Astropis 4/2009

editorial – články – receze – novinky

[editorial] Editorial 4/2009

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
5
autor:
Jan Ebr

Vážení čtenáři, jakkoliv je pohled volným okem na hvězdnou oblohu (obzvlášť na takovou, která není ovlivněna světelným znečištěním) věc krásná a povznášející, po nějaké době jejího obdivování je nabídka nových věcí k vidění víceméně vyčerpána. Z různých důvodů jsem kdysi pozorování oblohy (pominu-li onu oranžovou věc, kterou jsem vídával v Praze z okna) zahájil skoro ze dne na den. Každá nová část oblohy, na kterou jsem se mohl během prvních let podívat, znamenala velké dobrodružství – nová souhvězdí, v nichž je třeba se zorientovat, nové tvary Mléčné dráhy.

Letošní pohled na vesmír vloni

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
6–11
autor:
Jiří Grygar, David Ondřich

Tradiční ohlédnutí za rokem s číslovkou o jedna menší než ten, který právě uzavíráme, si našlo cestu i do posledního Astropisu letošního roku. Tentokrát je pouze jednodílné, ale o nic méně zajímavé. Pojďme se s odstupem podívat na významné a ještě zajímavější události a obje vy, které v historii ponesou datum končící rokem 2008.

Tajemství mizejících sluhů aneb 350 let od rozluštění záhady Saturnových prstenců

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
12–15
autor:
Pavel Najser

„Učinil jsem další velmi překvapivý objev, s nímž bych rád seznámil Vaši Výsost,...který bych ale chtěl udržet v tajnosti, dokud nebude má práce publikována....Hvězda Saturn není samostatná, ale skládá se ze tří, které se téměř dotýkají, nikdy nemění vzájemnou polohu a jsou srovnány v řadě podél zvěrokruhu. Prostřední je třikrát větší než dvě postranní a jsou uspořádány ve tvaru oOo.“ Z dopisu Galilea Galileiho svému mecenášovi velkovévodovi Cosimu II de Medici

Trocha astronomické poezie nikoho nezabije

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
16–19
autor:
Jiří Grygar

Když letos v květnu vezl americký astronaut Andrew Feustel (*1965) v raketoplánu k Hubbleově teleskopu výtisk Nerudových Kosmických písní (1878), uvědomil jsem si znovu, jak byl Jan Neruda (1834-1891) v astronomii zběhlý.

Lodní záď a Kompas

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
20–21
autor:
Jan Ebr

Legendu o Jásonovi, který se se svojí posádkou – argonauty – plavil na majestátní lodi Argo za Zlatým rounem, není asi třeba představovat. Neméně majestátní souhvězdí Lodi Argo naopak leckdo možná znát nebude a na mapách oblohy ho nenajdete. Pro svoji rozlohu bylo totiž rozděleno na čtyři části, z nichž tu největší (Lodní záď, Puppis) můžeme u nás pozorovat asi ze dvou třetin a tu nejmenší (Kompas, Pyxis) zcela.

Obloha v prosinci 2009 – únoru 2010

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
22–25
autor:
Jen Ebr, Vladimír Kopecký Jr., David Ondřich

Nenechte si ujít: Mars v opozici na konci ledna, výborně viditelný po celé období, Saturn se stále extrémně tenkými prstenci, kometu C/2007 Q3 (Siding Spring), 14. 12. ráno maximum nejspolehlivějšího roje roku – Geminid.22. 12. ráno maximum Ursid, meteorického roje plného překvapení, 29. 12. a 21. 2. zátiší Měsíce s Plejádami, 31. 12. večer částečné zatmění M ěsíce a 15. 1. ráno výzvu v podobě „téměř neviditelného“ zatmení Slunce.

Spirální kráska

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
26–27
autor:
Radek Mašata

Patrně nejfotogeničtějšími vesmírnými objekty hned po difúzních emisních mlhovinách jsou spirální galaxie. Je to především díky hře barev, kdy v roztočených „vírech“ jasných spirálních ramen můžeme vidět modré shluky otevřených hvězdokup, tmavé prachové pásy a to vše jakoby posypané červenými emisními mlhovinami. Jednu z nejkrásnějších spirálních galaxií severní hvězdné oblohy najdeme i nedaleko severního nebeského pólu v jednom celkem nevýrazném souhvězdí.

Okolí měsíčního Přímého zlomu

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
28–29
autor:
Milan Blažek

Jsou pozorování, na která se nezapomíná. Jedním takovým je prohlídka oblasti, kterou výstižně nazval Pavel Gabzdyl z brněnské hvězdárny „Starý Thebit“. Tento poměrně výrazný „duchový“ útvar nenalezneme ani na měsíčních mapách, ani v atlasech v rejstříku názvů. Žádné oficiální jméno totiž nemá. I když je jeho průměr dvakrát větší než známého kráteru Koperník (93 km), je „Starý Thebit“ obtížněji pozorovatelný.

