editorial – články – receze – novinky
Vážení čtenáři, tak tu máme zase léto, prázdniny, dobu dovolených, a tudíž i dobu, kdy má člověk čas více si něco v klidu přečíst, zahloubat se, a třeba i od planého teoretizování přistoupit k praktické činnosti.
Ve vé knize Základowé hwězdoslowí čili Astronomie píše roku 1837 František Josef Smetana o Smrtonošovi, jak tehdy naši buditelé říkali Marsu: „Dobrými dalekohledy pozorowán jewí Smrtonoš proměny swětla, ploskost na točnách a proměnitelné poškwrny na powrchu swém. Když 90° od Slunce wzdálen jest, okazuje se nám neplně oswícený, tak as jak luna tři dni před ouplňkem neb po ouplňku. Z toho patrno jest, že i on swětla wlastního nemá, nébrž jen odrazem swětla slunečního widitelný jest“… „Jest tedy Smrtonoš bludice podobná zemi naší, koule ploská, skoro stejným časem kolotající, hustým oborem powětrným obejmutá, w němž se chmůry deštiwé a sněžiwé rychlostí welikou přehánějí. Bílé kotouče na točnách jsou moře ledná nebo krajiny sněhem a ledem pokryté, což se stwrzuje tím, že spatřují se na polokouli zimní a tratějí se na polokouli letní.“
Stvoření světa, podstata času, vlastnosti a podoba vesmíru a naše místo a úloha v něm - to vše jsou otázky, o kterých lidstvo uvažuje od svého počátku. V minulosti, a to i velmi dávné, se lidé snažili vnést do chaosu řád, vysvětlit původ a vývoj světa. Kosmologie byla doménou šamanů, vypravěčů a kněží. Vytvořili množství mýtů a legend. Dnes se snažíme tyto otázky zodpovědět s pomocí matematiky a fyziky, vědecky, exaktně. Kosmologii na této úrovni patří vlastně až dvacáté století.
Právě na konci druhého tisíciletí, v roce 2000, byla objevena nová forma hmoty: kvark-gluonové plazma. Za teplot stotisíckrát vyšších než v centru Slunce a hustot dvacetkrát vyšších než v atomovém jádře se v laboratoři CERN pravděpodobně podařilo na krátký okamžik roztavit samotné částice atomového jádra – protony a neutrony. Lidstvo se tak poprvé přiblížilo k unikátním podmínkám, které panovaly na samém počátku Vesmíru. Pojďme nyní společně sledovat tento prazvláštní příběh…
Doposud jsme se v tomto cyklu zabývali především stránkami, které slouží jako zdroj informací o některém jevu, oboru astronomie nebo třeba místa, hvězdárny. Dnes učiníme výjimku, budeme se zabývat softwarem dostupným na internetu.
Jarní trojúhelník se zvečera kloní k západu, noci se zkrátily na minimum a nám se otevírá výhled na letní oblohu. Letní obloha je zcela ve znamení naší Galaxie. Díváme se na Galaktický rovník, který téměř kopíruje Mléčnou dráhu. Přirozeným centrem letní oblohy je letní trojúhelní. Tvoří ho hvězda Deneb, ze souhvězdí Labutě, dále pak Altair z Orla a Vega z Lyry. Letmou procházku po letních souhvězdích začneme v Labuti. Po směru letu Labutě podél Mléčné dráhy se dostaneme do souhvězdí Lyry. Hned vedle je Herkules se svou známou kulovou hvězdokupou M13.
Za poslední desetiletí učinily naše znalosti o mnohdy velmi exotických poměrech v cizích galaxiích – hlavně díky obrovskému rozmachu pozorovací techniky – obrovský pokrok. Hubbleův dalekohled (HST) i pozemské přístroje doslova každou chvíli potvrzují další a další černé díry v jejich jádrech. Přesto však doposud nikdo zcela spolehlivě neví, jak vlastně vypadá jádro Galaxie naší; přítomnost černé díry zdá se již být dnes poměrně jasná, avšak pohled na dění v jejím těsném okolí je dosud zahalen jen špatně průhledným závojem. Nejnápadnější části tohoto závoje – mlhoviny a hvězdokupy ve Střelci a Štíru – však patří mezi nejvděčnější cíle pro obdivovatele vzdáleného vesmíru.
Při pohledu na noční letní oblohu nelze přehlédnout stříbřitý pás Mléčné dráhy. Na temné obloze je nepopsatelně krásná. Zvlášť jasná oblast se nachází v souhvězdí Labutě. A právě toto souhvězdí bude pro naše „brouzdání“ asi nejlepším východiskem.
Ta zdánlivě šílená myšlenka se urodila v našich hlavách někdy těsně po zatmění v roce 1999 v Maďarsku. V prvopočáteční euforii padaly návrhy typu: „Pronajmeme si jachtu a zatmění budeme pozorovat z oceánu“. Myslím, že málokdo kromě mě bral tenkrát tyhle návrhy vážně. Jak postupoval čas, plány získávaly realističtější podobu, až nakonec padlo rozhodnutí: pojede se do Lusaky, hlavního města Zambie. Důvodů bylo tenkrát několik: jde o jediné mezinárodní letiště v pásu úplného zatmění, v místě je universita, která by mohla poskytnout pomoc v případě problémů a jde o hlavní město, které by mělo být relativně civilizované. A tak začala expedice „Zambia Eclipse 2001“.
Hvězdárna se nachází na místě s nejvyšší nadmořskou výškou v Jindřichově Hradci, 496 m.n.m. Její zeměpisná poloha je 49,130°severní šířky a 15,001° východní délky, tedy jen pár metrů od místa, kde prochází 15. poledník.
