Astropis 2/2005

editorialčlánkyrecezenovinky


[editorial] Editorial 2/2005

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
5
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Vážení čtenáři, držíte v ruce opět prázdninové číslo (chce se mi říci, že ten rok zase někam utekl a už tu budou prázdniny), které je tentokráte velice pestrou směsicí převážně kratších článků a článečků. Léto je svým způsobem také pestré roční období, a to jistě jde k sobě dohromady.


Když byla Země středem vesmíru…

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
6–9
autor:
Radek Mašata

Názor, že postavení Země ve vesmíru je výjimečné a že Země je středem vesmíru, přetrvával v Evropě dlouhá staletí, přestože se již ve starověku objevovaly myšlenky, že se Země otáčí kolem své osy a obíhá kolem Slunce. Jedná se o logický důsledek historického vývoje, především existence epochy barbarství po rozpadu římské říše a následného nástupu křesťanského vzdělávání v Evropě. Jediné vědecké výsledky, na které bylo možno navázat, pocházely od geniálních starověkých učenců starého Řecka.

Příští stanice: Vesmír

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
10–11
autor:
Martin Pauer

Možná si vzpomenete na knihu A. C. Clarka Rajské fontány. Píše se v ní o obrovské stavbě, která jednou provždy umožní člověku cestovat téměř bez omezení do vesmíru – o kosmickém výtahu. Sám autor později o této ideji prohlásil, že není zase tak bláznivá, jak se zdá, a nyní dokonce tvrdí, že se realizuje do 10 let od chvíle, kdy se tomu lidé přestanou smát. Zdá se, že tato doba se už blíží. Zatímco někteří jsou stále plni skepse, jiní už plánují detaily takové stavby.

Základy optických přístrojů I Základní zákony geometrické optiky

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
12–14
autor:
Zdeněk Řehoř

Cílem tohoto několikadílného seriálu je seznámit začínající astronomy se základními poznatky o principech a základních vlastnostech nejčastějších astronomických přístrojů. Postupně se zde seznámíte nejen se základními optickými přístroji a jejich vlastnostmi, ale i např. s tím, jak o ně pečovat. V úvodním díle se budeme věnovat základním stavebním prvkům optických přístrojů a základním zákonům, které ke své činnosti využívají. Veškeré optické přístroje, tedy nejen ty využívané v astronomii, jsou určeny ke „zpracování“ optického záření. Optické záření je část elektromagnetického záření, která sahá od tepelného infračerveného záření přes viditelné světlo a ultrafalové záření až k rentgenovému záření. V běžné amatérské astronomické praxi se tedy setkáváme jen s poměrně úzkou oblastí optického záření – světlem.

Dovolená s dalekohledem

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
14
autor:
Neznámý

Dovolená s dalekohledem, akce pořádaná Hvězdárnou a planetáriem hl. m. Prahy a Hvězdárnou v Rokycanech, je určená majitelům amatérské astronomické techniky a jejich rodinám či přátelům. Přihlásit se samozřejmě může i jednotlivec. Dalekohled, příp. měřící zařízení, je tedy pro účastníka, resp. celou jeho rodinu, podmínkou k pobytu.

OWL

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
15–17
autor:
Petr Kulhánek

Na pomyslných prknech konstruktérů Evropské jižní observatoře se rodí projekt zcela výjimečného optického dalekohledu, který by měl posunout naše poznání vesmíru o mnoho kupředu. Dalekohled má mít segmentované zrcadlo o rozměrech 100 metrů a zcela unikátní konstrukci, která zatím nebyla vyzkoušena u žádného jiného dalekohledu. Pokud by tento na první pohled šílený projekt byl úspěšný, posunuli bychom se v rozměrech optických dalekohledů naráz o celý jeden řád. Z dosavadních deseti metrů na neuvěřitelných sto metrů. Jde o bláznivý sen, nebo o realitu zvládnutelnou našimi technologickými postupy?

Počítače ve vesmíru

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
18–21
autor:
David Ondřich

Hard a soft jsou předpony dvou pojmů, jejichž společná část, „ware“, v angličtině označuje leccos. Ačkoliv anglické slovo hardware najdete v mnoha významech v nemalém počtu textů, jejichž náplň s počítači tak úplně nesouvisí (pokud je něco takového ještě dnes možné), termín „software“ už dnes najdete téměř bez výjimky pouze v počítačových manuálech a příručkách. Obě oblasti techniky dnes mají mnoho společného a můj i váš život by bez nich velmi pravděpodobně vypadal úplně jinak. A to ani já, ani vy nežijeme ve volném kosmickém prostoru.

