Astropis 1/1995

editorialčlánkyrecezenovinky


Editorial 1/1995

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
2
autor:
Radek Mašata

Vážení čtenáři, držíte v ruce první číslo druhého ročníku Astropisu. Věřím, že již po jeho zběžném prohlédnuli zjistíte, že se mnohé změnilo. Velký vliv na tyto změny mělo také vyhodnocení naši ankety z čísla 4/94. Vaše odpovědi ukázaly, že zatímco naše periodicita Vám většinou vyhovuje (na druhé straně mnohokrát se objevilo, že byste uvítali zvýšení na 6 Čísel ročně), počet stran si přejete zvýšit.

NASA 1994 n.l.

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
3–6
autor:
Martin Rehák

V posledním roce se nám mohlo zdát, že toho americká kosmická agentura příliš mnoho neudělala. Oproti konci roku 1993, kdy posádka raketoplánu Endeavour opravila HST, by se nám rok 1994 mohl zdát spíše nudným odpočinkem, při kterém NASA žila z výsledků starších projektů. Pokud si ale přečtete následující článek, doufám že svůj názor změníte.

Dvojhvězdy opět ožívají aneb zkuste sami kráčet v Heschelovských stopách

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
7–9
autor:
Tomáš Rezek

V dnešním moderním a uspě­chaném čase jsou pravděpodob­ně nejdůležitějším předmětem denní potřeby obyčejné náramkové hodinky. Podle nich a podle svého diáře totiž řídíme celý den — ráno s nimi vstáváme a již za malou chvíli je kontrolujeme, když běžíme na autobus, později na nich netr­pělivě sledujeme, kdy nastane čas oběda a kdy okamžik, jemuž ti šťast­nější z nás navykli přezdívat \"padla\". Na závěr tohoto pozemského kolo­toče pak hlídáme Večerníček či tele­vizní zpravodajství... Když se setmí a na jasné obloze se objevují první hvězdy, běžíme nahlédnout do kalendáře a podle něj a podle hodinek si nastavíme svou otáčivou mapku.

Pátrání po kosmických rytmech

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
9–10
autor:
Charles Hartley

Před několika roky jsem si koupil program pro simulaci oblohy. Umožňuje znázornění pozic těles Sluneční soustavy na pozadí hvězd v zadaném čase na daném pozorovacím místě. Nepoužíval jsem jej pouze pro plánování svých pozorování, ale příležitostně i pro seznámení se se změnami oblohy v průběhu času.

Gravitační vlny a jejich detektory

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
11–15
autor:
Jiří Podolský

Ještě před půl stoletím jsme byli při zkoumání vesmíru zcela odkázáni na pozorování v oboru viditelného světla. Teprve rozvoj radiotechniky, elektroniky a kosmonautiky umožnil vznik astronomie \\\"neviditelna\\\". Astronomové začali studovat vesmír prostřednictvím celého elektromag­netického spektra, nejen v onom úzkém pásmu vlnových délek za­chytitelných očima.

Mars v opozici

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
16–17
autor:
Jakub Haloda

Počátkem roku 1995 se stala čtvrtá planeta sluneční soustavy Mars středem pozornosti snad všech pozorovatelů. Dne 12. února 1995 totiž nastala její opozice se Sluncem a den před tím, 11. února 1995 v 15 h. SEC, dosáhla nejmenší vzdálenosti od naší planety. K Zemi se přiblížila na 101,1 milionů km. což byla výzva pro pozorovatele planet, aby na Mars zamířili svůj dalekohled.

Gama astronomie - 1.

