editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři, v poslední době dochází v astronomii, ale nejen v ní, k obrovskému informačnímu boomu. Obrovská kvanta dat ze všemožných družic a z Hubblova kosmického dalekohledu přivádějí vědce k dalším a dalším, novým objevů a přinášejí spoustu nových neuvěřiteU, ných informací o vesmíru. Tyto informace po zpracování plní nejrůznější periodika, ať už odborná, nebo populárně vědecká. Příval nových informací se valí nejen na papíře, ale i počítačovými sítěmi.
Pozorování barevných odstínů patří k těm rysům, kterým se moderní výzkum Měsíce málo věnuje. V době, kdy jsou dostupný údaje o distribuci chemických prvků na měsíčním povrchu (ze spektrometrie gamma programu Apollo), anebo údaje o odrazové mohutnosti ve velkém oboru vlnových délek od ultrafialové oblasti do infračervené (například z projektu Clementine), není mformační hodnota takových \"barevných\", často subjektivních pozorování nijak vysoká. Pro většinu pozorovatelů je Měsíc \"černobílý\".
Každý, kdo už někdy prohlížel našeho nejbližšího souseda v době kolem úplňku, ví, že na jeta? tváři spatříme pouze jiskřivě bily povrch s širokou paletou šedi. Vite však o tom. že při pokornějším pohledu můžete spatřit i barevné skvrny ?!
Počasí ve střední Evropě večer 12. května t.r. nebylo příliš nakloněno astronomickým pozorováním, tedy ani sledování zákrytu Spiky (a Vir) Měsícem. Po vstupu Spiky za neosvětlený okraj Měsíce bylo v Praze zcela zataženo. Několik minut před výstupem, který nastal asi tři čtvrtě hodiny po vstupu, se oblačnost částečně protrhala, naštěstí v té části oblohy, kde svítil Měsíc.
Čtyři experimenty na různých místech Země, které registrují sluneční neutrina, stále potvrzují rozdíl v neutrinovém toku vzhledem k předpovědím jaderné fyziky. Budoucí pokusy s novými detektory neutrin slibují odhalit příčinu tohoto deficitu. Plánované detektory mohou také vytvořit nové pole astronomie, založené na pozorování neutrin ze vzdálených, energetických astrofyzikálních zdrojů.
Impaktní struktury jsou jedním z nejběžnějších útvarů na povrchu planet a na jiných menších kosmických tělesech. Historie jejich výzkumu sahá až do 17.stol., kdy Galileo Galilei poprvé pozoroval dalekohledem Měsíc a jeho krátery. Až do 20. stol. spolu soupeřily dvě teorie vzniku kráterů: impaktová a vulkanická. Výzkum ztěžovala hlavně skutečnost, že na Zemi nebyly dlouho impaktní krátery známy.
Vystupujeme z autobusu č. 46, který nás dovezl prakticky až na periferii Ostravy. Po chvíli objevujeme směrovou tabuli \"Planetárium\" a odbočujeme ze silnice na lesní cestičku. Přecházíme potok po rozpadlém dřevěném mostě a vystupujeme z lesa. Tam se před námi rozprostírá pole u jehož okraje stojí moderně vypadající budova hvězdárny a planetária. Hvězdárna a planetárium byly postaveny v letech 1979 - 1980 ještě jako Báňská měřická základna.
Planetární mlhoviny patří bezesporu mezi nejkrásnější a nejzají-mavější objekty vzdáleného vesmíru, které už několik století upoutávají pozornost jak astronomů profesionálů, tak i amatérů. Název \\\\\\\"planetární mlhoviny\\\\\\\" pro tyto objekty zavedl slavný anglický astronom a pozorovatel česko-německého původu Wiliam Herschel na základě jejich podobnosti s kotoučky planet.
Ještě než byl opravený Hubblův kosmický dalekohled namířen na planetární mlhovinu NGC 6543 v souhvězdí Draka, byl tento objekt považován zajeden z nejsložitějších svého druhu. Kočičí oko - takový název nedávno dostala tato mlhovina, která se pozemským pozorovatelům jevila jako nepřehledná změť jasných bublin, smyček a uzlin Spektrální analýza odhalila plyn tryskající vysokou rychlostí z protilehlých stran mlhoviny a družici na oběžné dráze se zde dokonce podařilo zjistit zdroj rentgenového záření, což je u planetárních mlhovin skutečná rarita.
EGRET (Energetic Gamma Ray Experiment Télescope) shromažďuje informace o gama záření, které nese nejvíce energie. EGRET má 45 stupňů široké zorné pole. OSSE (Oriented Scintillation Spectrometer Experiment) zkoumá poměrně malé pole, 4x11 stupňů. V obvyklém sledu pozorování zůstává COMPTON zaměřen na stejný směr po dobu dvou týdnů. V tomto období COMPTEL a EGRET sbírají data pouze z tohoto směru.
PLANETY Merkur: Po dolní konjunkci se Sluncem (5.6.) se Merkur objeví koncem června ráno nízko nad východo-severovýchodním obzorem, protože 29.6. je v největší západní elongaci (22° od Slunce). Šance pro spatření planety se poté ještě o něco zvyšuje (vzhledem k rostoucí deklinaci a především ke zvyšující se jasnosti planety); kolem 10.7. vychází Merkur zhruba 1 h 15 min před Sluncem, když na začátku občanského soumraku je jen 4° nad obzorem V té době přesahuje jasnost -0,5 mag a jeho úhlový průměr je kolem 6\\\". Ve druhé polovině července přestává být pozorovatelný, protože 28.7. dochází k jeho konjunkci se Sluncem.
oukromá astronomická observatoř v Prostějově pořádá a zároveň si Vás dovoluje pozvat na IV. ročník deseti denní prázdninové akce se zaměřením nejen na astronomii, ASTROPRAKTIKUM 95.
21. května tohoto roku se odehrála událost, kterou máme možnost pozorovat pouze jednou za 15 let. Saturn se natočí tak šikovně, že se jeho prstence stanou prakticky nepozorovatelné v menších dalekohledech (do cca 16 cm ). Ostatně, tohoto jevu si povšiml už Galileo Galilei. Ten svým nedokonalým dalekohledem pozoroval Saturn jako tři vzájemně nepohyblivá tělesa. Jednotvárnost planety ho však znudila natolik, že se na planetu opět podíval až po několika měsících.
(K obrázku na 2. straně obálky) HST počátkem tohoto roku zamířil svůj pohled i do obrovité difúzní mlhoviny v souhvězdí Labutě, která je zbytkem po výbuchu supernovy, jež vybuchla před 15-30 tisíci lety. Ačkoliv je tato mlhovina od nás vzdálena asi 2500 ly, její průměr je asi šestinásobkem průměru Měsíce.