Oblohou amatérsky květen – srpen 2005

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
22–25
autor:
Jan Verfl

Období viditelnosti obřích planet pomalu končí. Zatímco Jupiter bude stále zářit na večerní obloze, kde mu bude konkurovat jen pomalu se objevující jasná Venuše, druhá polovina noci už přináší rychle se zvětšující Mars. Jeho letošní opozice sice nebude rekordní za posledních XY let, ale pro pozorovatele na severní polokouli pravděpodobně příznivější, než ta předloňská.

Do Hada a Hadonoše

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
26
autor:
Žofie Sovová

Dnešní článek věnovaný brouzdání po souhvězdích viditelných nejlépe na přelomu jara a léta začneme v souhvězdí Hada, známého především díky kulové hvězdokupě M5 a Orlí mlhovině. Odtud se přesuneme do Hadonoše, kde kromě velkého množství kulových hvězdokup najdeme i druhou nejbližší hvězdu od Slunce.

Hvězdný oblak se sloním chobotem

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
27
autor:
Radek Mašata

Vysoko na letní obloze v souhvězdí Cephea leží jeden z největších mlhovinných komplexů na obloze. Otevřená hvězdokupa s rozsáhlou emisní mlhovinou a několika temnými mlhovinami je, snad kvůli své problematické viditelnosti, v amatérské astronomii poněkud opomíjeným objektem. Mlhovina, na kterou se čas od času zaměřují největší dalekohledy světa, i ty na oběžné dráze, je však přesto možnou zastávkou zkušeného amatérského pozorovatele.

Pohádka o blikající hvězdě

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
28–29
autor:
Michael Prouza

Tatíí, proč ta hvězdička tak bliká a mění barvičky? Možná už jste takový dotaz při nočním pozorování někde zaslechli. Vskutku, asi všichni víme, že hvězdičky nad obzorem blikají, možná někdo přidá, že planety blikají méně. Pár čtenářů si jistě vzpomene, že tohle blikání má i odborný název, říká se mu scintilace hvězd. Ale proč vlastně hvězdy u obzoru blikají? A blikají taky hvězdy v nadhlavníku? A na čem všem to blikání závisí, bliká hvězda i ve velkém dalekohledu? Pojďme na všechny tyto otázky odpovědět, pojďme si vyprávět pohádku o blikající hvězdě.

Planetky v Ondřejově

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
30–31
autor:
Petr Scheirich

Od roku 1993, kdy byl kompletně přestavěn a zautomatizován 65cm dalekohled, běží na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově projekt s názvem „Ondrejov NEO Photometric Program“, zaměřený na fotometrii blízkozemních objektů (NEO). Dalekohled je včetně otáčení kopule řízen počítačem, obraz je zaznamenán pomocí CCD kamery v primárním ohnisku zrcadla o průměru 0,65 metru a digitálně zpracován. V současnosti je na něm nainstalována kamera Apogee AP7 o rozlišení 512 × 512 pixelů, na kterou se zobrazí zorné pole asi 18 × 18 úhlových minut (průměr Měsíce je asi 30 minut). Osmimetrová „kopulka“ dalekohledu stojí nedaleko od kopule dvoumetru, jen je trochu ukrytá za stromy.

MĚSÍČNÍ ZASTAVENÍ

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
32
autor:
Jan Verfl

Ze severu Evropy na jih Měsíce Kráter (tzv. kruhové pohoří) Tycho (pojmenovaný po známém dánském astronomovi) je při šikmém osvětlení nápadným, avšak v oblasti vysočiny okolo jižního pólu Měsíce poměrně běžným útvarem. Za úplňku však díky svému vysokému albedu a především obrovské síti jasných paprsků dominuje jižní polovině přivrácené polokoule Měsíce. Právě nápadnost paprsků, které vznikly následkem vyvržení materiálu při gigantické explozi po dopadu tělesa, při němž Tycho vznikl, dokazuje, že Tycho je patrně nejmladším útvarem v oblasti.

Cassini u Saturnu

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
34–35
autor:
Jan Verfl

Enceladus: zářivé překvapení Jen asi 500 km v průměru má Saturnův měsíc Enceladus, který je již od dob Voyagerů proslulý jako nejodrazivější („nejbělejší“) těleso ve sluneční soustavě. Po dvou velmi těsných průletech (1100 a 500 km) sondy Cassini se proslavil také jako nejmenší těleso, u nějž je známa přítomnost atmosféry. Snímky povrchu, jejichž rozlišení je asi 10× lepší než u Voyagerů, získané při té příležitosti napovídají, že souběh těchto dvou prvenství není náhodný.

