editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři, moderní technika mi umožňuje psát tyto řádky v autobusu, který směřuje do čínského vnitrozemí – do pohoří Dabie Shan [Ta-pie Šan]. Vzdor nepříznivým meteorologickým prognózám jsem vážil cestu přes půl zeměkoule, abych spatřil nejdelší zatmění Slunce v tomto století.
Rozhovor s prof. RNDr. Davidem Vokrouhlickým, DrSc., laureátem Kopealovy přednášky za rok 2008.
Náš Měsíc má podobně jako všechny velké satelity sluneční soustavy tzv. vázanou (synchronní) rotaci – tzn., že se kolem své osy otočí za stejnou dobu, za jakou oběhne kolem své mateřské planety. Tento způsob oběhu je zajištěn vzájemným slapovým působením planet a jejich měsíců, při kterém dochází ke zpomalování rotace obou těles a zároveň ke vzdalování satelitů od svých mateřských planet.
I když nejde o čistě astronomické pozorování, doufám, že jde o pozorování oblohy natolik zajímavé, že nebudete váhat a vyzkoušíte si je. Na následujících stránkách se vám jev pokusím vysvětlit a dát návod k tomuto podivuhodnému pozorování polarizace oblohy.
Souhvězdí Eridanu symbolizuje řeku, do níž se zřítil Phaeton, syn řeckého boha Slunce Helia, po svém neúspěšném pokusu řídit jeden den sluneční vůz místo něj. O vhodnosti tvaru souhvězdí, které kromě zakroucených meandrů řeky nepřipomíná vůbec nic, není pochyb – naopak o tom, zda a kde lze řeku najít na zemském povrchu se dodnes vedou spory a existují prameny přisuzující tento status prakticky každému významnějšímu toku starověkého světa.
Jen jednou za 27 let máme možnost pozorovat zákryt v soustavě epsilon Aur, zákrytové proměnné s nejdelší známou periodou. Při zákrytu vizuální jasnost hvězdy poklesne přibližně z 2,9 mag na 3,8 mag, a to během pomalého procesu trvajícího téměř dva roky.
Ať již prostřednictvím internetu, v časopisech nebo osobně, setkáváme se v posledních letech s řadou amatérů, kteří pořizují nádherné astronomické fotografi e za účelem potěšit svou duši, udělat někomu radost, posouvat svoji laťku stále výš. Jako vyjádření úcty amatérské tvorbě vznikla soutěž Amatérský astrofotograf měsíce. Nejde však jen o to hledat vítěze, ale především porovnávat své snímky a kochat se nad krásami vesmíru. Hlavním pilířem soutěže je prezentovat aktuální snímky. Ty jsou zveřejňovány průběžně, a tak se může i širší veřejnost seznámit s tím, které objekty je možné na obloze právě spatřit a jak je umí amatéři z Česka i Slovenska zvěčnit. Mezi fotografi emi se již objevily také velmi kvalitní kresby a dokonce i video. Rádi bychom tímto výběrem z vítězných snímků vzdali hold všem, kdo tuto myšlenku podporují, tedy nejen vítězům, ale i začátečníkům. Nechť vám jsou inspirací a motivací pro nejbližší jasnou noc.
Otevřené hvězdokupy jsou objekty obsahující několik desítek až stovek, výjimečně několik tisíc hvězd. Počet hvězd ale není jediným rozdílem oproti hvězdokupám kulovým. Patří totiž k takzvaným plochým podsystémům galaxie, a tak jsou soustředěné v oblasti galaktické roviny, převážně ve spirálních ramenech. Oproti kulovým hvězdokupám jsou ty otevřené také výrazně mladší. V jinak poněkud nevýrazném souhvězdí Cefea však najdeme otevřenou hvězdokupu z tohoto pohledu mimořádného významu.
Startem raketoplánu Atlantis bylo vyslyšeno mnoho hlasů pro poslední servisní misi. Právě ta totiž představovala jedinou možnost prodloužení životnosti prozatím nejúspěšnějšího vesmírného dalekohledu. I přesto nebylo poslední misi od úplného začátku přáno. Po havárii raketoplánu Columbia totiž tehdejší ředitel NASA, Sean O‘Keefe, rozhodl o jejím zrušení. Zřejmě pod vlnou tlaku a kritiky nechal rozpracovat studii o čistě robotické misi. Předpokládané náklady v hodnotě 500 milionů dolarů a malou šanci na úspěch nebylo možné akceptovat.
do si až doteď myslel, že podmínky ve sluneční soustavě jsou ideální ke vzniku a udržení života pozemského typu, nechť se pozorně začte do následujících řádek. Závěry 27. Valného shromáždění, které se konalo na začátku srpna v Rio de Janeiro v Brazílii, tento pohled až překvapivě zrevidovaly. Studium podmínek nutných ke vzniku a udržení života ve formě nepříliš vzdálené od té pozemské bylo jedním z velmi horkých témat již zmíněného zasedání. Tato disciplína je zajímavá už proto, že v sobě kombinuje mnoho oborů od astronomie přes fyziku a (planetární) geologii k chemii a biologii a vyžaduje tak nebývalou multidisciplinární spolupráci. Diskutovaná zjištění jsou skutečně zajímavá. Slunce má totiž daleko k typu hvězdy ideální pro udržení života ve svém okolí. Studiem dalších hvězd slunečního typu (tedy G-hvězd na hlavní posloupnosti) v různých stádiích vývoje je možné získat velmi ostrý obraz o tom, jak asi Slunce vypadalo v minulosti.
Ve škole se učíme, že hvězdy jsou koule horkých plynů. Pozorování provedená na zařízeních napájených dalekohledy VLT (Very Large Telescope) však ukazují, že přinejmenším jeden ze zástupců hvězdné říše má do kulového tvaru dost daleko. Řeč je o Betelgeuze, druhé nejjasnější hvězdě souhvězdí Orionu.