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
18–19
autor:
Michaela Kryšková

Dne 5. dubna 1991 byl z Kennedyho vesmírného centra na Floridě odpálen raketoplán Atlantis. Vynesl na oběžnou dráhu 16-ti tunovou družici COMPTON. Tento satelit slouží ke sledování paprsků gama, které nesou nejvíce energie ze všech druhů záření v elektromagne­tickém spektru. Vesmír se ve \"světle\" paprsků gama jeví velice dynamický a proměnlivý. COMPTON je zaměřen na nejbouřiivější objekty ve vesmíru : exploze supernov, aktivní galaxie, kvasary a záblesky gama záření, jejichž původ zůstává zcela neznámý. Data z COMPTONU brzy vzbudila velký zájem mezi astrofyziky; týká se to zejména dosud otevřených teorií o povaze a chování těchto objektů. Čidla COMPTONU zkoumají téměř nedotčené pole vědy.

Gama záblesky v zemské atmosféře

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
19
autor:
Václav Laifr

Zařízení sledující záblesky a přechodné zdroje záření gama (BATSE) nacházející se na palubě družice CGRO (Compton Gamma Ray Observátory) bylo původně určeno ke studiu záblesku tohoto záření ve ves­míru. Od vypuštěn družice v dubnu 1991 skutečně zaznamenalo více než 1150 takových případů. Překvapivě však také zachytilo více než tucet těchto záblesků ze Země.

OBLOHOU AMATÉRSKY (březen, duben, květen)

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
20–24
autor:
Jiří Kubánek

PLANETY Merkur: Merkur je sice 1. 3. v největší západní elongaci (27° od Slunce), ale podmínky pro jeho sle­dování jsou velmi nepříznivé. Vzhledem k tomu, že planeta má nižší deklinaci než Slunce, vychází jen necelou hodinu před ním. Po horní konjunkci se Sluncem se Merkur objeví koncem dubna večer nad západoseverozápadním obzorem.


[novinka] Bouře na Saturnu

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
4
autor:
Martin Rehák

1.prosince roku 1994 se IIST opět natočil k Saturnu, aby pozoroval unikátní astronomický jev na této planetě, obrovskou bouři poblíž rovníku, jejíž rozměry jsou srovnatelné s rozměry Země. Bouře má tvar hlavy šípu a je patrně způsobena vzestupem horkého plynu, podobně jako u pozemských bouří.

[novinka] HST mapuje povrch Titanu

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
6
autor:
Martin Rehák

Tym vědců z LPL (Měsíční a planetární laboratoře) se v říjnu loňského roku zabýval mapováním povrchu Titanu, aby NASA měla ale­spoň nějakou představu o povrchu tohoto tělesa. To totiž zůstalo kos­mickým sondám skryto pod hustou oranžovou atmosférou, která je složena převážně z dusíku a několika dalších příměsí, přičemž její oranžové zabarvení je způsobeno rozkladem methanu vlivem slunečního světla.

[novinka] USA a Rusko uvažují o výpravě k Plutu

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
9
autor:
Jaroslav Soumar

Na nejvzdálenější známé planetě Sluneční soustavy se chystají výrazné změny. V důsledku velké excentricity své dráhy se Pluto výrazně vzdaluje od Slunce. S poklesem teploty začne v dohledné době slaboučká atmosféra kondenzovat a led tak zakryje část povrchových útvarů - a to již kolem r. 2010.

[novinka] HST pozoroval obří

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
10
autor:
Martin Rehák

Tým astronomů, který využíval převážně pozorování z HST, zjistil, že oblaka mezigalaktického vodíku jsou minimálně desetkrát větší, než se původně předpokládalo. Jc samozřejmé, že tato oblaka sama nezáří, a že mohla být nalezena pouze díky absorbením Čarám vc spektrech vzdálených kvasarů.

[novinka] Chybějící galaxie

ročník:
1995
číslo:
1
stránka:
17
autor:
Martin Rehák

Na sjezdu Americké astronomi­cké společnosti v Tusconu byly týmem profesora Johna Bahealla z princetonského Institute of Ad­vanced Study zveřejněny výsledky, které nás patrně přinutí poopravit naše současné teorie o kvasarech. Fotografie k velkému překvapení pozorovatelů dokazují, že prostředí obklopující kvasary je patrně mno­hem bouřlovější než kdokoliv očekával, a že galaktické srážky a spojování nejsou žádnou výjimkou.