Západočeská pobočka a dvě zatmění Slunce

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
39–40
autor:
Karel Halíř

Od 11. srpna 1999, kdy jsem se skupinkou přátel stál několik minut po právě skončeném úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce v malé vesničce ve středním Maďarsku, uplynulo již neuvěřitelných šest let. Vidím jako dnes, jak po nevázaném nadšení, které se dostavilo po okamžiku označovaném jako T3, všichni zvážněli a zaznělo: „Něco takového musíme ještě někdy vidět!“


[recenze] Jan Horský, Jan Novotný, Milan Štefaník: Úvod do fyzikální kosmologie

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
38
autor:
Michael Prouza

Úvod do fyzikální kosmologie není populární knihou. Je mnohem více vysokoškolskou učebnicí kosmologie. Není mi zcela jasné, proč se nakladatelství Academia termínu učebnice úzkostlivě vyhýbá (i u jiných titulů je tomu také tak, potřebuje snad každá učebnice nějaké požehnání ministerstva školství? Nevím...), kdybych měl ale knihu nějak zatřídit, přidal bych ji rozhodně mezi učebnice.

[recenze] Martin Rees: Pouhých šest čísel

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
38
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Sir Martin Rees (*1942) je profesorem na univerzitě v Cambridgi, členem Královské vědecké společnosti a britským Královským astronomem. Kromě autorství a spoluautorství více jak 500 vědeckých publikací a článků je též autorem řady popularizačních knih.


[novinka] Kde Slunce nezapadá

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
33
autor:
Jan Verfl

Narozdíl od Země, jejíž rotační osa je vůči ekliptice skloněná o 23,5°, otáčí se Měsíc vůči této rovině (a tedy i rovině svého oběhu okolo Slunce) takřka kolmo s odchylkou jen 1,5°.

[novinka] Podivuhodná na druhou

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
33
autor:
Jan Verfl

Hvězda ο Ceti je již od starověku známa svou proměnnou jasností, čímž si také vysloužila přezdívku Mira, neboli Podivuhodná. Snímek pořízený rentgenovou observatoří Chandra ukazuje, že Mira je podivuhodná ještě dalším způsobem – okolo pulzujícího rudého obra (Mira A) obíhá ve vzdálenosti odpovídající asi dvojnásobku poloměru oběžné dráhy Pluta bílý trpaslík (Mira B).

[novinka] Nedávná geologická aktivita Marsu

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
36
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Mars se nám jevil ve světle vědeckých poznatků jako těleso, jehož geologická aktivita již dávno odumřela. Vše nasvědčovalo tomu, že těleso planety bylo aktivní před 3 až 4 miliardami let po dobu několika set milionů let – tehdy soptily vulkány, voda se rozlévala po rozlehlých oblastech a valila se širokými řečišti.

[novinka] Temní průvodci jádra Galaxie

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
36
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Rentgenová observatoř Chandra se zaměřila na výzkum jádra naší Galaxie – po delší dobu již sleduje okolí supermasivní černé díry (s hmotností zhruba 3,7 milionů Sluncí), která leží v centru Mléčné dráhy a je známa pod označením Sagittarius A (na obrázku jde o jasný bod nad zdrojem C).

[novinka] Fénixova labutí píseň?

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Když v roce 1996 při hledání komet objevil japonský amatérský astronom Yukio Sakurai v souhvězdí Střelce podivný objekt 12 magnitudy považovaný za novu, jistě netušil, že mu přinese mnohem více slávy než nějaká obyčejná kometa. Brzy se totiž ukázalo, že nejde o obyčejnou novu. Podařilo se zaznamenat spektrum chladné plynné obálky s nedostatkem vodíku, která se u normálních nov nevyskytuje

[novinka] Neznámý radiový zdroj poblíž jádra Galaxie

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

V březnovém čísle časopisu Nature oznámila skupina amerických radioastronomů pozoruhodný objev. Při radiovém sledování oblasti jádra naší Galaxie a jeho okolí na vlnách kolem jednoho metru se jim podařilo nalézt podivný radiový zdroj – nyní označený jako GCRT J1745–3009.

[novinka] Hon na axiony – další kolo

ročník:
2005
číslo:
2
stránka:
37
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Axiony jsou hypotetické částice, které byly navrženy v 70. letech minulého století k přemostění jistých mezer ve standardním modelu částicové fyziky. Od té doby se je snažily detekovat desítky experimentů, avšak bezvýsledně.