v té době mohla poměrně intenzivně blikat. Byla to Scholzova hvězda, ve skutečnosti dvojhvězda tvořená červeným trpaslíkem s hmotností přibližně desetiny MS a hnědým trpaslíkem s hmotností asi 65 MJ.

[novinka] New Horizons (ne)spí

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
39
autor:
David Ondřich

5. prosince 2017 pořídila sonda New Horizons snímek v rekordní vzdálenosti od Země. Překonala tak rekord Voyageru 1, starý více než 27 let. Ve vzdálenosti 40,9 au (asi 6,12 miliard km) od Země sonda vyfotila kamerou LORRI otevřenou hvězdokupu NGC 3532, známou také jako Studna přání.

[novinka] Exoplaneta u exoplanety?

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
39–40
autor:
David Ondřich

Gravitační mikročočkování je jedna z metod objevování exoplanet, která doplňuje zákrytová měření (fotometrii) a metodu radiálních rychlostí (spektroskopii). Jde také o fotometrickou metodu, která využívá zesílení detekovaného záření hvězdy, před kterou přechází planeta a svou gravitací ohýbá dráhy fotonů a efektivně funguje jako (mikro)čočka, spojka.

[novinka] Voda na Zemi

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
40
autor:
David Ondřich

Původ vody na Zemi přesně neznáme. Převažující názor je založen na představě, že na formující se planetu přinesly vodu komety a asteroidy v době velkého bombardování, tedy po vzniku planetární kůry. O Měsíci naopak předpokládáme, že do Země narazila protoplaneta přezdívaná Theia, zhruba o velikosti Marsu, která srážku nepřežila a z rozprsknutého materiálu v okolí Země se zformoval (mnohem menší) Měsíc.

[novinka] Galaxie bez skryté látky

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
40–41
autor:
David Ondřich

Nejpatrnější projevy skryté látky (dark matter) pozorujeme v galaktické astronomii. Většina pozorovaných galaxií „drží“ pohromadě jen díky gravitaci, kterou vytváří zatím stále záhadná skrytá látka. Jsou dokonce galaxie, u kterých viditelná látka tvoří pouhé zlomky celkové hmotnosti. O to větší překvapení je objev galaxie, která prakticky žádnou skrytou látku nemá.

[novinka] Uvnitř Jupiteru

ročník:
2018
číslo:
1
stránka:
41
autor:
Václav Pavlík

Sonda Juno nás od doby, kdy se dostala na oběžnou dráhu Jupiteru (červenec 2016), zahrnuje magickými snímky této plynné planety. Fotografování však není to, pro co byla sonda navržena, jejím hlavním cílem je studium vnitřní struktury Jupiteru. Nejnovější výsledky měření, která tato sonda provádí, byly publikovány v sérii čtyř článků v časopise Nature.