editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři, tímto číslem vstupujeme již do 12 ročníku vydávání našeho časopisu. To představuje docela pozoruhodný výkon na skupinku nadšenců, ale na tomto roce je ještě něco daleko pozoruhodnějšího – byl totiž vyhlášen „Mezinárodním rokem fyziky“ [1]. Stalo se tak na paměť dvou významných letopočtů spojených se jménem velkého fyzika Alberta Einsteina (14. 3. 1879 – 18. 4. 1955).
„K nápadu sestavit katalog mě přivedla mlhovina, kterou jsem objevil nad jižním rohem Býka 12. září 1758 při pozorování komety z tohoto roku. Tato mlhovina se tak podobala kometě svým tvarem a jasností, že jsem vyvinul úsilí objevit další, aby si astronomové nepletli ty samé mlhoviny s právě se objevujícími kometami…“ Charles Messier v Connaissance des Temps pro rok 1801
Částice světla, fotony, jsou naším jedinečným prostředníkem, který nám přináší téměř veškeré informace o vesmíru mimo naši Zemi. Fotony mají navíc v našem vesmíru solidní početní převahu, je jich jistě miliardkrát více než protonů, neutronů a elektronů dohromady. Kromě toho jsou neuvěřitelně různorodé – od dlouhovlnných slabochů až po energií nadité gama fotony. A právě příběhy těchto gigantů mezi fotony jistě stojí za vyslechnutí.
Mít po sobě pojmenovanou planetku se podařilo už leckomu, či lecčemu. Od loňského roku naleznete na obloze i Astropis. Byla tak totiž pojmenována planetka 59 800. Stalo se to zásluhou dvou ondřejovských astronomů, Petra Pravce a Petera Kušniráka. Pojmenování se odehrálo u příležitosti 10. výročí existence časopisu. V oficiálním zdůvodnění, zaslaném v angličtině Mezinárdní astronomické unii, se můžeme dočíst: „Již od prvního vydání v roce 1994 si získal populárně- vědecký časopis Astropis vynikající pověst v české amatérské astronomické komunitě.
V roce 2004 dosáhla sluneční aktivita svého celoročního vyvrcholení ve III. čtvrtletí, ale také ve IV. čtvrtletí měla zajímavý vývoj. Období zvýšené aktivity Slunce se v něm střídala s obdobími aktivity velmi nízké. Tento vývoj velmi dobře znázorňují křivky denních hodnot hlavních indexů sluneční aktivity, bruselských relativních čísel sluneční činnosti SIDC (Ri) a slunečního radiového toku SRF 2800 MHz (10,7 cm) na připojeném grafu. Projevil se však výrazně i v průměrných měsíčních hodnotách těchto indexů, uvedených v tabulkovém přehledu.
Titan, největší měsíc planety Saturn, je jedním z nejzáhadnějších míst ve sluneční soustavě. Se svým průměrem 5150 km předčí planety jako Pluto či Merkur, krom toho je ale zahalen do husté atmosféry složené především z dusíku s příměsí metanu. Svým vzhledem tak vzdáleně připomíná pradávnou Zemi, na které se utvářely stavební prvky života. Právě proto se před více než 20 lety rozhodli lidé z Evropské kosmické agentury (ESA) zkonstruovat sondu, která by na povrchu Titanu přistála. Po sedmi letech putování sluneční soustavou, po více než 4 miliardách kilometrů se jejich sen stal skutečností – 14. ledna 2005 přistála sonda Huygens na Titanově povrchu. Ještě nikdy předtím žádný jiný lidský výtvor nedosedl na světě tak vzdáleném a tolik odlišném od všeho, co známe…
Jarní obloze stále vévodí obří planety Jupiter a Saturn. Zatímco první jmenovaný je v dubnu v opozici a je s přehledem viditelný celou noc, Saturn se přesouvá na večerní oblohu. Ráno naopak můžeme pomalu a zatím bez velké slávy vídat i Mars.
V každé knížce o astronomii najdeme, že typickým objektem vzdáleného vesmíru na jarní obloze jsou galaxie. To je proto, že se na jaře díváme nad rovinu spirálních ramen naší Galaxie, která nám nepřekáží ve výhledu mimo náš hvězdný ostrov. Téměř všechny jasné galaxie patří stejně jako naše Galaxie do kupy galaxií v Panně (protože jsou k nám blízko, zdají se být jasné). Do centra této kupy se podíváme někdy příště. Dnes budeme brouzdat po jejím okraji, což má mimo jiné tu výhodu, že galaxie jsou od sebe úhlově daleko, a tedy nehrozí, že je zaměníme.
Život bílého trpaslíka začíná v okamžiku, kdy odvrhne zámotek, který ho v počátečním stádiu obepíná. Jakmile se jádro dřívějšího červeného obra (nově vzniklý bílý trpaslík) zbaví svého obalu, je jeho teplota velmi vysoká a dosahuje stovek tisíc Kelvinů. Poté postupně chladne, až nakonec vyzařuje jen infračervené záření a v závěru svého života se stává zcela vychladlým černým trpaslíkem.
