Astropis 1/1996

editorialčlánkyrecezenovinky


[editorial] Editorial 1/1996

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
2
autor:
Radek Mašata

Vážení čtenáři, tímto číslem začínáme třetí ročník existence našeho časopisu. Vytvořit takříkajíc na \\\\\\\"zelené louce \\\\\\\" nový časopis, navíc populárně-věciecký, nebylo vůbec jednoduché. Nápad začít vydávat časopis pro amatérské astronomy vzešel z řad demonstrátorů pražské Štefánikovy hvězdárny. Snad jen jejich vůle držela Astropis nad vodou po celé těžké období vzniku. Mnoho lidí nás odrazovalo, ale našli se i lakoví, kteří s námi již od počátku nejen sympati­zovali, ale v mnohém nám i pomohli. Díky nim a díky velkému úsilí všech redaktorů můžete Astropis číst ve stále lepší grajické i obsahové úrovni.


Stoprocentní úspěch

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
3
autor:
Martin Řehák

Na počátku tohoto roku odstartoval americký raketoplán Endavour k misi s označením STS - 72. První let raketoplánu v tomto roce měl nabitý a zajímavý program. Letu se účastni­lo 5 amerických a jeden japonský kosmonaut pod vedením zkušeného velitele Briana Duffyho, který byl ve vesmíru již potřetí. Kromě něj byl ve vesmíru podruhé i Leroy Chiao, astronaut - vědec, nebo chcete-li letový specialista. Všichni ostatní členové posádky, včetně Japonce Wakaty, byli nováčky.

Planety cizích sluncí a život na nich

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
4–7
autor:
Jakub Rozehnal

Je ve vesmíru člověk sám? Existuje v tom bezpočtu galaxií nějaká pla­neta podobná Zemi, nebo jsme pouhou hříčkou vesmíru, jedinečnou a neopakovatelnou? Tyto a jim podobné otázky si člověk nepochybně začal klást od chvíle, kdy poprvé nahlédl pod roušku tajemství našeho světa, našeho vesmíru.

Galileo přilétá k Jupiteru

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
8–12
autor:
Václav Lajfr

Tento {lánek byl napsán již před příletem Galilea k Jupiteru. Vzhle­dem l< tomu, žc podává ucelenou zprávu o celém projektu, ro/.hodli jsme sc ho zařadit nezmenený. Po téměř čtyřech miliardách kilo­metrů cesty dosahuje sonda Galileo konečně svého cíle.

První data z Galilea

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
12–13
autor:
Radek Mašata

Dojde k přehodnocení plane­tární vědy ? Dne 20. ledna 1996 se konala v sídle NASA tisková konference, která prezentovala první část výsledků měřeni modulu sondy Galileo, který na počátku prosince prolétl částí Jupiterovy atmosféry. Co jsme se tedy vlastně dozvěděli? Předběžné analýzy prvních dat z historické mise modulu sondy Galileo do atmosféry planety Jupiter v mno­hém vědecké pracovníky projektu překvapily.

Z pozorovacího deníku-Reiner

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
13
autor:
Marek Pelinka

5.9.1995, 22 h 22 min - 22 h 35 min SEČ, Praha, Stefánikova hvězdárna, hlavní kopule, refraktor 180/3430 mm, zvětšení 137x, obraz klidný až průměrný. Reiner se nachází prakticky úplně na terminátoru a je velice výrazným útvarem.

Měsíc a Venuše

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
13
autor:
Jiří Kubánek

22.2.1996, večer, Praha - Vršovice, teleobjektiv 4,5/300 mm, oblačno až polojasno. Pěkný pohled na dva nejjasnější objekty večerní oblohy, které jsou od sebe asi 6°. Těsně se oba vešly do zorného pole třístovky. V 17 h 59 min SEČ exponuji 1/4 s na film Fomapan 100.

Určování gravitační konstanty

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
14–17
autor:
Doc. ing. Ivan Štoll, CSc.

