editorial – články – receze – novinky
čtenáři, skončilo roční období, kterému se obvykle říká léto, přestože letos se létu moc nepodobalo. Věřím, že i tak jste si odpočinuli, jak už to v létě bývá, od běžných pracovních starostí a udělali si takové malé prázdniny. I naše redakce měla prázdniny, spíše velké než malé.
Jméno Johanna Gotfrieda Galleho, německého astronoma z Královské obse rvatoře v Berlíně, bude navždy spojeno s objevem planety. Avšak hlavní podíl úspěchu nese francouzský matematik a astronom Urbain Jean Joseph Le Verrier. Na základě jeho předpovědi nale zl Galle planetu Neptun
Již druhým rokem se v týdnu od 21. - 26. července 1996 konala na Hvězdárně a Planetáriu u nás ojedinělá akce. Setkání asi dvaceti lidí, kteří se občas podívají dalekohledem na našeho nejbližšího vesmírného souseda - Měsíc. Bohužel letošní expedice byla doprovázena velkou nepřízní počasí, a tak se hlavní cíl setkání, poznávání povrchu Měsíce přímo u dalekohledu, smrskl pouze na dva večery.
Roku 1801 objevil italský astronom Giuseppe Piozri slabé těleso obíhající za dráhou Marsu. Toto těleso, později pojmenované Ceres, bylo senzací, protože se nalézalo právě v oblasti, kde astronomové předpokládali existenci další planety. Ale co se nestalo; asi o rok později byla mezi Marsem a Jupiterem objevena další „planeta\", a potom hned další a další Objevy přibývaly tak rychle, že na začátku našeho století bylo známo přes 460 těchto nových objektů -planetek.
Počátkem května tohoto roku se na Hvězdárně v Ostravě - Porube konal další ročník demonstrátorského seminá ře, který je již tradičně pořádán Sdružením hvězdáren a planetárií pro zvýšení kvality demonstrování a provozu na našich hvězdárnách.
Krátké, ale nádherné a teplé letní noci skýtají pozorovatelům noční oblohy snad jedny z nejkrásnějších pohledů do hlubin vesmíru. Obloze dominuje trojúhelník nejjasnějších hvězd léta -Vegy, Denebu a Altairu. Také pohled na rozdvojující se pás mléčné dráhy je nezapomenutelný. Tou dobou můžeme na hvězdném nebi pozorovat mnoho objektů vzdáleného vesmíru, avšak právě pro pozorování kulových hvězdokup, o kterých bude řeč, je léto nej-příznivějším obdobím v roce.
16. 8. uveřejnil v Časopisu Science tým vedený Davidem S. McKayem a Everettem K. Gibsonem mladším (NASA/Johnsonovo vesmírné středisko) zprávu, že nalezli stopy mimozemského života, Ne nejedná se o ony pověstné zelené mužíčky, ale „jen\" o fosílie bakterií. Asi před 13 000 lety dopadl na Antarktidu jeden z mnoha drobných meteoritů. Byl nalezen v roce 1984 výroční expedicí Národní vědecké nadace antarktického meteoritového programu.
1. září došlo v současné české populár-ně-vědecké astronomii k události, která se dá přirovnat téměř k zázraku. Přestože jsme byli v posledních letech svědky událostí spíše opačných, v České republice byla otevřena nová městská hvězdárna. Městem, které se dalo na cestu pro radní jiných měst přinejmenším podivnou, je královské město Slaný. Slavnostního otevření se mimo starosty a dalších členů zastupitelstva zúčastnil i například dr. Jiří Grygar a ani Astropis nemohl chybět.
Kosmologie je nepochybně jedním z nejzajímavějších odvětví astronomie. Je s ní spojena řada dosud nevyřešených věcí. Než přejdu k tomu, co je dnes označováno jako krize kosmologie, pokusím se nejprve shrnout nejzávažnější otázky: 1) Jestliže měl vesmír počátek v čase, jak je starý? Časovému počátku našeho vesmíru odpovídá teorie velkého třesku (Big Bang).
Letos měly mít Perseidy velice příznivé pozorovací podmínky. Maximum nejmladší složky roje s očekávanou frekvencí až kolem 250 meteorů za hodinu nastávalo u nás v nočních hodinách. Další výhodou byla fáze Měsíce - asi dva dny před novem. A tak jsem se rozhodl, že několik nocí okolo 11. srpna budu věnovat pozorování meteorického roje Perseid.
Oko humra představuje inspiraci pro pozoruhodný rentgenový dalekohled vyvinutý astronomy Británie, Austrálie a USA. Na rozdíl od současných rentgenových dalekohledů, které mohou sledovat extrémně omezené pole oblohy, nový dalekohled nazvaný Humří oko bude schopný pozorovat mnohem větší kus oblohy. S použitím Humřího oka budeme schopni pozorovat až čtvrtinu oblohy najednou, a tedy pozorování, na která teď potřebujeme roky, uskutečníme za týdny, řekl jeden ze členů týmu Humří oko Adam Brunton z univerzity z Leicesteru.
Motto: Půjdeme zkratkou. Je to sice dál, zato je tam horší cesta. Pozice astronoma-amatéra dnes není vůbec záviděnfliodná. Je toho jen velmi málo, kde může pozorovatel bez špičkové techniky, získat data, která mají určitou hodnotu. A tak se mnozí uchýlí k tomu, že se na oblohu dívají jen pro potěšení a dočasný pocit uspokojení. To však nikomu nemůže vydržet navždy a mnozí dřív nebo později ztratí o pozorování oblohy zájem.
Kosmická sonda Galileo, která od prosince 1995 obíhá na dráze kolem Jupitera, se v posledních měsících dvakrát přiblížila k největšímu měsíci sluneční soustavy - ke Ganymedu. Povrch Ganymeda byl v sedmdesátých letech mapován sondami Voyager, které vlastně pomohly vytipovat a přesněji určit místa k dalšímu zkoumání. Kvůli havárii hlavní vysílací antény (HGA - High-Gain Antenna), ke které došlo v dubnu 1992, muselo být bohužel v infračerveném a ultrafialovém obru hodně zredukováno globální mapování povrchů všech velkých měsíců.
PLANETY Merkur: Po říjnové západní elonga-ci se Merkur dostává do horní konjunkce se Sluncem (2. 11.). Ze sluneční záře se planeta vymaní až během prosince. Největší východní elongace Merkuru nastává 15. 12., kdy se planeta vzdálí na 20° od Slunce. V té době Merkur zapadá zhruba 1 h 20 min po Slunci. Nalézt ho můžeme západně od planety Jupiter nevysoko nad jihozápadním obzorem.