Astropis s/2002

editorialčlánkyrecezenovinky


[editorial] Editorial Speciál 2002

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
5
autor:
David Ondřich

Vážení a milí čtenáři, opět nám nastalo léto, zatím se zdá, že bude pěkné, teplé. V čase letních prázdnin mám obyčejně nějak víc času než jindy – alespoň mám vždycky ten pocit. Určitě to není tím, že dny jsou delší, neboť dny jsou dost dlouhé už před začátkem prázdnin, a přesto toho do prázdnin stihnu daleko méně.


Mezihvězdná hmota v Galaxii

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
6–8
autor:
Luboš Kohoutek

Naše Galaxie obsahuje asi 100 miliard hvězd a mezi nimi se nalézá rozptýlená hmota, nazývaná hmotou mezihvězdnou. Galaxii si můžeme představit jako disk o průměru asi 100 000 světelných let, který vypadá podobně jako známá spirální mlhovina M31 v souhvězdí Andromedy. Slunce leží mezi dvěma spirálními rameny ve vzdálenosti od středu asi ve dvou třetinách poloměru Galaxie.

Opticky nedostupný vesmír: HI obálky

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
9–11
autor:
Soňa Ehlerová

Vodík je nejběžnější prvek ve vesmíru. Nejčastěji se vyskytuje ve formě neutrálních atomů, které jsou v optické oblasti nepozorovatelné, proto se o rozložení vodíku dlouho nic nevědělo. Za druhé světové války leidenský astronom H. van de Hulst předpověděl, že neutrální atomární vodík by měl zářit v radiové oblasti elektromagnetického spektra na čáře 21 cm. Pravděpodobnost emise této čáry je velmi malá, jedná se o zakázaný přechod v hyperjemném rozštěpení základního stavu (tzv. překlopení spinu), a odpovídá době života ve zvýšené hladině přibližně 11 milionů let. Detekce čáry byla provedena v roce 1951 a to téměř současně třemi skupinami, ve Spojených státech, v Holandsku a v Austrálii. Od té doby je pozorování neutrálního vodíku jedním z nejdůležitějších a nezastupitelných měření v astronomii.

Chemie v mlhovinách

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
12–15
autor:
Vladimír Kopecký Jr.

Mlhoviny jsou bezpochyby estetickou ozdobou vesmíru. Jsou takovým krásným „nic“ – trochou toho vodíku, něco málo helia a zbytek atomů, co by se za nehet vešlo. Moderní astronomická pozorování nás však přesvědčují, že se v mlhovinách odehrávají procesy, které vedou ke vzniku složitých molekul, jež mohou být jedním ze stupínků vedoucích ke vzniku života. Pojďme se tedy v následujících řádcích podívat na to, co již víme o tajemné „chemii“, která se odehrává v mlhovinách.

Mlhovinový plazmaglosář

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
16–18
autor:
Petr Kulhánek

Mlhoviny jsou obrovská vesmírná oblaka plynu a prachu nejrůznějšího původu. Ve velkých rozměrech stačí i nepatrná ionizace a látka se začne chovat jako plazma – čtvrté skupenství hmoty, které se od plynů výrazně liší. V tomto skupenství totiž mohou vznikat kolektivní elektrická a magnetická pole a vytvářet struktury charakteristické pro toto skupenství. Pro snadnou orientaci v těchto zajímavých jevech vám snad pomůže předkládaný glosář.

Plakát - Mlhoviny na obloze

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
19–22
autor:
Jan Verfl

Mlhoviny na obloze - mapka s obrazovýmn materiálem

Plakát - Plyn, prach a hvězdy

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
20–21
autor:
Jan Verfl

Mezihvězdná oblaka prachu a plynu jsou nejen vděčnými objekty pro fotografování velkými dalekohledy, ale také místem, kde se často rodí hvězdy. V tomto případě však nejde ani tak o barevné mlhoviny – nejdůležitější jsou naopak oblasti neprůhledného tmavého materiálu.