V měsících lednu a únoru 2001 nebyla sluneční aktivita nijak vysoká. Na Slunci vznikly jen menší skupiny slunečních skvrn v málo početných aktivních centrech. Také v prvních dvou dekádách měsíce března se situace ve sluneční fotosféře nezměnila. Teprve v průběhu třetí březnové dekády došlo k pronikavému zvýšení sluneční aktivity.
Vizuální pozorování Slunce má v našich zemích dlouholetou tradici. Získané výsledky, zejména archivované denní kresby slunečního povrchu, podávají cenné informace o sluneční aktivitě v období svého vzniku. Již dávno jsem si uvědomoval tuto skutečnost a před několika léty zpracoval projekt „Evidence vizuálních pozorování sluneční fotosféry v ČR a SR“, která by umožňovala jakékoli budoucí využití archivovaných pozorování a zároveň zdokumentovala aktivity dnes již mnohdy zcela neznámých dřívějších i současných obětavých pozorovatelů Slunce z historického pohledu.
Chceme-li poodhalit tajemství vesmíru, nezbývá nám než se v duchu vydat ze sluneční soustavy ke vzdálenějším objektům. Dnes se v našich myšlenkách vypravíme do vzdálenosti světelných roků až desítek miliónů světelných roků. Budeme si povídat zejména o dvojhvězdách, hvězdokupách, mlhovinách a galaxiích.
Triedr je asi nejuniverzálnějším astronomickým přístrojem. Lze ho použít jak k odhalování tajů noční oblohy, tak k pozorování krás přírody. Jelikož se hmotnost většiny triedrů pohybuje kolem půl kilogramu a velikostí se přibližuje dámské kabelce, lze ho vzít prakticky kamkoli (na rozdíl od dvaceticentimetrového Newtona, ke kterému si ještě musíte pořídit automobil). K dalším výhodám patří i cenová dostupnost – cena triedrů začíná nepatrně nad tisícikorunou, může však skončit i u ceny ojetého automobilu. Redakce Astropisu pro vás vyzkoušela některé běžně dostupné přístroje.
Co naplat, skončila nám škola a i Astropis dostal vysvědčení. Především bych ale měl poděkovat všem, kteří na anketu odpověděli a byli tak vůbec ochotni nám nějaké vysvědčení vystavit.
První dubnový den letošního roku byl na 15. Sjezdu České astronomické společnosti zvolen její nový výkonný výbor (VV ČAS). Výkonný výbor je nejvyšší orgán Společnosti, lépe řečeno skupina sedmi lidí, kteří se pokusí vést Společnost v následujících třech letech.
Nechci dlouho chodit kolem horké kaše, a proto vám hned v úvodu s potěšením sděluji, že v dubnu letošního roku vyšla v Mladé Frontě v osvědčené edici Kolumbus podle mého názoru nejlepší populárně-vědecká kniha alespoň za posledních pět let.
Pokud patříte k příznivcům „feynmanovské“ literatury, pak si nenechte ujít soubor přednášek „O smyslu bytí“. (Pro ty, kteří slyší o Richardu Feynmanovi (1918 – 1988) poprvé – připomenu, že jde o svéráznou postavu fyziky 20. století.
Po loňské kometě C/1999 S4 (LINEAR), která se posléze rozpadla, máme opět možnost pozorovat pouhým okem kometu. Automatický jedno metrový dalekohled LINEAR (Lincoln Near Earth Asteroid Research) objevil 15. ledna 2001 pohybující se objekt, který vykazoval hvězdný vzhled (jasnost 15,8 mag). 16. resp. 17. ledna 2001 se díky pozorování našich astronomů na observatořích v Ondřejově (L. Šarounová a P. Pravec) a na Kleti (M. Tichý a M. Kočer) prokázal kometární charakter tělesa.
Pokud se pokusíte v laboratoři pozorovat některé poměrně „běžné“ nukleární procesy, jako např. beta-rozpad, při přesném měření záhy zjistíte, že energie výsledných produktů je na pohled o něco menší, než energie vstupujících částic. Jediným rozumným vysvětlením tohoto zdánlivého paradoxu je přítomnost dalších, nepozorovatelných částic, které si tuto energii odnášejí sebou daleko mimo laboratoř.
Před začátkem prázdnin NASA oznámila změnu plánu průzkumu Titanu, největšího měsíce Saturnu. Po důkladné analýze situace sondy nalezla komise obou největších kosmických agentur (ESA/ NASA) řešení problému, který se objevil loni na podzim.
Nedávná pozorování družice Chandra nám přinášejí pohled do jednoho z nejneobvyklejších míst v naší Galaxii, kde je taková hustota hvězd, že na případné planetě, která by kolem jedné z nich obíhala, by se nikdy nesetmělo. Hvězdokupa „Arches“ (Oblouky), se nachází jen 100 světelných let od středu Galaxii, kde je dnes obecně předpokládána přítomnost supermasivní černé díry. Jde o nejhustší nám vůbec známou kupu – v oblasti o průměru jediného světelného roku se zde tísní 150 obřích horkých mladých hvězd spektrální třídy O, mnohdy až dvacetkrát hmotnějších než Slunce. Není divu, že při takové koncentraci silných zdrojů energie, vane extrémně intenzivní hvězdný vítr, který kolem hvězdokupy vytváří při kolizi s okolním materiálem bublinu plynu o teplotě 60 milionů stupňů (!), která pak intenzivně září právě v rentgenové oblasti. Pozorování je významné hned ze dvou důvodů. Jednak se tak poodkrývá možný zdroj pro velká oblaka horkého plynu, již dávno pozorovaná v naší Galaxii. Druhým přínosem je možnost zblízka studovat procesy podobné těm, které probíhají ve vzdálených galaxiích s překotnou tvorbou hvězd, u nichž právě pozorujeme podobné bubliny horkého plynu.