Podivný začátek 24. cyklu

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
30–31
autor:
Michal Švanda

Pozorovatelé slunečních skvrn a jiných projevů sluneční aktivity přicházejí v posledních třech letech poněkud zkrátka. Na počátku tohoto období se nebylo čemu divit, přece podle všech známých empirických zákonitostí měla úroveň sluneční aktivity postupně klesat s tím, jak 23. cyklus aktivity předával svoji vládu cyklu čtyřiadvacátému. Zkušení pozorovatelé vědí, že toto mezidobí, obecně nazývané minimem sluneční aktivity, trvá obvykle jeden rok a samotné dno, tedy období, kdy ve sluneční fotosféře nejsou pozorovány dlouhodobě žádné skvrny, trvá obvykle tři až čtyři měsíce. Po skončení období půstu úroveň sluneční aktivity typicky prudce vzrůstá do následujícího maxima. Současně je zcela obvyklé, že se v období minima dva sluneční cykly překrývají. A tak zatímco v rovníkové oblasti vymírá aktivita spojená se starým cyklem, ve vyšších heliografických šířkách se pomalu objevuje aktivita cyklu nového. Toto přechodné období často trvá i dva roky. Přelom 23. a 24. cyklu je však úplně jiný, než mají ve svých vzpomínkách pamětníci. Začátek 24. cyklu není ve srovnání se svým předchůdcem podivný pouze tím, že jeho start trvá oproti očekávání velmi dlouho. Dalo by se říci, že 24. cyklus má zpoždění a cyklus číslo 23 se jen pomalu a neochotně vzdává své nadvlády. Přestože byl opožděný nástup některými slibně vypadajícími modely předpovězen, skutečné zpoždění zdaleka přesahuje všechny předpovědi.

Sluneční aktivita na přelomu 23. a 24. cyklu

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
32
autor:
Ladislav Schmied

Relativně dlouhé období minima sluneční činnosti mezi 23. a 24. jedenáctiletým cyklem, v němž téměř vymizely ze sluneční fotosféry sluneční skvrny, se těší zcela mimořádné pozornosti vědeckých pracovníků i široké veřejnosti.

Labutí píseň exoplanety

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
33–34
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Již jsme si zvykli, že se co chvíli najde nějaká nová exoplaneta, a i na to, že je to většinou horký Jupiter. Ovšem systém WASP-18 se svojí exoplanetou – to je něco jiného! Exoplaneta Wasp-18b (s hmotností 10,3 hmotností Jupitera o poloměru 1,1 R J ) totiž obíhá mateřskou hvězdu ve vzdálenosti pouhé 0,02 AU s periodou 0,94 dne.

ČAS - Oceňování českých astronomů

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
37–38
autor:
Petr Sobotka

Většinou se na tomto místě Astropisu setkáváme s jednotlivými složkami České astronomické společnosti, sekce a pobočky zde představují svou činnost, sdělují své úspěchy i problémy a nabízí spolupráci. V těchto složVkách působí a působila řada skvělých amatérských i profesionálních astronomů. Je důležité na tyto výjimečné osobnosti upozorňovat, protože jsou nám příkladem, jak být úspěšný v oboru, který všichni máme tolik rádi – v astronomii. Česká astronomická společnost uděluje několik ocenění, kterými se snaží dílo významných českých astronomů vyzdvihnout. Je dobré udělat si přehled, která ocenění to jsou a za co se udělují.

Česká astrofotografie měsíce

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
39
autor:
Marcel Bělík

David Kraft (*1980) Cesta Davida Krafta k astrofotografii byla krátká a přímočará. Na počátku roku 2005 vstoupil do světa internetu a následně i do světa astronomie. Jejímu kouzlu propadl a již brzy si pořídil svůj vlastní dalekohled – Newton 200/1000 na montáži EQ-6 s GO-TO navigací. Postupně se seznamoval hlavně s montáží a zpočátku spíše všechno zkoušel a testoval, než koukal na oblohu. O fotografování noční oblohy se do této doby domníval, že je doménou pouze velkých observatoří a velmi drahých přístrojů. Internetové stránky českých astrofotografů jej však přesvědčily o opaku a podpořily jeho nasměrování k astrofotografii. V lednu 2006 si koupil refraktor SW ED 80/600 mm a fotoaparát EOS 300D a začal zkoušet fotit hlavně Měsíc, Slunce a později také deep-sky objekty. V létě roku 2006 se rozhodl nahradit původní filtr fotoaparátu novým ATC-CL1. Ještě téhož roku přišel na řadu TV guider s citlivou kamerkou Watec pro automatické pointování.

Země a Mars pohledem družic

ročník:
2009
číslo:
4
stránka:
40–43
autor:
Jan Ebr

Umělé družice Země pravidelně snímkují zemský povrch a přinášejí dechberoucí záběry jevů, o jejichž mohutnosti bychom si jinak udělali představu jen těžko. Mars je další planetou zemského typu, která je pod bedlivým dohledem kosmických sond. Fascinující záběry s vysokým rozlišením, ať už z oběžné dráhy nebo přímo z povrchu, poodhalují geologické děje, které přetvářejí