Vážení čtenáři, s novým ročníkem Astropisu začínáme též s novým seriálem. Na základě vašich četných přání se budeme podrobněji věnovat optice astronomických přístrojů. Seriál dokonce nepoběží jen jeden, ale hned dva. Bude to jednak cyklus – věnovaný spíše začátečníkům – v prních dílech popisující optiku zejména rozličných astronomických dalekohledů, později ale též zaměřený i na jejich ošetřování a seřizování. Druhý cyklus – určený pro pokročilejší – se bude věnovat hodnocení a testům kvality přístrojů astronoma. Cykly budou vycházet (zpravidla) střídavě – vždy jeden díl pro pokročilé, v dalším čísle zas díl pro začátečníky... Zahajujeme první částí pro pokročilé.
Metority – tajemní poslové z vesmíru, vzácné svým původem, lákavé svým vzhledem. Ruku na srdce, kdo z nás by nechtěl mít doma kousek materiálu, který stovky miliónů let kroužil vesmírem? Popravdě řečeno, takové přání vůbec není nereálné, ba naopak, díky stále sílícímu hnutí sběratelů meteoritů je čím dál tím snazší mít „svůj“ meteorit doma. Kde se dá takový meteorit získat? To si nechme až na závěr, nejprve spolu pojďme projít světem meteoritů pěkně systematicky.
Kdo hází špínu na nebohý Japetus? Zatímco byla většina pozornosti soustředěna k sestupu Huygense na Titan, mateřská sonda Cassini se pilně věnovala okolním zajímavostem.
Valašská astronomická společnost (VAS) vznikla v roce 1996 jako občanské sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., v listopadu téhož roku se konal ustavující sněm VAS. Sdružuje fyzické i právnické osoby, jež mají zájem podílet se na činnosti VAS aktivitami vedoucími k naplnění cílů sdružení.
Když jsem vzal tuto knihu v knihkupectví poprvé do ruky, říkal jsem si, o čem asi je. S takovým slibným názvem by to klidně mohla být další potřeštěná teorie, která se snaží dokázat, že obecná relativita i kvantová mechanika jsou buržoazní přežitky, s nimiž je třeba skoncovat. Jméno Petra Kulhánka na obálce ovšem zase napovídá, že obsah bude seriózní.
Nakladatelství Mladá fronta vydáním této knihy opět potvrdilo vedoucí postavení edice Kolumbus na trhu s populárně naučnou literaturou. I když může čtenáře na první pohled odradit vzhled knížky – jde totiž o pořádný tlustospis – kniha se čte až překvapivě lehce.
Dne 18. října 2004 zemřel ve věku 64 roků dlouholetý editor Sunspot Bulletinu, vydávaném Sunspot Index Data Center v Bruselu, v němž jsou zveřejňována bruselská relativní čísla SIDC.
Sedmá planeta sluneční soustavy byla dlouhou dobu považována za nudnou. Vědělo se sice o její početné rodině měsíců, prstencích i o tom, že rotační osa planety leží v rovině oběhu planety kolem Slunce.
Tým z chilské univerzity v Santiagu zabývající se výzkumem kulových hvězdokup přišel s kandidátem na nejmladší objekt svého druhu v Galaxii. Je jím jediná známá kulová hvězdokupa v souhvězdí Velryby, která má označení Whiting 1. Její stáří je pouhých 5 miliard let, přitom průměrná kulová hvězdokupa v Galaxii je stará 13 miliard let.
Nad skutečností, že plynné planety ve sluneční soustavě rotují rychleji na rovníku než v polárních oblastech, se již nikdo nepozastaví. Toto zjištění nás nepřekvapí ani u Slunce, které na rovníku rotuje o 5 dní rychleji než v polárních oblastech. Astronomové o tom vědí téměř 400 let. V důsledku toho jsou všechna výše uvedená tělesa zpoštělá.
Spitzerův vesmírný dalekohled se v infračervené oblasti podíval na známou difúzní mlhovinu Trifid (M20) v souhvězdí Střelce, kde objevil 120 mladých hvězd a 30 protohvězd.
Když 11. 11. 1572 vybuchla v souhvězdí Cassiopei supernova, dnes známá jako Tychonova supernova, málo koho v té době napadlo, že zájem o tuto hvězdu (či přesněji řečeno o její pozůstatky) vydrží několik století. Již ve své době zásadně změnila nazírání na svět, když způsobila změnu v Aristotelově neměnné sféře hvězd a tím tuto teorii vyvrátila.
O čtvrtém nejsilnějším zemětřesení za posledních 100 let z 26. prosince loňského roku, které zasáhlo jihovýchodní Asii, byly popsány stohy papíru. Hodně se napsalo o stovkách tisíc mrtvých stejně jako o humanitární katastrofě v dané oblasti. Tiskem také proběhly zprávy, že se během zemětřesení posunulo několik ostrovů v Indickém oceánu.
Astronomové oznámili, že se jim povařilo nalézt nejmladší zatím známou galaxii. Přestože se jim na jejím stáří zatím nepovedlo shodnout – dvě nezávislé skupiny určily stáří galaxie na 500 milionů resp. 1 miliardu let – v obou případech zůstává galaxie I Zwicky 18 nejmladší známou galaxií.