Hvězdné větry

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
23–24
autor:
Tomáš Gráf

Pojmem „hvězdný vítr“ označují astrofyzikové trvalý proces, kterým hvězdy ztrácejí „materiál“ a mezihvězdný prostor je o unikající částice naopak obohacován. Až do poloviny minulého století žili astronomové v přesvědčení, že hvězdy mohou ztrácet svou hmotu pouze při vzniku planetárních mlhovin nebo v závěrečných stadiích svého vývoje (novy, supernovy) a že se jedná o poměrně krátkodobé „epizody“ v životě hvězd. Dnes víme, že hvězdný vítr doprovází většinu hvězd v průběhu celé fáze „aktivního“ života.

Astronomie na Internetu - Mlhoviny aneb obrázky, obrázky, obrázky... ?

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
25
autor:
David Ondřich

Do letního speciálu tato rubrika vlastně úplně nepatří – nedá se asi očekávat, že většina čtenářů využívá vymožeností dnešních technologií a jezdí na dovolenou vybavena mobilní kanceláří, z níž běžně brouzdá vodami internetovými, zatímco si máchá nohy ve vodě jezerní, rybničné či dokonce mořské. Přesto se do časopisu rubrika nakonec probojovala, neboť internetových zdrojů věnovaných mlhovinám je sdostatek a byla by škoda se s vámi o ně nepodělit.

Fotografování mlhovin

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
26–29
autor:
Jiří Kubánek

Chceme-li pořídit fotografii mlhoviny, není to tak snadné jako zmačknutí rodinné momentky. Fotografování všech slabých objektů na obloze, k nimž mlhoviny patří, je z hlediska běžného fotografa záležitostí velmi dlouhých expozičních časů. Zatímco při snímání denní krajiny či večerního blýsknutí si v pokoji se závěrka otevírá zhruba na dobu jedné setiny sekundy, v astronomické fotografii jsou běžné expoziční časy desítky minut i hodiny. Fotografování vesmírných objektů však přináší i další specifika, o kterých si řekneme v tomto článku.

V mlhavých dálkách

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
30–33
autor:
Jan Verfl

O možnostech vizuálního pozorování (především difúzních) mlhovin můžete v literatuře najít mnoho informací – často pozoruhodně protichůdných. Někteří autoři zabydlují nebe téměř nekonečnou sbírkou zářivých klenotů, jiní se naopak omezují jen na několik nejznámějších objektů s lakonickým konstatováním nepozorovatelnosti ostatních. Nelze jistě popřít, že se vždy najde někdo, kdo „to tam vidí“; chceme-li ovšem oslovit širší cílovou skupinu, je bohužel třeba přiklonit se spíše na stranu pesimistů.

Pohled hluboko do Laguny

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
34–35
autor:
Michal Švanda

Letní obloha dává pozorovateli možnost pořádně se pokoukat po objektech schovaných v hlubinách ramen naší Galaxie. Zde se vyskytují především oblasti tvorby nových hvězd, hvězdné porodnice ve formě difúzních mlhovin, ale také jejich přechodné zásobárny, takové hvězdné inkubátory, ve formě otevřených hvězdokup. Pohleďme do nejhustších oblastí Galaxie, tedy přímo k jejímu středu. Ten bohužel z našich zeměpisných šířek neuvidíme, přesto v místech s temnou a čistou oblohou až k jižnímu obzoru máme právě v létě jedinečnou šanci spatřit část galaktické výdutě – rozšiřující se pás Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce. A právě do Střelce míří slova vyřčená a napsaná v následujících řádcích a odstavcích. Budeme si povídat o jedné z mnoha difúzních mlhovin pozorovatelných v pásu Mléčné dráhy – o Laguně.

Letní temné mlhoviny

ročník:
2002
číslo:
s
stránka:
36
autor:
Radek Mašata

V letních měsících dominuje severní hvězdné obloze letní trojúhelník tvořený nejjasnějšími hvězdami souhvězdí Labutě, Lyry a Orla, a také bledý, ale výrazný pás Mléčné dráhy. Právě letní obloha nám umožňuje dobře si prohlédnout naši domovskou galaxii. Často se ovšem v obrovském množství hvězd, hvězdných mračen a difúzních mlhovin Mléčné dráhy nalézají místa bez jediné hvězdy, jakoby vysátá vesmírným vysavačem. Většinou jde o temné mlhoviny, tedy prachová nebo plynová mračna, která absorbují viditelné světlo a znovu jej vyzařují jako infračervené, ve viditelné oblasti spektra lidským okem nezachytitelné.