Astropis s/2015

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, držíte v rukou číslo Astropisu, které je věnované „periferii“. Tedy něčemu okrajovému, něčemu, co zdánlivě není hodné naší pozornosti, něčemu, co bychom nejspíše chtěli ignorovat a opomíjet. Ale stejně tak jako v lidské společnosti může být periferie nesmírně zajímavé a inspirativní prostředí, pokusíme se vás přesvědčit, že i periferie Sluneční soustavy je místo hodné naší pozornosti, místo, kde na nás čekají fantastické světy a nové objevy.

Měsíce Pluta

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
2–3
autor:
Martin Pauer

Asi nejdetailnější celkový snímek Charonu pořízený sondou New Horizons během největšího přiblížení dne 14. července 2015. Snímky pořízené barevnými filtry byly tentokrát záměrně upraveny tak, aby zdůraznily barevné změny na povrchu Plutova měsíce.

Nové horizonty Pluta

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
6–11
autor:
Martin Pauer

V letošním roce vyvrcholilo několik pozoruhodných misí k různým objektům naší Sluneční soustavy – kromě sondy Rosetta, která spolu se „svou“ kometou proletěla kolem Slunce, a sondy Dawn, kterou se podařilo navést na oběžnou dráhu kolem planetky Ceres, to nepochybně je také sonda New Horizons. Ta 14. července proletěla kolem trpasličí planety Pluto a jejích měsíců. Protože šlo o dosud víceméně neprozkoumaný svět, není divu, že už první snímky, které nám sonda zaslala, vyvolaly velký ohlas jak mezi odbornou, tak i laickou veřejností.

Revize transneptunů

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
12–17
autor:
Pavel Gabzdyl

Žádnou jinou skupinu těles Sluneční soustavy neprovázelo v poslední dekádě tolik zásadních objevů, jako tělesa vyskytující se za dráhou planety Neptun. Nebývalý nárůst znalostí o těchto tzv. transneptunských tělesech ve velké míře způsobily automatizované prohlídky oblohy, zdokonalující se pozorovací technika a výpočetní metody umožňující přesné modelování drah. Pojďme si tedy skupinu těles, která do značné míry přepsala naši celkovou „mapu“ Sluneční soustavy, představit blíže.

A opět na cestu

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
18
autor:
Martin Pauer

Jak jsme již psali na konci předloňského roku (Astropis 4/2014), ještě před samotným příletem sondy New Horizons k Plutu a jeho měsícům už vědci plánovali další možné cíle této mise. Nakonec byl zvolen objekt 2014 MU69, klasický transneptunický objekt o průměru přibližně 45 km, ležící další miliardu kilometrů za dráhou Pluta. Až k němu sonda New Horizons na Nový rok 2019 doletí, získáme unikátní snímky objektu zrozeného na samém počátku formování Sluneční soustavy.

Vzduch a voda

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
19
autor:
Vladimír Libý, David Ondřich

Zobrazení atmosféry Pluta přibližně v barvách, v jakých bychom ji proti Slunci mohli vidět vlastníma očima, bylo trochu překvapením – takto výrazný mlžný opar je u relativně malého tělesa poněkud nečekaný. Je to způsobeno skutečností, že optická hustota úplně neodpovídá hustotě plynů v atmosféře.

Topografické mapy: Pluto, Charon

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
20–21
autor:
Vladimír Libý, David Ondřich

Návrh pojmenování útvarů na povrchu Pluta (nahoře) a Charonu (dole), jak je vybral tým sondy New Horizons podle iniciativy Our Pluto (www.ourpluto.org). Názvy jsou neoficiální a čekají na schválení Mezinárodní astronomickou unií. Zobrazené mapy nepokrývají celé plochy obou těles.

Exoplanety

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
22–23
autor:
Václav Pavlík

Exoplaneta a hvězda obíhají okolo společného těžiště (na obrázku je znázorněn pohyb proti směru hodinových ručiček). Při vhodné konfiguraci exoplanetárního systému vůči Zemi lze pozorovat periodické střídání červeného a modrého posuvu spektra hvězdy.

Cizí světy na našem prahu

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
24–29
autor:
Petr Kabáth

Od nepaměti se lidé pokoušeli zodpovědět otázku, zda jsme sami, nebo zda existují cizí světy obíhající vzdálené hvězdy. Do poloviny devadesátých let minulého století byla tato otázka bez odpovědi. V tomto článku pomineme planety obíhající pulzary objevené v roce 1992, protože v takových extrémních podmínkách nelze očekávat život, ale budeme se věnovat hledání planet u hvězd slunečního typu.

Jak získávat energii na hranicích Sluneční soustavy

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
30–35
autor:
Vladimír Wagner

Jedním z největších úspěchů kosmonautiky v letošním roce byl velmi zdařilý průlet sondy New Horizons okolo trpasličí planety Pluto. Sonda, která byla do vesmíru vynesena v lednu 2006 raketou Atlas V, se většinu času pohybuje v takových vzdálenostech od Slunce, že pro její zásobování energií nelze využít sluneční záření. Proto má sonda radioizotopové zdroje energie. Ty se využívají ve všech případech, kdy aparát pracuje ve velkých vzdálenostech od Slunce nebo na povrchu planet v takových místech, kam se sluneční svit dlouhodobě v dostatečném množství nedostane. Podívejme se tak podrobněji, o jaké zařízení se jedná, jaká je jeho historie i perspektivy v budoucím kosmickém výzkumu.

Na hranici mezihvězdného prostoru

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
36–40
autor:
Michal Švanda

Žijeme na planetě Zemi a asi nikdo nepochybuje o tom, že tělesem, které má na pozemské okolí hlavní vliv, je Slunce. A to jak vliv gravitační, kterým nutí Zemi oběhnout jednou za rok Slunce kolem dokola, tak vliv „plazmový“, kterým zásadně mění parametry kosmického počasí, tedy stavu plazmatu v těsném okolí naší planety. Budeme-li se vzdalovat do hlubin Sluneční soustavy, oba vlivy budou nejspíš postupně klesat. Kde však přestanou být rozhodujícími? U Neptunu? Nebo snad ještě dále? Třeba podotknout, že ani sami vědci nejsou ve stanovení jednotlivých hranic jednotní. Reálných měření je totiž jako toho pověstného šafránu a jejich interpretace umožňuje konstrukci více modelů.

Všechny barvy Pluta

ročník:
2015
číslo:
s
stránka:
41–43
autor:
Martin Pauer

Tento barevný snímek ve vysokém rozlišení, pořízený přístrojem Ralph / MVIC (Multispectral Visual Imaging Camera) sondy New Horizons, vznikl také kombinací tří snímků (pořízených přes modrý, červený a infračervený filtr). Zobrazuje západní polovinu světlého „srdce“, pozoruhodné oblasti neformálně nazvané Tombaugh Regio, která je podle údajů získaných sondou velmi bohatá na dusík, oxid uhelnatý a metan.