Rozměry zeměkoule byly známy již starým Rekům. Ředitel alexandrij­ského Museia Eratosthenes již ve 3. století př. n. 1. určil rozdíl ve výšce Slunce nad obzorem v témž okamžiku ve dvou místech na témž poledníku (v Alexandrii a Syeně, dnešním Asuánu) a ze známé vzdálenosti obou míst stanovil délku poledníku na 252 000 stadií. Nevíme sice jakých stadií používal, ale pokud šlo o egyptská stadia (157,7 m), dostal hodnotu 39 690 km, tedy velmi blízkou skutečné.

Ke hvězdám Síriovy skupiny

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
18–19
autor:
Jakub Haloda

Při několikerém pohledu na hvězdnou oblohu se člověk mnohdy neubrání dojmu, že hvězdy, které na nebi pozorujeme jako různě jasné světelné body, jsou v podstatě neměn­né a nepohyblivé. Již ve starověku si však lidé všimli několika jasnějších hvězd, které se mezi ostatními hvěz­damistálicemi pohybují různou rychlostí a to v blízkosti ekliptiky. Tyto objekty dostaly název planety-bloudící hvězdy.

Planeta u 51 Pegasi

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
20–22
autor:
Václav Procházka

O objevu první planety, která obíhá hvězdu podobnou Slunci. Již po staletí je jednou z největších astronomických hádanek existence planetárních systémů u cizích hvězd. Generace učebnic vysvětlovaly, proč je hledání planet i u těch nejbližších hvězd nemožné. Planety se nacházejí příliš blízko u své hvězdy, a tak jsou jí při přímém pozorování přezářeny. V poslední době se však k hledání planet používá nepřímá metoda.

Pozorování povrchu Betelgeuse

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
22
autor:
AE

Vědci z týmu, který používá HST nedávno oznámili, že se jim podařilo pozorovat detaily na povrchu Betelgeuse neboli a Ori. Kromě atmosféry, která září v ultrafialovém oboru spektra, se jim podařilo nalézt i horkou skvrnu o průměru asi deseti Zemí. Taje asi o 2000 Kelvinů teplejší, než okolní povrch. Protože tato fotografie jako obvykle při­nesla více otázek než odpovědí, bude výzkum samozřejmě pokračovat.

Oblohou amatérsky

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
24–27
autor:
Jiří Kubánek

PLANETY Merkur: Po horní konjunkci (28.3.) se Merkur vzdaluje od Slunce východním směrem. Již ke konci první dubnové dekády máme šanci spatřit planetu jako večernici. Nej lepší podmínky pro sledování Merkuru nastávají kolem 23.4., kdy je v největší východní elongaci (20° od Slunce). Toho večera nalezneme planetu na konci občanského sou­mraku ve výši 12° nad západo-severozápadním obzorem jako objekt o jasnosti 0,3 mag, přičemž k jejímu západu dochází více než 2 h po Slunci.

Redakci došlo

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
27
autor:
Jan Janča

Příspěvky v této rubrice nutně nevyjadřují názor redakce. Redakce si také vyhrazuje právo redakčních úprav textů. Oblohou amatérsky / Redakci došlo V minulém čísle byl uveřejněn článek pojednávající o 4. demonstrátorském semináři, který se uskutečnil v Brně.


[recenze] Einstein,radost z myšlení

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
23
autor:
Michaela Kryšková

Je to zajímavá a čtivá knížka, jejíž autorkou je francouzská profesorka fyziky. Tato publikace je populárně vědecká - provází Čtenáře Einsteinovým životem a ukazuje vývoj fyziky ve 20. století.

[recenze] Tajemství času a vesmíru

ročník:
1996
číslo:
1
stránka:
23
autor:
Michaela Kryšková

Tato kniha je další z oblíbené edice záhad, kterou vydává naklada­telství Gemini. Zabývá se časem jak z hlediska filozofického, tak i vědeck­ého a zkoumá jeho plynutí z lidské perspektivy. Kniha má vynikající grafickou úpravu. Uvnitř je členěna na 4 hlavní kapitoly a několik eseji, které texty kapitol vhodně doplňují.