Vážená redakce...

Obal knížky

se zájmem jsem si v Astropisu 4(1997), č. 3, str. 23 přečetl recenzi Petra Molíka na mou knihu Vesmír, jaký je. Oceňuji, že si recenzent všiml několika případů, kdy z autorsky již korigované počítačové sazby vypadly při elektronickém lámání celé řádky, což text učinilo nesrozumitelným.Čtenářům Astropisu snad tedy poslouží následující úplné texty:

  • str. 68, 4. řádek shora: (bílých trpaslíků) s vysokou intenzitou gravitace na povrchu (řádově 105 krát vyšší než gravitace na povrchu Země) jsou vskut-ku posunuty k dlouhovlnnému konci spektra (gravitační červený posuv), neboť v silném gravitačním poli kmitá záření "líněji" než v poli slabém.
  • str. 80, 13.ř.: Při dostatečně vysokých teplotách a tlacích nejsou s to už ani atomová jádra vzdorovat gravitaci a rozpadají se na jednotlivé volné nukleony. Protony se postupně sloučí s volnými elektrony na neutrony; k tomu přibudou neutrony z atomových jader.
  • str. 90, 17.ř.: pro částice s opačným elektrickým nábojem, avšak je souměrně odpudivá pro částice s týmž elektrickým nábojem (jako jsou např. protony v atomových jádrech).
  • str. 128, 24. ř.: žádná aparatura s lidskou obsluhou fungovat a jednak k tomu nestačí ani dosavadní věk vesmíru (1010 let). Kromě toho jsem v I. vydání nalezl ještě několik dalších velmi nemilých chyb, které vznikly podobným způsobem, tj. po vykonané autorské korektuře (v tomto směru je elektronické zalamování rukopisů ještě zrádnější než tomu bylo v dobách klasické sazby):
  • str. 26, 2. položka v tabulce místo 15. stol. př. n.l. má být 15. stol. n.l.
  • str. 37, v poznámce pod čarou jsou dvakrát chybně uvedeny převodní hodnoty mezi teplotou Celsiovy a Kelvinovy stupnice; vesměs má jít o číslo –273.
  • str. 92, 2. ř.: místo "chladnější" má být "teplejší"
  • str. 92, 12. ř.: vložit slovo v textu... souběžně s jednotnou teorií elektroslabé interakce...
  • str. 99, v poznámce pod čarou místo –237°C má být –273°C,
  • str. 118, 18. ř.: za symbolem z_r chybí znaménko =
  • str. 119, 4.- 5. ř.: má být ... rozměrnějších (105 světelných let)...
  • str. 129: v diagramu "částice látky" má být kroužek, odpovídající kvarku "t" vyplněn šedě, jelikož tato částice již byla objevena
  • str. 184, 26.ř.: místo 1965 má být 1956
  • str. 186, 5.ř.: místo "třiceti" má být "čtyřiceti"
  • str. 186, 14.ř.: místo "fyziky" má být "fyzici"
  • str. 204, předposlední řádek: místo "úspěšné" má být "úspěšně"

Na druhé straně mne nemile překvapila úvaha recenzenta o údajné alternativní možnosti vysvětlit kosmologický červený posuv spektrálních čar "gravitačním účinkem na světlo na jeho cestě od zdroje k pozorovateli". Zajímalo by mne, v které odborné recenzované literatuře byl takový radikální názor vysloven? Citace populárně-vědecké knihy prof. Kopala z r. 1976 není v tomto kontextu tím nejvhodnějším argumentem, jelikož prof. Kopal takový názor nikdy nevyslovil v původní odborné vědecké práci; kosmologií se vědecky nezabýval. Ve své knize na str. 68 uvádím, že nejvyšší gravitační červený posuv pro stabilní těleso lze naměřit na povrchu neutronové hvězdy a jeho velikost činí maximálně z = 1,9; tedy mnohem méně, než kolik běžně pozorujeme u vzdálených galaxií a kvasarů. Přitom je zjevné, že intenzita gravitačního pole v intergalaktickém prostoru je naprosto nepatrná v porovnání s intenzitou gravitačního pole na povrchu neutronové hvězdy, i když vezmeme v úvahu veškerou skrytou hmotu vesmíru. Chtěl bych dále recenzentovi sdělit, že tvrzení o tom, že struktury nad úrovní kup galaxií nejsou gravitačně vázány, není vůbec absurdní, jak se domnívá. Jistě je mu známo, že i mnohem menší útvary typu otevřených hvězdokup nebo hvězdných asociací gravitačně vázány nejsou a postupně se rozplývají v okolním hvězdném poli. To, že existuje velkorozměrová struktura vesmíru, souvisí s počátečními podmínkami a vývojem raného vesmíru, jak to prokazuje zejména současný výzkum fluktuací reliktního záření. Kdyby se naopak rozpínání vesmíru projevovalo na všech úrovních měřítek, nebyli bychom s to jej objevit, neboť i naše kalibry by se rozpínaly úměrně. Právě okolnost, že rozpínání vesmíru je v malých měřítkách (atom, Země, sluneční soustava, Galaxie, gravitačně vázaná kupa galaxií) blokováno vazebnými silami, kdežto ve velkých měřítkách blokováno není, umožnilo objev rozpínání vesmíru E. Hubblem v r. 1929. Stejně tak je chybné tvrzení, že reliktní záření lze alternativně objasnit jako "záření drobných částeček ve vzdáleném mezigalaktickém prostředí, které nikdy neměly větší teplotu než jakou mají nyní". Jestliže totiž měříme teplotu reliktního záření v dostatečné vzdálenosti od nás - tedy v dávné minulosti vesmíru - dostáváme hodnoty vyšší než 2,7 K, zcela ve shodě s teorií (to už dávno není pouhá hypotéza!) velkého třesku, a zcela v rozporu s alternativními vysvětleními prosté existence mikrovlnného záření kosmického pozadí, jež tak skvěle sleduje Planckovu křivku pro záření černého tělesa. Tvrzení o tom, že stále existuje možnost, "že úprk galaxií a kvasarů by mohl být jenom klam, a že vesmír se možná vůbec nerozpíná", považuji za nehoráznost: může recenzent uvést nějaký odborný spis, napsaný později než r. 1970, kde by se něco takového alespoň trochu solidně obhajovalo? V příloze na konci své knihy uvádím seznam populárně-vědecké literatury, uveřejněné u nás resp. na Slovensku po r. 1982, mezi nimiž jsou díla světově proslulých odborníků J. Barrowa, P. Daviese, G. Gamowa, S. Hawkinga, I. Novikova a S. Weinberga. Čtenář se může srovnáním snadno přesvědčit, že žádný z těchto autorů nepřikládá nejmenší význam alternativám k teorii velkého třesku, jež je právem považována za jeden z největších výsledků přírodovědy právě končícího století. Tím nechci říci, že je to poslední slovo vědy ve vzrušující proble-matice kosmologie. Chci-li však tuto teorii zpochybnit, existuje jediná cesta, tj. prosadit své námitky resp. alternativní domněnku v recenzovaných vědeckých časopisech. Teprve pak je možné o nich psát v odtud odvozené populárně-vědecké literatuře. Myslím, že stejně by měli postupovat i recenzenti - jinak se redakce nevyhne nutnosti, aby i recenze nabídnuté Astropisu nejprve někdo kompetentní recenzoval.

Jiří Grygar